Kronika půlnoci

72. Informace

Když jsem měla hotové vše co mi Levrin uložil pomocí dopisu šla jsem k sobě do pokoje. Když jsem šla po chodech narazila jsem na Ravena, Drogana a Nadala, kteří se smáli jako blázni (až na Nadala).

,,Naro, nejdeš s námi do hospody?" Zasmál se Drogan a šťouchl loktem do smějícího se Ravena. Podle toho co jsem viděla měl zrovna záchvat smíchu, protože se nakláněl přes zábradlí a nepřestával se smát. V obličeji byl úplně rudý a kdykoliv se podíval na Drogana smích se mu nepodařilo zastavit. Podívala jsem se na Nadala, který měl založené ruce na prsou a zavrtěl hlavou. 

,,Nechám si to ujít," ujistila jsem je a prošla kolem nich. Ještě v chodbě u našich pokojů jsem slyšela Ravenův a Droganův smích. Zajímalo mě kde jsou ostatní, ale Xanth byl podle všeho mimo město se svým nejstarším bratrem a Mystik zase poletoval kdovíkde. Vykročila jsem směrem ke svému pokoji ale po pár krocích jsem se zastavila a zvědavě nahlédla do pootevřených dveří u mého bratra. Viděla jsem svého bratra sedět na posteli bez košile a díval se někam na druhou stranu pokoje. 

Nechtěla jsem vědět nač se dívá, ale když Flaym promluvil pochopila jsem, že to není nic hrozného. ,,Říkal jsem ti, že si musím zabalit." 

,,Nechceš to nechat na zítra?" Zeptal se Veron protáhl se. ,,Pojď si lehnout, zase se neuvidíme kdovíjak dlouho..." odmlka byla dost výmluvná na to, abych potichu zavřela dveře bez toho aby si mě jeden z nich všiml. Pro jistotu jsem rychle proklouzla do svého pokoje a opřela se o dveře. 

,,Takže Flaym odjíždí? Bude se mi po něm docela stýskat..."Uvažovala jsem nahlas a pohlédla na okno kde se mihla černá silueta. Trhla jsem sebou tak moc až jsem se uhodila do hlavy o dveře.

Miran zavrtěl hlavou: ,,Co blbneš?" Oknem skočil dovnitř ,,to jsem jen já," poslední dobou měl ve zvyku lézt za mnou oknem, protože se chtěl vyhnout setkání s Veronem na chodbě nebo nádvoří. ,,Jednou si na té římse srazím vaz," zabouchl okno a narovnal si mosazné spony s vlčí hlavou, které mu drželi kožich kolem ramen.

Škrábala jsem si bolavé místo na hlavě kam jsem se uhodila a odpověděla mu: ,,Tak máš chodit dveřmi," ukázala jsem hlavou na zavřené dveře.

,,A potkat se s tvým strašidelným bráchou," poklepal si na čelo ,,zase takový blázen nejsem." Spony, které před chvílí narovnával si rozepnul a sundal si kožich i vestu, kterou odložil na nejbližší křeslo. ,,Dost na tom, že jestli mě tady s tebou načapá tak mě rozerve na milión malejch kousíčků." 

,,Tak zkontroluje jestli jsou zamčené dveře," ukázala jsem na klíč v zámku. 

Miran se podíval na mě a pak přešel ke dveřím. Chtěl otočit klíčem, ale pak se otočil a podíval se na mě se slovy: ,,Pomohlo by mi to vůbec nějak? Nespálí je nebo tak něco?" 

,,Kterého mého bratra se vlastně bojíš?" 

,,Verona," objasnil a opasek i s loveckými tesáky odhodil na stůl. 

Přitiskla jsem si ruku na ústa, abych se nerozesmála nahlas. ,,Nejdřív Mi'kail, pak Veron a kdo bude další? Kaz?" Miran na mě vyplázl špičatý jazyk a pak se usmál, takže se mi opět naskytl pohled na jeho dlouhé bílé špičáky které se mi zase budou motat nebezpečně blízko krkavice. Stačilo by jediné kousnutí do správného místa na mém krku a vykrvácela bych. Dřív mi vrtalo hlavou proč to neudělal když mě tolik nesnášel, ale protože mě teď miloval dávalo smysl proč mě dřív neusmrtil. 

,,Být ve tvé přítomnosti je jako hazardovat s vlastním životem." 

,,Protože s cizími to není zábava, že?" Broukla jsem a naklonila se pro polibek, který jsem stejně nedostala. Miran mi položil ruku na klíční kost a odstrčil mě dost velkou silou, abych si lehla. Málem jsem se přitom praštila do hlavy, ale vyhnula jsem se tím jen zázrakem. ,,Co zase děláš?" Nesouhlas v mém hlase se nedal nijak zakrýt i když jsem se hodně snažila. 

Zářící oči se na mě podívaly než jejich majitel odvětil: ,,Uvidíme jak moc podvádíš při své léčbě," broukl a pomalu mi začal odvazovat obvaz, který jsem měla kolem kotníku. Mohla jsem jen čekat než mi k tomu něco řekne. Jeho první reakce bylo nesouhlasné mlasknutí. Vím, neměla bych tolik chodit a už vůbec trénovat, ale já si nemůžu pomoct. ,,Ty jsi vážně hrozná," zamračil se na mě ,,jestli nebudeš na tu nohu dávat pozor nemusela bys už nikdy chodit." 

Teď zní jako doktor. ,,Nedělej mi přednášku na to mám Juliana," vytrhla jsem nohu z jeho sevření a schovala jí pod zdobený přehoz ,,raději mi řekni co je nového?" 

,,Až na to, že se mi po tobě stýskalo?" 

,,Pitomečku," i já na něj vyplázla jazyk a lehce do něj zdravou nohou strčila. Miran se natáhl na přehoz naproti mě a podepřel si hlavu. ,,V zámku a celkově venku?" 

,,Přijel princův mladší bratr a já si dnes venku zaneřádil žaludek cizí krví." 

,,Co jsi zase zabil?" 

,,Správná otázka zní," štípl mě do lýtka ,,koho. Až ti bude lépe můžeš se vydat na lov Cizince, protože je to idiot a nechal svého nejlepšího zvěda vyžvanit vše co věděl." 

,,A co věděl?" Zeptala jsem se. 

Vlk se usmál jako šelma. ,,A co za to?" Klekl si na přehoz, který okamžitě zmuchlal. Místo odpovědi jsem se zasmála což bral jako odpověď, takže přilezl blíž a naklonil se nade mě. Dala jsem mu jen rychlí polibek, abych ho přiměla mluvit. Chvíli mu to trvalo. ,,Ví, že se ta holka-jméno už nevím schází s Ravenem," další polibek už byl o něco intenzivnější ,,věděl taky kde je nová skrýš." 

Třetí polibek byl delší a proto jsem ho musela odstrčit abych řekla: ,,A co dál jsi zjistil?" 

,,Dál jsem zjistil," zopakoval ,,že Rotvala najdeme tam a podle všeho je sebevražda vracet se do té bývalé skrýše," vysvětlil. Vše se shodovalo s informacemi od zvědů, takže jsem neměla důvod mu nevěřit. Znovu spojil naše rty a stačil okamžik než jsem tlumeně pískla a ústa se mi vteřinu na to naplnila měděnou pachutí mé vlastní krve. Pitomec, zaklela jsem v duchu. Bylo jedno jestli mi špičáky zaryl do rtu nebo jiného místa na těle, pokaždé mi buď vystříkla krev nebo mi na tom místě zbyla nehezká modřina.

Vzhledem k tomu, že jsem totální idiot a kretén přeskočila jsem jednu kapitolu takže mi to tady dělá trochu bordel... každopádně se omlouvám a příště si dám bacha.