Kronika půlnoci

76. Hlavní bitva

,,Kde jsi byla?" Zeptal se Drogan když jsem se k nim připojila. Natáhl ruce před sebe ze kterých okamžitě vyšlehl proud rudých plamenů, který okamžitě zabil dvojici Rotvalvých přívrženců. Zřejmě se pokoušel zabít Bastiana, ale ten odskočil stranou zrovna do rány pravému Tezgoranovi, který ho popadl za krk a odhodil pryč.

,,Narazila jsem na Drana," odpověděla jsem zkřížila ruce před sebou. Temnota se rozptýlila nad mou hlavou a zaútočila na jednoho z nepřátel. Bylo vcelku lehké ho zabít, protože stačilo rozevřít dlaň a to co se s ním stalo bych asi nezmiňovala. Zády jsem narazila na svého bratra, který si očividně užíval zmražení tělních tekutin v těle Rotvalova pobočníka. 

,,Doufám, že jste si to vyříkali," pronesl a praštil mě do hlavy loktem čímž mě zachránil před šípem letícím naším směrem. Oba jsem se vyhnuli a proto se šíp zabodl do oka dalšímu našemu nepříteli. 

,,Kde je Mystik?" Zavolala jsem dost nahlas, aby mě slyšel i Nadal několik kroků ode mě. Jako první na mě ovšem pohlédl Mi'kail s obličejem zbroceným krví. Nevím zda byla jeho či cizí, ale při tom pohledu mi tuhla krev v žilách. 

,,Bojuje s Rotvalem na druhé straně oázy," zavolal Mi'k a hodil rukou do pravé strany jakoby odháněl hmyz. Pětice vojáků, která se na něj hnala se zdviženými zbraněmi padla k zemi rozpůlená v pase. Ve vzduchu na dosah ruky od mého milého ohnivého bratra vysela kosa vytvořená z plamenů. Udělal prudký krok, který se podobal tanečnímu a vyhnul se tak magické vlně fialového světla, který na něj vrhl další z nepřátel. Než však útočník stačil udělat něco dalšího hlavu mu od zbytku těla oddělili ostré tesáky berserka, který se Mi'kailovi rozhodl pomoc. ,,Díky, hochu," poděkoval kývnutím Miranovi, který na okamžik sklonil hlavu a pak už každý šel po jiném cíli na opačných stranách bojiště. Přestala jsem jim věnovat pozornost a soustředila se na boj. Vytvořila jsem dva meče z čiré temnoty a pomocí síly s nimi zatočila. Nemusela jsem se jich ani dotknout abych je mohla použít k boji. Sice to čerpalo značnou dávku mé moci, ale lepší než nic. Přidala jsem se k Ravenovi na mělčině oázy která se již halila do karmínového závoje smrti a krve. Pokoušela jsem se v zápalu boje hledat Mystika, ale nikde jsem ho neviděla. Pohlédla jsem na Draka, který zkřížil ruce na prsou a ze země vystřelilo několik ocelových tyčí, které mu zachránili život. 

,,Viděl jsi Mystika?" Zopakovala jsem svou otázku a pomocí svých dvou braní vykryla magický útok.

Raven sevřel ruku v pěst ve vzduchu a železný kolík projel nepřátelskému mágovi hrdlem až vystříkla krev. ,,Neviděl od začátku boje," odpověděl a najednou mě odstrčil. Spadla jsem do vody a ruce se mi zabořily do písku a já přerušila tok své magie, meče se proto rozplynuly ve vzduchu. Rychle jsem se zvedla a obrátila se na Ravena s nevyřčenou otázkou, ale hned jak jsem to udělala pochopila jsem proč mě odstrčil. Na proti němu stanula jeho dokonalá kopie. ,,Běž bojovat jinam, tohle je můj boj," řekl mi s prosbou v hlase. 

,,Hodně štěstí," položila jsem mu na okamžik ruku na rameno a pak se rozeběhla pryč. Neviděla jsem co se tam děje a byla jsem ráda, že jsem byla při smyslech, protože jsem měla možnost pomocí svých akrobatických dovedností uskočit před Bastianovou sestrou. Teď už vím, že se jmenovala Breva, ale to nebylo a ani teď není relevantní. Pohled, který na mě vrhla byla směsice zášti a sadistického potěšení z toho, že mě bude mít možnost zabít (jak si zřejmě naivně myslela).

Její hlas když promluvila by se dal z mužského pohledu popsat jako svůdný, ale já věděla jak velká mrcha to je. ,,Ty," po tváři se jí rozlil široký úsměv.

,,Já," kývla jsem a nenápadně se podívala na Fenrise a Kaze, kteří bojovali pár kroků od nás. ,,Známe se?" Hned jsem pochopila, že jestli jí chci vyvést z rovnováhy musím zaútočit na její ego. Zabralo to, protože na mě okamžitě impulzivně zaútočila. Nebylo těžké její šlahouny rostlin vykrýt, protože v poušti se magie rostlin moc dobře neujala. ,,Teď vážně kdo sakra jsi?" 

,,Jsem Bastianova sestra!" Obořila se na mě a já pohlédla přes její rameno na Tezgorana, který si pohrával s Bastianem.

,,A?" Popíchla jsem opět její ego a využila mezery v jejím postoji a zaútočila jsem. Poryv temné moci jí odhodil dozadu, takže narazila do svého bratra, který se zrovna marně pokoušel ubránit hadímu princi. Postavila jsem se nad ležící dvojici a zahleděla se do očí nejdříve jednomu a pak druhému. Klekla jsem si a Bastianovi se zahleděla hluboko do očí.

,,Na co tak čumíš?!" Ruka mu vystřelila do vzduchu v marném pokusu mě uhodit. Zachytila jsem jeho ruku a pak ho popadla pod krkem.

,,Nezapomněla jsem cos provedl Proximovi, ty odpornej bastarde," zakoulela jsem na něj očima, ,,ale můžu tě ujistit, že za to zaplatíš životem." 

,,Co jsi zač?" Zeptal se roztřeseným hlasem jakoby se mnou bylo něco v nepořádku. 

,,Temný mág," odpověděla jsem a ustoupila stranou, aby se Bastianovi naskytl pohled na to poslední co v životě uvidí. Nade mnou se tyčil Tezgoran a hned jak jsem ustoupila stranou široce se usmál odhalujíce jedové zuby, kterými se chlapci okamžitě zakousl do krku. Odvrátila jsem od toho pohled a raději se rozhlédla po bojišti ignorujíc dušení Bastiana a nářek jeho sestry, který za okamžik utichl. Zahlédla jsem Mirana a tělem mi projel mrazivý osten špatného pocitu, který se měl v budoucnu ještě mnohokrát opakovat. Najednou se ovšem zvedl prudký vítr nesoucí sebou zrnka písku, která mi na obličeji zanechávali rudé šmouhy. Doufám, že to není... Pohled, který se mi naskytl mě vyděsil. Jen pár kilometrů od nás se tyčila neproniknutelná písečná stěna. Písečné bouři nelze uniknout a pokud je takhle obrovská lze se v ní i dokonale ztratit což by nás všechny mohlo stát život. Tohle ještě nebyl konec...