Kronika půlnoci

61. Špehování

Práce nakonec bylo více než dost. Na Mirana jsem celé tři týdny vůbec neměla čas, takže sex musel počkat na dobu až nebudu tak zaneprázdněná. Flaym mezi tím dokončil všechny své zbraně a já zatím pátrala po tom traviči. Xanth se od té doby co jsem ho slyšela mluvit s tou neznámou osobou v jeho pokoji choval dost nervózně, takže jsem na něj nenaléhala s klasickými otázkami o tom: ,Kdo to byl?'
 Veron na poslední dva týdny beze stopy zmizel ale jeho milenec mě ujistil o tom, že tohle dělá dost často a není třeba o něj míst strach. Sám se tím neřídil, ale zřejmě mu pomáhalo když si myslel že o svého  bratra strach nemám. Pokud ale šlo o ostatní z bratrů tak Mi'kail stále trávil mnoho času s Julianem někde mimo Písečné město, Fenris pomáhal při léčení zraněných vrahů jež bylo čím dál tím více a Kaz? Toho jsem občas vídala a občas ne, i on měl poslední dobou dost práce, ale vždy přinesl nějaký výhružný vzkaz od Rotvala. Většinou skončil na popel nebo vyhozený někde v písku. Stále jsem nezapomněla na to co chtěl udělat Miranovi a nemohla jsem se dočkat, až svůj meč smočím v jeho krvi. Ale posledních pár týdnů se objevovala čím dál tím více mrtvol, byl to vzkaz od Rotvala. Mystik říkal abychom si toho nevšímali, ale já to prostě nemohla přehlížet. Bylo otázkou času než dostane někoho z mých přátel nebo mé rodiny. Nemohla jsem si dovolit čekat a proto jsem se pokoušela pátrat sama a nejlépe tak aby to nikdo nevěděl. 

 Ten den jsem byla na stopě Bastianovi, který se opět stavil ve Skleněném klubu kde prohrál zase několik oker a teď se lehce přiopilí vracel domů. Nedával pozor a proto jsem ho mohla z velké blízkosti sledovat. Schovávala jsem se ve stínu a každým krokem jsem se k němu připlížila blíž. Z nějakého důvodu se potácel domů přes hřbitov. Zrovna jsem se přikrčila za podstavcem jedné sochy když se Bastian otočil a rozhlížel se. Když se opět rozešel chtěla jsem ho následovat kdyby po mě v tu chvíli někdo nesrazil. Zatřásla jsem hlavou, abych se zbavila bolesti a otevřela oči.

,,Mirane," nade mnou se skláněl Miran ve své podobě obrovského hnědého vlka. Poznala jsem ho jen díky těm očím. ,,Co to děláš?!" Obořila jsem se na něj a ruku mu položila na hruď. Ruka se mi zabořila do jemné a měkké srsti. Vlk severu přivřel oči a otřel si o mou tvář čenich. ,,To lechtá," pokusila jsem se jeho obrovskou hlavu odstrčit, ale měl víc síly než já. Začal mě olizovat jakoby byl pes. ,,Přestaň," odstrčila jsem mu stranou alespoň tlamu. Vstala jsem a on se ke mě začal lísat. Byl proti mě obrovský, takže když se o mě otřel málem jsem upadla. Co to do něj vjelo? Pak mi došlo jak dlouho jsme mu nedala pusu. Proto se choval tak přítulně. ,,Nechceš se proměnit zpět a raději mi říct o co ti jde?" 

Vlk naklonil hlavu na stranu. Za okamžik už přede mnou stál ve své klasické podobě. ,,Byl jsem si jistý, že mě alespoň chvíli necháš," pokrčil výmluvně rameny a ruce spojil za zády. 

,,Proč jsi něco neřekl?" 

,,Měla jsi moc práce," odpověděl trochu rozmrzele ,,byl jsem přesvědčený, že tě se svými potřebami nemám otravovat." 

Teď jsem se provinile cítila já. Měla jsem tolik práce, že jsem ho úplně přehlížela a vůbec mě nenapadlo, že se možná cítí odstrčený. ,,Omlouvám se." 

,,Chápu že na to není čas, ale co tady děláš?" 

,,Nic," podívala jsem se stranou. Nechtěla jsem, aby věděl koho jsem sledovala a že to bylo na vlastní pěst. 

,,Lžeš mi? Zase?"

,,Nemusíš vědět všechno," odpověděla jsem a uvědomila si, že jsem ztratila svůj cíl. Bastian už dávno zmizel a proto jsem zaklela a kopla do kamene.

Miran si založil ruce na prsou a dost vážně se na mě zahleděl. ,,Naro?" 

,,Sledovala jsem Bastiana," odsekla jsem. Miranův pohled byl najednou chladný jako kus ledovce. ,,Co jsi tady dělal ty? Kolem jsi rozhodně nešel." 

,,Já sledoval tebe." 

Pak mě něco napadlo. Do té části města nezabloudil omylem a musel mě sledovat už tak od Skleněného klubu. ,,Kde jsi byl?" 

,,Nemusíš vědět všechno," odpověděl mi. Dostal mě. Tohle jsem nečekala a proto jsem rezignovaně zvedla ruce a uznala svou prohru. 

,,Uvidíme se potom," oznámila jsem mu zatvrzele a prostě odešla dřív než stačil něco říct. Měla jsem pocit, že tímto náš dnešní rozhovor skončil. On rozčílil mě a já rozčílila jeho... Dnešek rozhodně nebyl můj den. Pokazila jsem snad vše co šlo!