Kronika půlnoci

47. Přesvědčování o hloupostech

Mirana jsem našla na cvičišti spolu se Sebbim. Chudák kluk dostával od Vlka severu docela zabrat. Zdálo se mi, že Miran má rychlejší reflexi a je celkově mnohem rychlejší než jsem si pamatovala. Neviděla jsem ho rok a od té doby se docela změnil, zlepšil. 

,,Mirane, nech ho už být," zavolala jsem na něj. Miran se na mě podíval. Sebbi nebyl hloupý a využil příležitosti, ale Miran mu jedním nožem strhl ruku stranou a druhý mu dal pod krk, takže mladý berserk zůstal stát na místě. ,,Takhle šikanuješ malé kluky?" 

,,Je o rok mladší než já," bránil se Miran a pak ho odstrčil. ,,Co tady děláš tak brzy? Je po obědě." 

,,Měli jsem se sejít dřív nebo jsi zapomněl?" Založila jsem si ruce na prsou a přivřela oči. Miran se rozpačitě pousmál a promnul si krk, takže bylo jasné, že zapomněl. ,,Já si to myslela," zavrtěla jsem hlavou. 

,,Promiň, já jsem si to neuvědomil," omlouval se. Odvrátila jsem od něj hlavu v přehnaném uraženém gestu. ,,Ale no tak Světluško," dal mi ruce kolem pasu a políbil mě na spánek.

,,Fajn, odpouštím ti." 

,,Dneska nejsi unavená? Kde jsi vůbec byla, zmizela si brzo." 

,,Vím jak to nemáš rád, ale musela jsem. Bratr přivedl svého milence a já mu pomáhala navrhovat nové zbraně." 

,,Co máte v plánu, že potřebujete nové zbraně?" 

,,To ti řeknu až to bude vhodnější, ano?" 

Bylo na něm vidět, že by to chtěl vědět hned, ale nakonec přikývl: ,,Tak dobře." 

,,Chtěla bych ti něco ukázat a možná si i promluvit, nepůjdeme se projet?" Nabídla jsem. Byla jsem ráda, že měl čas a mohl jít. Doufala jsem, že Flaym zabavil Verona, aby ho náhodou nenapadlo procházet se po městě. Nerada bych na něj narazila když jsem po boku měla Mirana. Měli jsem štěstí, Verona jsem nikde nepotkali. Jediný koho jsem viděla byl Proxim. Mystik s Nadalem a Ravenem byli někde v terénu a o ostatních jsem zprávy neměla. 

* * *

Vzít Mirana do pouště nebyl zase tak špatný nápad. Bylo vidět, že on i Hóken si na poušť už zvykli a věděli jak se v ní pohybovat. Kdybych neměla plnou hlavu svého dopoledního rozhovoru s Flaymem možná bych ho i pochválila. 

,,Nar, chtěla jsi se mno o něčem mluvit nebo si mě sem vytáhla jen tak?" 

A teď jak to zformulovat? Vsadím se, že to řeknu tím nejhorším možným způsobem. ,,Chtěla jsem s tebou mluvit," začala jsem pomalu a opatrně. Nerada bych ho urazila. 

,,Poslouchám," přitáhl koni otěže, aby trochu zpomalil. Udělala jsem s Havranem to samé a podívala se jinam abych se mu nemusela dívat do očí. 

,,Mám dojem, že by sis měl najít někoho ve své domově." Já říkala, že to bude tím nejhorším způsobem. Ten jeho pohled mě docela zneklidnil. 

,,Cože?" Zeptal se a Hóken se zastavil na místě. ,,Naro mám dojem, že ti nerozumím. Snažíš se mě přesvědčit, abych se s tebou už nestýkal?" 

,,Tak nějak."

,,K tomu nemám důvod," namítl ostrým tónem ,,kdo tě k tomu navedl tentokrát?" 

,,Nikdo, přemýšlím nad tím už dlouho." 

,,To já taky, ale nedošel jsem ke stejnému závěru jako ty. Možná to není ideální vztah, ale mě vyhovuje. Kdybych chtěl být s někým jiným už dávno jsem." Nevím jestli byl uražený nebo ne, ale mluvil dost jasně a důrazně. ,,Nenapadlo tě to někdy?" 

,,Popravdě nenapadlo," cítila jsem se trochu sobecky. Přemýšlela jsem jen za sebe, ale na druhou stranu jsme nemohla tušit co si o tom myslí on. Pohlédla jsem na něj. Byl napřímený v sedle a tvářil se dost nesmlouvavě. Znovu jsem před sebou viděla toho zlého a arogantního severského vojáka. 

,,Odpusť mi ten ostrý tón." 

,,To nech být," usmála jsem se na něj upřímně ,,jsem zvyklá a u tebe to není novinka." 

,,Jak prosím?" Už mu na tváři hrál pobavený úsměv.

Podívala jsem se na něm nevinným pohledem nad kterým by roztál i ledovec, ale rozhodně ne berserk. ,,Vždy se ti podřizuju, hlavně v posteli." 

,,Kdyby ne tak se nedočkám," vrátil mi to a má tvář opět změnila výraz. Tentokrát to byl ten úsměv ďábla nikoliv nevinné dívky. 

,,Taky by jsi mohl mít útrum," spražila jsem ho pohledem a narovnala se, abych utvrdila svojí nadřazenost. Nebyla jsem ctižádostivá, ale občas jsme měli drobné neshody o tom kdo je nadřazený. Občas to byl on a občas já, on ovšem vyhrál pokaždé když jsme se kvůli tomu začali prát. 

,,To by jsi mi neudělala, sama by jsi to nevydržela," srovnal krok s mým koněm a pohladil mě po tváři. Bylo to jemné a uklidňující, přesto mi na mysl vyplynula vzpomínka při které jsem sebou trhla. Miran na mě zmateně hleděl, ale ruku nespustil. 

,,Promiň," omluvila jsem se spěšně ,,jen jsem si vzpomněla jak jsi mi dal pěstí." Byla to tvrdá a dost bolestná rána, přesto byl jeho dotek když říkal, že to přehnal vítaná útěcha. Vzpomínám si, že se mě dotkl opatrně a strnule, jako by před tím takhle jemně na nikoho nesáhl.

Úsměv byl rázem ten tak když řekl: ,,Často se za to v duchu proklínám. Nevím co mě to v tu chvíli popadlo, ale bylo to impulzivní. Skutečně jsem se za to nenáviděl a stále z toho ještě mám výčitky svědomí," řekl mi. Mé pozornosti neuniklo, že toho lituje i teď a proto jsem mu ruku položila na nátepník hned jak vzhlédl věnovala jsem mu úsměv, jeden z nejhezčích co jsem dokázala. ,,Děkuji, že jsi mi to odpustila." 

,,Oba jsem udělali dost hloupostí a odpustili si to, ne?" Byla to řečnická otázka a já byla ráda, že na to neodpovídal. Já měla za sebou tu největší hloupost... když už jsem u toho Drana moc nevídám a podle toho co jsem slyšela tak někam zmizel. Zbytek Čtyř štírů o něm prý zprávy nemá, ale občas se někde ukáže, dá Škorpiónům informace a zase zmizí jakoby nikdy nebyl. Nedělala jsem si o něj velké starosti... vlastně nikdo si je nedělal, protože jsme věděli že se o sebe dokáže postarat sám.

,,S tím se nelze přít, min khåra," když mi to řekl on znělo to hrozně dětinsky. ,Má milá' mi obvykle říkali mistři, Mystik nebo moji bratři, ale od Mirana to znělo dost zvláštně a nepřirozeně. ,,Dáme si závod?" 

,,Neztratíš se?" 

,,Snad ne," pokrčil rameny. Když tak strávím zbytek dne tím, že ho budu hledat. Odpověděla jsem tedy: ,,Tak dobře," ukázala jsem na skály před námi. Měla jsem rády ty naše hry, ale závod byl oblíbený i u našich koní, i když Hóken s Miranem neměli tu nejmenší šanci. Já s Havranem jsem se přeci jen uměli po poušti pohybovat rychleji a sehraněji, stejně jako oni v horách a ve sněhu. Každý máme něco a on taky nemusí být ve všem nejlepší.