Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 95. - Temní elfové

„Temní elfové." Zašeptal.

Celý jsem se napnul. Co tu chtějí? Všimli si nás? Vědí, že to my jsme zabili jejich druhy? Nenápadně jsem se ohlídl.

Skutečně bledě modré kůže, bílé vlasy a hrozivé oči. Pochodovali si tu jakoby nic. Lidi na ně ani nebrali moc ohledu. Bůh ví, zda jsou tu ještě nějaký lidé. Kdykoliv jsem, jdu, je tu nějaká nadpřirozená bytost. Už mi to asi došlo, proč v takové odlehlé vesnici je klub. Je to pro ně. Pro příchozí z jiných světů. Je to místo, kde se potají setkávají určitě. I to druhé patro. Je to tu pro ně i jako nocleh. Proč mě to nikdy nenapadlo? Bylo mi to divné, proč v klubu jsou pokoje na přespání. Určitě to tu vede nějaká nadpřirozená bytost. Zde se kluci dozvídali o veškerých bytostí, které dělali problémy. 

„Kenji, co budeme dělat?" Střelil jsem po něm zoufalým pohledem.

„Budeme je pro následovat."

„Počkej, ty je chceš sledovat? Nezapomněl jsi, že elfové jsou nejlepší stopaři ve vesmíru, jak je chceš asi sledovat?!"

„To nech na mě." Usmál se a rozešel se za nimi.

„Tsk."

Rozeběhl jsem se za Kenjim. Ten si mě strčil za záda.

„Drž se za mnou. Deus sagum."

Z ničeho nic se ze stropu spustila tenká zlatavá clona. Přehodila se přes nás jako deka. Kenji neváhal a rozešel se. Hádám, že je to kouzlo, které nás činí neviditelné.

Ano, Iruko. Ale nesmíme mluvit. Jinak by si toho všimli. Takže dej pozor.

Jen jsem pokýval hlavou. Temní elfové zamířili do druhého poschodí. Byli robustní postavy. Přes sebe měli černé pláště, které jim určitě zakrývali jejich zbraně. Zašli až nakonec chodby a zaklepali na dveře posledního pokoje. Chvíli se elf rozhlížel, zda je nikdo nesledoval.

Dveře se otevřely a v nich stál další elf. Cosi si řekli elfsky a vstoupili dovnitř. My jsme se nenápadně prosmekli kolem nich taky dovnitř a stoupli si do rohu. V místnosti byli další tři elfové. Dva stáli a  začali si povídat s příchozími. Třetí jen seděl a nezaujatě si hrál s dýkou v ruce. Bohužel mluvili elfskou řečí a já ani Kenji jsme jim nerozuměli. Z gest jsme poznali, že se hádali. 

,,Kai, ale pověřil mě!!" Zařve najednou jeden z nich.

Plavolasý elf, který si hrál s dýkou. Najednou přestal a přišel k robustnímu elfovi. Jen se samolibě usmál.

„Jsi k ničemu, když nedokážeš splnit ani tak primitivní úkol."

Hromotluk to nevydrží a popadne svého oponenta. Ani jsem nepostřehl a hromotluk ležel v koutě. Co to je za ohromnou sílu?! Nedokázal jsem udržet svůj úžas.

„Už nikdy, nezpochybňuj rozkazy." Zašeptal mu do ucha a odstrčil ho od sebe.

„Jsi v pohodě Derine?" Přispěchal k němu jeho společník, který s Derinem přišel. Chtěl mu pomoc vstát, ale elf se mu vytrhl z ruky.

„Jo jsem. Nešahej na mě, Silasi." Sykne na něj.

Derin se postaví na nohy a okamžitě vyrazí zlostně ven. Elf, který ho jedním chvatem uzemnil, pokynul hlavou zbylým dvou elfům a rozeběhli se za nimi. Ani my jsme neváhali a rychle jsme utíkali za nimi.

„Iruko poběž! Nesmíme je ztratit!" Pobídl mě Kenji a rozeběhl se za nimi.

Jeho kouzlo už nás nechránilo.  Využili jsme roušky noci a běželi za nimi. Doběhl jsem Kenjiho, který se krčil v křoví a pozoroval hádku elfů. Byla zuřivější než v klubu. Co se to tu k sakru děje? Proč tu jsou? Co tu hledaj? Jaký měl rozkazy? Tolik otázek jsem měl a žádné odpovědi. Najednou elf, který tak rychle dostal Derina k zemi zmlkl.

„Ach Derine, Derine. Jsi tak neschopný, že sis ani nevšiml, že nás celou dobu někdo sleduje." Elf se zhluboka nasaje vůni.

„Vylezte... Mágové." Řekne a otočí hlavu k nám.

Sice není pátek, ale nemohla jsem se dočkat až tudle kapitolu vydám 😁 Tak co na ni říkáte? Vaše pocity a dojmy klidně pište do komentu 💬 Ráda si je přečtu 💛