Kronika půlnoci

64. První příznak

Každé mu by mohlo okamžitě dojít, že hned jak jsem přišli do sídla a mířili do mého pokoje zjevil se Veron a nesouhlasně na Mirana zavrčel něco v cizím jazyce. Nevím co to bylo za slova, ale znělo to jako skutečné vrčení nějaké šelmy.

,,Verone," mlaskla jsem nesouhlasně a zakoulela očima na bělovlasého muže, který mého přítele propaloval pohledem jakoby ho chtěl na místě zabít a nechat ho vykrvácet na tmavý koberec. ,,Přestaň dělat scény, nevedu si ho sem poprvé." 

,,Zase chceš mou sestru znásilnit?" Veron jakoby úplně ignoroval že na něj mluvím. 

,,Veron," použila jsem stejný tón jakým mluvil na Mirana ,,hedh syikun kufeein!" Řekla jsem mu, že už toho má nechat. Občas to přeháněl a to jsem si myslela, že Mi'kail je ten nejhorší. Mi'k měl ovšem více času si na Mirana zvyknout a i když ho neměl příliš v lásce tak se s tím smířil. Miran se podíval na mě a pak na Verona, samozřejmě té řeči nerozuměl, ale dokázal si odvodit co jsem mu řekla. 

Veronův pohled zjihl když pohlédl na mě. Chvíli na mě beze slov hleděl jakoby odhadoval nakolik jsem se změnila od té doby co jsem se před 17 lety viděli naposledy. Než otevřel pusu, aby konečně něco řekl objevil se Flaym a vzal ho kolem pasu. Jiskrným pohledem se obrátil ke mě. ,,Ahoj Naro a Mirane," kývl směrem k berserkovi, který mu pozdrav oplatil stejně přátelsky. ,,Co se tak tváříš Verone?" 

,,Přemýšlím," odpověděl zamyšleně a napřímil se když ucítil jak se k němu Flaym tiskne.

,,Spíš se mu nelíbí můj vztah s Miranem," opravila jsem Veronovo tvrzení a Flaym jen zavrtěl hlavou a vlasy mu poletovaly kolem. Zrzavá odrostlá hříva byla kratší než ta mého bratra a navíc Flaymovi moc neslušela. Sice měl teď kolem hlavy černou čelenku, ale víc se mi vždy líbil s dlouhými. Byla to sice stará vzpomínka, ale vybavovala jsem si jí vcelku dobře. ,,Nemůžeš mu nějak vysvětlit, že i když se mu to nelíbí nepřestanu se s ním stýkat protože ho miluji?" 

Flaym se podíval na Vlka severu, který stál po mém boku a pak na svého přítele. Pevněji mu stiskl břicho přičemž povytáhl jeho košili a já na Veronově opasku spatřila kompas z pravého stříbra a zlata. Něco takového muselo stát neskutečnou sumu a já si to hned uložila do paměti. ,,Verone, nech jí už být," použil na něj svůj příjemně konejšivý tón. Ukázal mi očima barvy výhně na dveře pokoje a já pochopila co mi tím naznačil. Popadla jsem Mirana za ruku a vtáhla ho dovnitř dřív než to stačil Veron postřehnout.

*

Nemohla jsem spát. Převalovala jsem se na posteli a pokoušela se přitom neprobudit Mirana, který spal na zádech a ruku měl položenou na odhaleném hrudníku. Zrovna jsem ležela čelem k němu a sledovala jak se mu pravidelně zvedá a klesá hrudník. Pozorně jsem zkoumala každý sval a každou jizvu na jeho těle a vrývala si do paměti všechno co jsem na něm teď viděla, od klidné tváře zahalené spánkem až po bezvládně ležící ruku na jeho břiše. Překrásné stvoření, řekla jsem si v duchu a musela jsem se nad tou myšlenkou pousmát. 

 Otočila jsem se zády k němu a zadívala se do temného kouta svého pokoje. Měla jsem pocit jako bych se v tu chvíli dívala do temného kouta ve své mysli a něco ve mě začalo narůstat. V puse jsem ucítila pachuť krve a na rtech a bradě mne něco lechtalo. Dotkla jsem se svých rtů a v paprsku měsíčního světla jsem uviděla krev stékající po mých prstech. V tu samou chvíli mou hlavou projela vlna nesnesitelné bolesti, která mě přiměla se posadit. Sevřela jsem si spánky a zatnula zuby, abych nevykřikla bolestí. Bylo to jakoby mi do hlavy někdo zatloukal rozžhavené hřeby a ohlušoval mě řev nějaké bestie. Neslyšela jsem ba dokonce ani neviděla nic. Nemohla jsem myslet a jen jsem chtěla aby ta bolest skončila. 

,,Ššššš," vím že na mě Miran konejšivě zasyčel a dotkl se mé tvář a já se na něj prudce otočila i když jsem měla před očima pouze děsivé výjevy. ,,Jsem to já," ujistil mne a i když jsem věděla komu hlas patří chtěla jsem ho i vidět proto jsem začala rychle mrkat a jeho obraz se mi začal před očima zvýrazňovat. Tvářil se ustaraně, ale vyděšeně nevypadal. Začala jsem víc vnímat a ucítila na rtech i nose mokrý hadr, kterým mi stíral krev. ,,Třeseš se," sdělil mi opatrně a skoro šeptem. Podívala jsem se na své ruce a rychle je schovala pod deku abych ho tím nerozrušila.

,,Omlouvám se," vypravila jsem ze sebe ochraptělým hlasem. Krk mě bolel jako bych celou dobu křičela i když jsem nevydala ani hlásku.

Miran se ušklíbl a odpověděl: ,,Za co?" 

,,Za ten výstup i za to, že jsem tě probudila," cítila jsem se za to hrozně. 

,,Nemohla jsi za to," zavrtěl vážně hlavou ,,co se to vůbec stalo?" 

,,Vzpomínáš si na to co jsem ti vyprávěla po setkání s Hrobařem?" Miran se zamyslel. Bylo vidět, že mu působí obtíže si na to vzpomenout přeci jen to už bylo něco přes rok. ,,Časem mě magie pohltí a plně převezme kontrolu nad mou myslí i tělem a já jako bych neexistovala. Byl to jeden z příznaků." 

Pohlédla jsem na Miranovu tvář a povšimla si, že se pokřivila starostí a hlubokým soucitem. ,,Kolikrát už se ti něco takového stalo?" 

,,Poprvé," pípla jsem tiše. 

,,Musíme ti najít pomoc." 

,,Takhle to nefunguje," odpověděla jsem. ,,Je to jako zlý sen, nemůžeš ovládnout kdy přijde stejně jako nedokážu ovládnout tu proměnu nebo příchod něčeho takového," vysvětlila jsem mu se smutkem v hlase a sklopila pohled k dece. Tlak na bradě mě přiměl opět zvednout oči a znovu se podívat do těch jeho. 

,,Dokonce i noční můry jsou sny. Najdu způsob jak ti pomoct, slibuji." 

Jak by jsi mi mohl pomoci s něčím co se vyléčit nedá? ,,Nemusíš si s tím lámat hlavu," i když jsem věděla, že si to vymluvit nenechá musela jsem mu na to něco říct." Bude mi lámat srdce až ho jednou budu muset nechat jít, abych mu neublížila ale zatím jsem si s tím nemusela lámat hlavu. Chvíli ta proměna potrvá, klidně i několik let a mezi tím budu trávit čas s Miranem. Můj život není dokonalý a ani nikdy nebude.