Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 68. - Bezvědomí

Do háje, už ho nemůžu zasáhnout. Stačila by jedna pořádná rána, abych ho dostal. 

„Soustřeď se, holoto!" Řekne a pořádně mě nakopne do břicha.

Kousek odstoupím. Chytnu si břicho a vydýchávám bolest. Nesmím dát znát bolest. Co teď ale? Tohle by nemělo konce. Je to jen souboj, kdo má větší kondičku, a uznávám, že já tu kondici už zas takovou nemám.

Iruko, použij to, co jsme nacvičovali celou dobu.

Zpozorním, když uslyším Hikarův hlas ve své hlavě.

Hikaru, nejsem si jistý, že to na něj bude fungovat.

Neboj se a věř mi, prosím

Dobře tak jdem na to.

Narovnal jsem se a roztáhl ruce. Mid se na chvíli zpozorněl a dával pozor, co udělám. Já začal za pomocí rukou kreslit ve vzduchu ohnivý kruh. Do něho jsem pak nakresil kanji znak pro draka. Todle bude jeho konec.

„Todle už ti nevyjde." Zašeptal Mid a v rukou se mu vykouzlila kniha. Tak jako Azazelovi, se otevřela a začala samovolně listovat. Z listů pak začala padat jakási temná hmota a pomalu se nahromaďovat, až zní, vznikl had. Já zatím dokončil svůj znak pro draka. Oba jsme se na sebe podívali a najednou vyslovila svá přání.

„Zab ho."

„Ryū no jōshō!" Ze znaku vyšel ještě větší Hikaru než předtím. Teď jeho plameny byli karmínově rudé. 

Had neváhal a zaútočil. Hikaru mocně zařval a sám se do něj vrhl. Já mezitím začal kreslit další znaky pro vyvolání dalšího kouzla, ale bohužel jsem to nedodělal. Za mými zády se objevil Mid a chytl mě pod krkem. To ucítil i Hikaru. Had se začal motat kolem draka. Oba jsme cítili, jak se had kolem našich těl silněji a silněji obmotává. Vše však přeřízlo hlasité křupnutí. Had rozdrtil Hikarovi jednu nohu a mě tím ruku. Oba jsme křičeli bolestí. Nemohl jsem ho takhle dál nechat.

„Hikaru promiň." Zakňoural jsem a levou zdravou rukou jsem máchl a tím ho nechal zmizet.

„Radši zachrání zbytečnou auru draka než svůj život. Jsi fakt ubožák." Sykne a hodí mě na zem.

Silně se přitom praštím do hlavy. Vše kolem mě se začalo motat a padat do černoty. Ne, ne, nesmím prohrát. Říkal jsem si v hlavě. Ostatní na mě spoléhají.

„Rozluč se, se světem, prcku." Zasyčí Mid a v ruce drží dýku a míří s ní na mě.

„Promiňte přátelé." Hlesnu hlasem.

Najednou však Mida odhodí proud vody. Otočím se ke dveřím a tam uvidím jeho bílou čupřinu a vražedný pohled.

„Fuyu.." Zašeptám a kolem mě vše najednou zčerná a já upadám do sladkého bezvědomí.

Fuyu

„Shiko!"

„Jasně jdu na to." Shika si stoupla před Fuyua a rozpažila.

„Přikazuju větru zvednout je." Křikla.

Všechny těla začala levitovat, postupně kolem mě plula jako mráčky na nebi. Všichni byli v bezvědomí. Poslední vedle mě plul Iruka. Podíval jsem se na jeho tvář. Nebyla tam žádná známka pocitů. Byl tak nevinný. Tohle si vypije. 

„Shiko, postarej se o ně."

„ Ano."

Trochu jsem se na ni pousmál.