Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 99. - Rozhodnutí

Shika

Když jsem uslyšela jeho jméno, myslela jsem, že mě v tu chvíli někdo zabil. Není možný, aby to byl on. To je jen náhoda. On je už mrtvý. Tvrdili mi, že ho zabili, tak jak? Ne. Ne. Ne! To není on! Zbytečně se strachuju.

Shiko si v pohodě?

Natsuův hlas mě vytrhne z myšlení. Chtěla jsem mu odpovědět, že ano. Cítila jsem se v pohodě. Nebo ne? Byla jsem celá zmatená. Ale i tak jsem našla odvahu zvednout oči k němu a podívat se na něj. Střetla jsem se s jeho žhnoucími žlutými oči. Jakoby mi ty oči řekli vše. Jakoby mi snad všechno vyjasnily. Nebyla jsem v pohodě. Ruce se mi začaly třást. Do očí se mi hrnuly slzy. Nepatrně jsem zavrtěla hlavou a nenápadně odešla. Kluci se tam dál bavili, ale už jsem to nemohla dál poslouchat. Už jen to jméno mě ničí. Opřela jsem se rukou o zábradlí a druhou si utírala oči, abych zahnala slzy. Pevný stisk na mém rameni se okamžitě objevil.

„Shiko, co se děje?" Zeptal se jemně Natsu.

„Nic, promiň. Já jsem si jen na něco vzpomněla." Zašeptala jsem a utřela si nové slzy.

„Víš, že mě můžeš říct všechno. Jsem tvůj přítel."

,,Já vím, že si můj kamarád, ale to dle doopravdy nic není. Jen vzpomínka." Pokusila jsem se o úsměv, abych ho aspoň trochu uklidnila.

„Nechci tě vidět smutnou prostě." Řekl a pohladil mě po tváři.

Jeho ruka byla opět tak hřejivá. Musela jsem zavřít oči nad tou slastí. Poté znova otevřu oči a opět se střetnu s těmi jeho. Jsou tak krásné.  Je v nich dobrota, zápal, vášeň, obavy, strach, oheň. Je v nich tolik! Natsu si, ale hned uvědomil, co dělá a stáhl ruku pryč. Uhnul radši pohledem a nic neříkal. V duchu jsem si povzdychla. Kéž by tam tu ruku nechal ještě chvíli. Kéž by se mě dotýkal častěji. Ale to nejde. Nelíbím se mu a musím to akceptovat.

Najednou se ze salonku ozval strašný řev. Byl to Fuyův hlas. Slyšela jsem jen útržky, ale došlo mi, že křičí na Iruku. I Natsu vedle mě zpozorněl. Dveře od salonku se rozrazí a z nich vyběhne ubrečený Iruka. Zmateně se podívám na Natsua. Jeho zmatený výraz se změní v naštvaný. Otočí se na patě a jde zpět za bratry. Rychle ho následuju.

„Co si jako myslíš, že děláš?!" Zařval nasupeně Natsu, když vlétl do salonku.

Bylo hned jasný, na koho to je. Fuyu ho totálně ignoroval. Snažil se nejspíše uklidnit. Chtěla jsem ho uklidnit, ale Natsu se rozešel k Fuyuovi a chytil ho za bledě modrou košili a přivinul si ho k sobě.

„No? Co mi na to řekneš hm? Proč mu furt tak ubližuješ?!" Zatřásl s ním.

Vůbec se mi nelíbil jeho tón. Fuyu se na něj podíval velmi smrtonosným pohledem. Chytl jeho ruce, tak pevně, že šlo slyšet, jak v nich zakřupalo. Najednou Natsuovi ruce pouští Fuyua a ten je dává dál od sebe.

„Myslíš si, že to nevím? Ale chceš snad, ať se zabije sám či co?! Musí to už pochopit a naučit se to kontrolovat tak jako my. Tak se uklidni taky."

Sice Fuyu vůbec nezvýšil hlas, ale jeho mrazivý tón byl snad ještě děsivější.

„Fuyu, Natsu, prosím. Nechte toho..." Zažebral Haru a snažil se je od sebe trochu oddálit.

Haru se do toho jako vždy pohotově vložil. Nebýt jeho, tak se ti dva sežerou.

„Oba máte pravdu, ale takhle to Irukovu situaci nevyřeší... Natsu běž se uklidnit a ty Fuyu jdi si promluvit s Irukou."