Země Vzdálená (DOKONČENO)

kapitola 7. - Odhalení

Stoupali jsme vzhůru. Najednou však zahnul ke schodům do třetího patra. Zarazil jsem se.

„Aki? Já tam mám zakázáno chodit ale." Řekl jsem skoro nehlasně.

„Neboj, teď už to máš povolený." Otočil hlavou a usmál se přes rameno a šel dál.

Rychle jsem dohnal Akiho. No chodba nic moc. Staré rozbité zdi. Na zdi visely obrazy krajin. Vypadali až moc krásně, jakoby to vůbec někdy nebylo z našeho světa. Na konci byly černé dveře se zlatou koulí. Na nic jsme nečekali a vstoupili dovnitř.
Kluci seděli normálně na židlích. Za nimi byli portréty. Nikoho z nich jsem nepoznával. Uprostřed byl vypálený do zdi jakýsi znak. Byli to čtyři vlnky ve tvaru kříže ohraničené kruhem. Jak jsem se pak v budoucnu dozvěděl, je to znak rodu Naruno.

„Iruko, posaď se." Vybídl mě Natsu.

Sedli jsme si do kolečka a čekali, kdo první začne. Slova se ujal Haru.

„Tak tedy Iruko poslouchej. Nebudeme to dále protahovat. Existují věci, které jsou tady na Zemi pouhými pohádkami či mýty, ale v ostatních světech ne. Takže.. určitě ses učil ve škole, že vesmír je nekonečný se spoustami planetami. Co vás ale neučí je, že na nich nežijí tak zvaný mimozemšťani, ale různé bytosti, které spíše znáš z fantasy. A tyto bytosti dokáží cestovat mezi planetami. " Aki se ujal slova.

„Představ si, že je to jako v nějaké fantasy hře , kde můžeš cestovat na různá místa pomocí portálu. Tak takhle to podobně je. Tyto bytosti dokáží vyvolat tak zvanou bránu. K tomu, aby se ti ukázala brána, potřebuješ klíče. Tyto brány a klíče byli založený zakladateli vesmíru, Titány. Není to úplně tak, jak vysvětlují vědci na Zemi po celá staletí. Žádný třesk se jen tak nestal. Bylo to za pomocí magie. Magie Titánu dala život tisíce planetám, nebo jak mi je nazýváme světy. Titáni ukovali taky originální klíče od každého světa, a ukázali, jak je tak zvaně kopírovat."

„I tady na světě existují lidé, co vlastní klíč?" Zeptal jsem se.

„Ne. Země kdysi dávno ztratila své klíčníky, kteří vytvářeli klíče od portálu. Z nějakého důvodu, Lidé ze Země provedli cosi, co je vydalo napospas vyhnanství." Odpověděl mi Fyuy.

Aki jen přikýval a pokračoval.

„ Tak jako tady na Zemi máš vládu. Tak to funguje i ve vesmíru, ale říká se jim Rady. Je to složitý systém, protože snad vše má nějakou radu, ke které se zodpovídáš. Rada světů, rada samostatného světa, rada různých druhů bytostí či řemesel a tak dále. "

„A ti Titáni nemůžou pomoct vrátit se Zemi do Rady?"

„Titáni dávno zmizeli. Poté, co naučili klíčníky jejich umění. Odešli. A nikdo neví kam."

„Aha. A co jste vy zač? Jste upíří, že jo? Jste stejný jako se vypráví na Zemi? Jste jako Dracula?"

„To je složité. Jsme jiní než ostatní... S upíry je to tak, že můžeme umřít. Avšak na Zemi je ve vzduchu jakási látka, která posiluje naše těla a dělá nás zde prakticky nesmrtelný. Říkáme ji netrix. Jsme zde na Zemi v podstatě nesmrtelní. Naše regenerace v ostatních světech funguje, ale pomaleji a ne na všechny zranění. Naše rychlost a síla je jaká se povídá, ale co se týče česneku a stříbra jsou to jen povídačky."

„Tak jo... To ještě pobírám, ale co jíte? Jíte jen zvířecí krev, že ano."

Natsu propukl ve smích. I ostatní se pochechtávali. To je hnusný. Já o nich nic nevím a oni takhle. Bastardi!

„Zvířata? Hahaha... Jasně že jíme krev lidí." Usmál se Natsu a jeho zuby nepatrně zešpičatěli.

Trochu jsem se otřásl.

„Neboj. Bereme si balíčky z nemocnice. Neubližujeme lidem. Teda pokud nejsou špatný osoby jako vrahy, kriminálníci atd."

„Uf. Už jsem se lekl." A zase jsem se usmál.

„Jak to, že jste jiní?" Neodpustil jsem si tu otázku. Hlodala mě od samotného začátku.

Všichni zmlkli a koukli se do země. Tváře jim pobledly. Jediný Fuyu našel odvahu mi to říct.

„Nejsme čistokrevní upíři. Náš otec byl upír a matka mág. Kdysi vedli mágové s upíry válku. Upíři neschvalovali zákony mágů po celá staletí, až vypukla válka. Matka byla členkou rady mágů. Věřila, že bychom to neměli řešit násilím. Byla naivní pacifista." Ušklíbl se a pokračoval:

„Jednou poznala mladíka, do kterého se zamilovala. Nevěděla však, že to byl upír. Když se to dozvěděla, už mě čekala. Ale i tak ho milovala, a rozhodla se, že s ním zůstala nadále. Bohužel, i když jsme žili v utajení a světu odříznutí, když se narodil Aki, někdo nás udal. Otec byl upálen a matka vyhnaná. Rada těžce nesla to, že se členka rady zamilovala do upíra. Ale díky jejich lásce, skončila válka a teď už víc jak 1000 let žije náš svět v relativním míru. Byli jsme vyhnáni sem, na Zem. Podědili jsme některé z jejích schopností. Bohužel nemohla žít na Zemi, její magii, která byla propletená s jejím životem, nezvládala lidské podmínky. Její síla pocházela ze samotné přírody, která tu postupně začala opouštět. Po její smrti jsme chvíli, každý putoval na vlastní pěst, ale pak jsme společně vrátili na Taiyō. Což je neutrální svět, jeden z mála ve vesmíru. Vycvičili se v lovce a teď lovíme zběhlíky, kteří tu páchají škody. Ne všichni chtějí být hodní. Sice se mi jakákoliv Rada příčí, ale bez nich by ve vesmíru vládl chaos."

Jeho chladné oči mě přestali pozorovat a směřovali na portrét.

Byla tam mladá žena v blankytně modrých šatech. Zlaté vlasy ji padaly kolem kulatého obličeje a končily na jejich ňadrech. Byly lesklé a lehce vlnité. Ve vlasech měla stříbrný diadém a uprostřed jakýsi malachit či smaragd. Pleť měla bílou jak sníh. Krom dvou růžově zbarvených tvářiček. Na obličeji ji hrál krásný úsměv. Bílé zuby byly ohraničené rudou rtěnkou, která se skvěle hodila k jejím tmavě hnědým očím. Z obrazu čišela radost, něha, láska a dobrota.

„Jak se jmenoval?" Bezmyšlenkovitě jsem se zeptal.

„Gaia."

Odpověděl Aki.

„Je mi to líto."

„Je to už dlouho. Teď už všechno víš, tak si můžeš jít zas po svých." Nevrle sykl Fyuy a zmizel.

„Promiň mi za něj." Omlouval se Haru.

„To je dobry. Chápu je prostě takový." Usmál jsem se.