Země Vzdálená (DOKONČENO)

kapitola 9. - Boj

Aki mě rychle vzal a odnesl do bezpečí na střechu. Ani jsem nedokázal mrknout a hned jsem byl pryč. Fuyu si sedl po mém pravém boku a Aki po levém.

„Takže vy se chcete prát jo? Hahaha. Víte vy ubohoučcí upíři, kdo já jsem?"

„Jen obyčejná dryáda." Odsekl ji Natsu.

„Obyčejná?! Jsem z aliance Doraiado. Jsem Gina, ty hlupáku!" Ječela na ně jejím vysokým hlasem.

„O čem to mluví?" Zeptal jsem se.

„Ve světě je spousta aliancí. Je to něco jako kmeny jednoho druhu. Mají různá jména a jejich fakt moc. Ta dle aliance, ze které je, je aliance dryád z Mrtvého hvozdu. Žijí v lese a jejich specialita je, že ve svém těle mají stříbro. Proto má šedou pleť. Specialita spočívá v tom, že dokáží ze stříbra v těle vytvořit tenká vlákna, která tě dokážou propálit kůži až na kost.. Říkáme jim pavoučnice."

„To je strašný! Neměli bychom jim pomoc?"

„Ne! Natsu a Haru vědí, co dělat. Nedělali bychom tudle práci, kdybychom byli neschopní." Odsekl mi Fuyu.

Nic jsem radši už neřekl. A dál sledoval souboj.

Natsu se ji vysmál. Gina stála jak opařená. Haru se taky uchechtl.

„A víš, kdo jsme my?" Zeptal se potemněle Natsu.

Natsuova levá ruka najednou vzplanula. Gina udělala krok vzad. Nemohla tomu uvěřit.

„Vy- vy jste bratři Naruno?!" Vykoktala ze sebe.

Všichni přítomní bratři odhalili své bělostné zuby. Gina se však rychle otřepala a zase nasadila svůj samolibý výraz.

„Tak pojďte, vy bastardi!!" Zařvala a rozkročila nohy do útočné pozice.

Natsu i Haru napodobili její postoj.

„Cože? Vy máte nějaké schopnosti?!" Vyjíkl jsem bezmyšlenkovitě.

„Jo. Už jsme ti to říkali." Vyprskl Fuyu.

Boha proč vždy musí odpovídat tím dle hnusným tónem.

„Měla jsem to vycítit."

„Asi hold není pravda, že dryády dokáží vycítit druhy bytostí." Pronesl ledabyle Haru.

„Hajzlovééé!!" Z prstů vystřelila tenká stříbrná vlákna. Byly sotva viditelná.

„Pozooor!" Varoval jsem, ale kluci díky své rychlosti zmizeli.

Za chvíli se objevili zase na svém místě. Obou zčernalo bělmo. Bylo to děsivý. Jejich oči začaly jasněji zářit. Panenky byly tenké jak oči hada. Natsu ruce obě vzpláli.

„Sežehnu tě, ty potvoro." Procedil Natsu a rozeběhl se proti Gině. Natáhl ruku a už to vypadalo, že od něj schytá pořádný pěstí, ale ono ne. Ona se vyhnula! Jak to, že dokáže být tak rychlá? Vystřelila opět své vlákna. Bohužel Natsu se nevyhl. Svázala ho svými vlákny, jako moucha chycena pavoukem.

„Natsu!" Už jsem si stoupl a chtěl to zarazit, ale Aki mě přišpendlil opět na zem.

Gina se začala zlověstně smát. Natsua to bolelo. Svíjel se v bolestech. Gina však zapomněla, že tu je ještě Haru. Ten z povzdálného stromu sledoval celou akci.

„Stromová klec!" Zařval Haru a větve stromů se začali hýbat. Skutečně větve začaly vytvářet kolem Giny klec. Natsu roztavil vlákna a oprostil se od ní.

„Plameny pekla!"

Celá klec vzplála. To ta mrcha nepřežije. Pomyslel jsem si.

Když dým utichl, uprostřed všeho byla jakási skořápka ze stříbra. Začala se pomalu ničit, až nakonec odletěly všechny střípky pryč. Bohužel z nich vyšla Gina.

„Už toho mám dost." Procedila mezi zuby.

Ze zad ji začalo, co si růst. To jsou větve? Skutečně ze zad ji trčet větve, které připomínali křídla.

Najednou kluky zespoda škrtit stébla trávy. Kluci se snažili vycuknout, ale nešlo to.
Gina zase protrhla ticho svým smíchem. Rozpřáhla ruce a obmotala je svými vlákny. Kluci hlasitě skučet. Už i Aki se trochu otřásl strachem. Fuyu se ani nehnul. Pořád měl svou kamennou tvář. Haru se však taky začal smát. To Ginu utišilo. Ale jen na chvíli.

„Čemu se směješ?!"

„Tobě." Odpověděl Haru.

Ginu se propadla do země. Zůstala ji trčet jen hlava.

„Příště si dej bacha, kam šlapeš." Dodal Haru a vyprostil se z vlákna. I Natsu roztrhl její vlákna. Nedokázala se soustředit na své schopnosti a toho Natsu s Haru využili.

„Říkal jsem, že shoříš." Usmál se a zapálil ji.

Její jekot byl nesnesitelný. Museli jsme si zacpat uši. Když jekot přestal, na místě, kde byla předtím Gina, se jen uzavřela zem do původního stavu. Natsu se na nás pouze jen otočil a slavnostně objal Haruho. Krize byla zažehnaná.