Kronika půlnoci

Prolog

Znovu jsem se probudil z noční můry, která mě pronásledovala už rok. Posadil jsem se a deka mi sklouzla po těle k pasu. Hřbetem ruky jsem si otřel pot z čela a prohrábl jsem si vlasy. Vstal jsem z postele, abych mohl jít ke skříni a něco v ní najít, ale místo toho jsem se zastavil před zrcadlem a zahleděl se na svůj odraz.

,,Měl by ses ostříhat, nesluší ti to," pevně jsem zavřel oči a zavrtěl hlavou. Znovu jsem slyšel hlas Nary, ale teď už jsem věděl že je to pouze v mé hlavě. Zmizela před rokem beze stopy. Nenechala mi nic podle čeho bych jí mohl najít a její bratři mi odmítli říct kde je. Nevěděl jsem proč se tak rozhodla, ale když jsme se ráno domlouvali že za mnou večer přijde byla normální. Mohla mě začít nesnášet během jednoho dne, ale tohle se jí nepodobalo. Všichni se mě snažili přesvědčit, že zemřela nebo mě prostě už nikdy nechce vidět, ale já jí znal. Když na mě byla rozzlobená dala mi to pořádně sežrat, nikdy by neutekla...

,,Nesmysl!" Praštil jsem do stolu tak silně až v něm zapraskalo. ,,Nara nikdy před ničím neutekla, tak co se s ní stalo?" Vztek mě opustil a znovu mě přepadl smutek a lítost. Stýskalo se mi po ní a ničila mě ta bezmoc, že jí nemůžu nijak pomoct. Zbytek noci už jsem neusnul a znovu jsem si v hlavě přehrával co jsem mohl udělat špatně, že mě beze slova opustila. Na nic jsem nepřišel jako už tolikrát za ten rok... Stále jí miluji a nikdy už zřejmě nedostanu šanci jí to říct.