Kronika půlnoci

53. Hádka tří bratrů

Přišla jsem ve chvíli kdy mezi třemi princi panovalo hrobové ticho. Hearn se díval rozzlobeným pohledem na Razima a Razim se na něj naopak šklebil. Pokud šlo o Cassima tak ten přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Když jsem se postavila Hearnovi po boku teprve začal mluvit. 

,,Už mi konečně odpovíš?! Kde jsi tu dívku vzal?" 

,,Uklidni se, velký brácho," odpověděl mu Razim. Zřejmě mu to přišlo nadmíru zábavné ,,plenili jsem jedno z města a narazili tam na ní. Není odtud, vzácného zboží ze severu by sis měl vážit... jen tak se tady nevidí." 

,,Proto si sem přitáhl ty zbojníky?" 

Hearn se podíval na mě. ,,Připomeň mi co jsou zač," požádal a podepřel si hlavu. Dva prsty měl přitisknuté na rtech a čekal co řeknu. 

,,Černá orchidej z jihozápadní hranice království." Nepřestávala jsem si pohledem měřit prostředního bratra. ,,Dali by se srovnávat s nájemnými vrahy." 

,,Nájemní vrahové," zopakoval se smíchem Razim ,,prosím tě, to jsou nápady," protočil panenky a podíval se na Hearna. ,,Ale o tom jsem se přeci jen bavit nechtěli. Pověz mi kde jsi vzal ty své vojáky." 

,,Které?" Zeptal se Hearn a protřel si oči. 

,,Ty s tím kožichem kolem ramen, je jasně vidět, že nejsou odtud. Obzvlášť jeden vypadá dost hrozivě." Mluvil o Miranovi to bylo nad slunce jasné. Přemýšlela jsem proč je z nich tak nadšený. Snad by je nechtěl jako ochránce nebo vojáky? Šílenec.

,,Jsou to berserkové a jsou ve službách královny regentky ve Wenoru." 

Cassim zpozorněl. ,,Berserkové? Mění se skutečně ve zvířata?" Očividně ho velmi fascinovali. 

Tady se očividně nic neutají, ale odpověděla jsem: ,,Ne, nemění. Pouhá legenda." 

,,Co ty o tom víš?" Nechal se slyšet Razim. ,,Neučil si své vojáky poslušnosti?" 

,,Je to má přítelkyně, ona si může říkat co chce a kdy chce," varoval ho ostře Hearn. Bylo na něm vidět, že Razim mu leze na nervy už jen svou přítomností. ,,Vlastně tady je ze své vlastní dobré vůle." 

Cassim. ,,Tvoji přátelé mi v mém městě moc pomohli, bratře, jsem ti vděčný že ji je požádal o pomoc." 

,,Vrahové a zloději, vydržuje si takovou chátru... U nás se zlodějům sekají ruce a vrahům hlavy," Razim se napil z křišťálové sklenky rudého vína. Bylo by tak jednoduché ho otrávit. Měla jsem k dispozici mnoho jedů, ale otrávit Hearnova bratra by zřejmě nebylo moc dobré. Pokud o to ovšem požádá neodmítnu. Dala jsem sama sobě jednoduchý slib a přenesla váhu na levou nohu. Sledovala jsem žoldáky z Černé orchideje, kteří mě pozorovali úplně stejně nevraživě jako já je. Jeden z nich měl ovšem velmi povědomé oči. Zde bylo zvykem, že všichni královští vojáci a strážci mají kolem hlavy šátky, aby jim byli vidět pouze oči... zbytek těla už tolik důležitý nebyl. ,,Otec by byl nadšený tím co jsi tu zavedl," odfrkl si. 

Hearn praštil do stolu, protože už to nevydržel. ,,Otcův nejlepší strážce byl vrahem, Razime! Být tebou si je neberu na jazyk, nejlepší by bylo kdyby si vše co jsem udělal přestal urážet a vážil si pozvání do svého domova!" 

Razim sarkasticky zatleskal. ,,Výborný výstup, bratře, vidím že se umíš rozčílit..." 

,,To by stačilo, vy dva," pronesl Cassim podrážděně. ,,Razime měl by si být soudnější a vážit slova, Hearn bude sultánem a my by jsem ho jako jeho rodina měli podpořit." 

,,Taky tu vůbec nemusím být," odsekl Razim a líně kroužil sklenicí s vínem. Úplně jsem se viděla jak mu sypu cantarellu v podobě bílého prášku do pití. Hearn musel vidět na mých očích na co myslím a proto mě poklepal na hřbet ruky. Naklonila jsem se k němu. 

,,Ta dívka?" 

,,Je ze severu přesně jak říká, má hrozný strach. Mohu vzít Mirana ze služby? Slíbila jsem jí, že si večer promluví a teď by to bylo vhodnější dokud máš tady práci." 

,,Ovšem, že můžeš, na to se ani nemusíš ptát," poslal mě mávnutím ruky pryč. Vydala jsem se rázným krokem vojáka k místu kde se měl Miran pohybovat. Našla jsem ho jak koulí očima na jednoho ze žoldnéřů Razima a ten mu to vytrvale oplácí. Když jsem se dotkla jeho ramene prudce se otočil, takže mě neslyšel přicházet. Jeho mozek přepnul na zcela ochranitelský instinkt a nedával pozor. 

,,Přestaň mě takhle děsit," praštila jsem ho přes ruku. ,,Potřebuji odbornou konzultaci." Nečekala jsem na odpověď, popadla ho za ruku a táhla co nejrychleji dovnitř. O schody málem zakopl, ale rychle nabral rovnováhu a šel normálně. 

,,Jen mou?" Otázal se když málem vrazil do brnění, které drželo dlouhé kopí se špičkou ve tvaru listu. ,,Co se stalo? To to nevydržíš do večera?" 

,,Tvůj smysl pro humor není na místě," sdělila jsem mu hořce. Miran mi na to neodpověděl jediné na co se zmohl bylo: ,,Ale tohle je princův pokoj." Ignorovala jsem jeho bystrou poznámku a otevřela dveře. Dívka vyskočila na nohy, byla rozespalá a zmatená. Miran jí nahnal větší strach než princ. Uznávám je trochu děsivej.

,,Co to má znamenat?" Miran do mě šťouchl ramenem. Dokonce i teď myslel jen na sex. Někdy bych tě vážně zadusila, Vlku! Proklela jsem ho v duchu.

,,Tuhle dívku zajal Razim a princ si jí nechá u sebe..." 

Než jsem mohla pokračovat skočil mi do řeči: ,,Je z mé domoviny. Kde jsi se tu vzala?" Pronesl jemně. Takhle něžně nemluvil ani na mě. Zůstala jsem stát a nechápavě na něj hleděla když přišel blíž k ní. 

,,Žiji tady už nějakou dobu," odpověděla mu s úsměvem. Dovolila mu, aby se jí dotkl. ,,Ty jsi z klanu Sy'wed, poznávám barvu šátku," poukázala na barvu šátku, který nosil na opasku. Miran jí odhrnul vlasy z očí a prsty přejel po modrém malování, které měla přes oko. Před tím jsem si ho vůbec nevšimla.

,,Ty jsi štítonoška z klanu Hon så," podle tónu na ní fascinovaně hleděl. Přepadla mě žárlivost. Mluvil, dotýkal a vůbec se k ní choval s větší něhou a opatrností než ke mě. ,,Jak se jmenuješ?" 

,,Ada, ale nejsem štítonoška. Matka to sice tak chtěla a proto mám tu značku, ale nikdy jsem k boji příliš netíhla. Meč držím špatně," přiznala se a usmívala se na něj. Byla jsem bez sebe žárlivostí. Měla jsem pocit jakoby s ní flirtoval a ona mu to oplácela. Tohle na mě bylo moc, očividně si měli hodně o čem povídat a tak jsem šla raději pryč. Po cestě jsem si strhla šátek a hodila ho na zem před hlavním schodištěm. Možná to byla moje chyba, ale přesně k tomu jsem ho přesvědčovala, ne?