Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 84. -Missing

Kenji

Uslyšel jsem tiché zaklepání.

„Dále." Řekl jsem.

Byla to Shika. Rychle přiběhla k mé posteli a spustila:

„Jsi v pořádku? Co se stalo? Co si to udělal?"

„Shiko, sežeň teď Akiho, Natsu a Harua. Musí to vědět též."

„Ale..."

„Honem. Nemáme čas. Sejdeme se ve třetím patře."

Shika se vyšvihla do stoje a odcházela.

„Taky jsi něco viděla?" Zeptal jsem se ji.

„Nejsem si jista..." Zašeptala a odešla.

Aki přišel do mého pokoje. Já jsem se pomalu zvedl z postele, ale Aki mě nekompromisně přišpendlil k posteli. Div mě k ní nepřivázal. I když se mu nedivím. Kdykoliv jsem se o toto kouzlo pokoušel, skončil jsem v bezvědomí. Má o mě strach a to mu nemůžu zazlívat, když už jednou o mě málem přišel. Vzpomínka na ten osudový den se mi prohnala hlavou jako hurikán. Chytl jsem si srdce. Nebýt Iruky je mrtev. Tentokrát já zachráním tebe, Iruko. Dlužím ti to.

„Musíme si promluvit. Jde o Iruku. Všichni." Řekl jsem s prosebným výrazem.

„Dobře." Odpověděl a pomohl mi na nohy.

Vystoupal jsem do třetího patra. Tohle je to nejděsivější patro ze všech. Ten dle dům je poměrně nový dle mého názoru, ale toto patro je tak staré a chmurné. Opadaná omítka. Praskliny ve zdech. Vrzající podlaha. Nic dobrého. Na konci byly tmavě rudé dveře. Nebyly staré ani rozbité jako zbytek chodby. Neváhal jsem a vstoupil do místnosti. Na vysokých polstrovaných židlích seděl Natsu, Haru. Aki si k nim přisedl. Shika stála nervózně na straně od dveří.

„Jsme tu všichni? Výborně." Řekl jsem a zavřel dveře.

„Tak o co tu jde?" Zeptal se netrpělivě zrzek.

Shika si stoupla za Natsua a chytla ho za rameno. Zrzek se zas v klidu opřel do křesla a nechal mě mluvit.

„Jak už jsme říkali, jde tu o Iruku."

Atmosféra se ještě víc napjala, že by se dala i krájet. Každý se bál.

„Kluci, věříte snad to co říká Fuyu a Yoko, že je pravda? Vážně máte pocit, že je Iruka v pohodě?" Ptala se jich Shika.

Všichni zavrtěli hlavou.

„Vidíte. Musíme ho najít! Co když je v nebezpečí!"

Tentokrát Natsu chytl Shiky ruku a podíval se ji hluboce do očí.

„Neboj, je to i náš přítel." Řekl pevně.

„Najdem ho, puso." Dodal a vycenil zuby.

Shika chvíli na něj koukala vyjeveně. Pak ji došlo, jak ji oslovil.

„Komu tu říkáš puso?!" Vytrhla ruku z jeho sevření a začala ho tam mlátit.

„Au. Puso dost! Bolí to." Kníkal a snažil se krýt.

„Zemřiiii!!" Křičela a přidala.

S kluky jsme je jen pozorovali a nevěděli, zda zasáhnout či se začít smát.

„No jo, ale kde začneme. Nemáme nic." Řekl Haru, aby tuto groteskní scénu zarazil.

„To bych neřekl." Odpověděl jsem a šibalsky se usmál.

Všichni se na mě dívali s otázkou ve tváři.

„To, že se mi spustila krev, nebyla náhoda. Aki ví, že jsem se naučil nové kouzlo, co se jmenuje Vnitřní zrak. Funguje tak, že oproti myšlenkám přenesu celé své vědomí a podstatu do hlavy ostatních."

Všichni se zarazili a Natsu si i chytl hlavu, jakoby se o ni bál.

„Takže jsem to použil na Yoko, protože jako jediná neprojevila, žádné překvapení. A to co jsem viděl..." Musel jsem se odmlčet a nalézt ty správná slova.

„Za barierou v její hlavě jsem viděl Yoko, a jak ji škrtí jakási hmota, co sem tam dostala podobu ženy. Když jsem se probral, Yoko měla rudé oči plné zla. A nejsem jediný, co něco viděl, že Shiko?"

Rudovláska sebou trhla a dívala se na mě s výrazem, jak je možný, že to vím. Pak sklopila zrak a začala něco mumlat.

„Shiko, neboj. Řekni nám to." Řekl jemně Haru a daroval jí jeden ze svých uklidňujících úsměvů.

„Yoko má duši tmavě šedé kočky, ale když odcházela, její kočka byla černá kočka s krvavě rudými oči. Dívala se na mě a jakoby mi drtila srdce jen pohledem. Nevím, co to bylo za sílu, ale ne nic normálního."

Všichni jsme ztichli a dívali se do země.

„Takže se musíme Yoko zeptat na pár věcí." Řekl rázně Aki.

„A kde je?" Zeptal jsem se.

„Je u Fuyua.... Musíme ho varovat!" Vypískl Haru a rozeběhl se pryč z místnosti.

Všichni jsme ho následovali. Haru doběhl k pokoji a ani se netrápil klepáním a vtrhl do pokoje.

„Fuyu?!" Zařval Haru.

Doběhli jsme ho a viděli, že pokoj je prázdný. Aki svou upírskou rychlostí proběhl celý dům a za pár vteřin byl u nás.

„Není tady. Ani Yoko."

Všichni jsme zůstali stát jak opařený. Co si teď počneme?

Tak jo další kapitola na světě. Snad se vám líbila :)

.