Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 88. - Bratrské pouto

Kenji

Prohledávali jsme lesy jižně od města. Nemáme potuchy, kde jsou. Doufáme, že Yoko neumí spravit portál a přesunout se jinam. To by naše šance vymizely. Aki jde přede mnou s baterkou a svítí na cestu. Celou dobu nic neřekl. Jen se soustředil na cestu. Je mi ho líto... S Fuyuem si byli hodně blízký. Ne že by si nebyli blízcí všichni čtyři. Jejich pouto je nezničitelný, ale z nějakého důvodu je k Fuyuovi více otevřený. Snad, že je to jeho nejstarší bratr? Bože co to tu plácám. Zavrtěl jsem hlavou a dál se soustředil na cestu. Všude byla tma, jediný co bylo vidět, byli světla baterek ostatní.

Podíval jsem se na Akiho. Takhle to dál nejde. Doběhl jsem ho a chytl ho za ruku. Aki s ní škubl, ale když mě uviděl, svoji ruku zpět vrátil. Propletl jsem mu prsty a stoupl jsi před něj.

„Kenji? Co to děláš?"

Neodpověděl jsem mu a skočil mu kolem krku. Aki zůstal strmě stát.

„Vím, že je pro tebe Fuyu důležitý... Nemusím se ti koukat do hlavy, abych viděl, že trpíš..."

Aki jen začal silně přerývavě dýchat a pak zabořil hlavu do mého ramena. Rukama jsem ho objal kolem zad a víc natiskl na sebe. Jsem proti němu prcek, takže se musel natahovat.

„Děkuji, že jsi tady semnou." Zamumlal mi do trika.

Aki se odtáhl a podíval se na mě. Jeho nádherné oči se leskly slzami, ale i přesto se usmíval. Zvedl dlaň a položil mi ji na tvář. Zavřel jsem spokojeně oči. Byla tak hřejivá. Sála z ní energie, co mě jaksi uklidňovala. Aki se naklonil blíž ke mně. Chtěl udělat krok ke mně, ale nevšiml si, že je tam kamínek a povalil mě na zem.

„Íííík!" Zapištěl jsem.

„Promiň." Chichotal se šibalsky.

„Nevím, takhle mě zavalit." Řekl jsem naoko uraženě a odvrátil zrak.

Aki mi chytl bradu a otočil si mě k sobě.

„Jakoby se ti to nelíbilo." Zavrněl a víc se na mě natiskl. Hlavně tou dolní částí. A začal mě líbat.

Ten kluk je fakt strašný. Před chvílí mi tu brečel na rameno a teď by mě nejradši tady svlíkl uprostřed lesa.

„Co to tu děláte?" Řekl až mě moc dobře známý ženský hlas.

„Ježíš to je nechutný." Zakabonil se Natsu.

„Nemůžete si to nechat na pak?" Posmíval se nám Haru.

Můj obličej okamžitě zrudl. Rychle jsem ze sebe strhnul Akiho a vyskočil na nohy.

„Hahaha. Haru ty jsi vtipálek. Nevím vůbec, o čem to mluvíš. Není to tak jak to vypadalo." Začal jsem se z toho vykrucovat.

„Vážně? A ten jazyk v té puse?" Řekl Natsu.

Vražedně jsem se na něj podíval.

„ Jasně nic jsem neviděl..." Řekl a udělal pár kroků do zadu.

„Ale Kenji nedělej. Tvůj jazyk si s tím mým pěkně hrál." Řekl jednoduše Aki, jakoby o nic nešlo.

„Aaaakiiii!!" Zařval jsem a začal ho mlátit.

Ostatní jen stáli a smáli se.

Najednou Natsu, Aki a Haru jakoby zamrzli. Jejich oči na chvíli dostali zvláštní lesk.

„Co je vám?" Zeptala se Shika, když viděla jejich oči.

„Fuyu..." Zašeptal Haru.

Oba jsme se na něj s údivem podívali.

„On vám poslal telepaticky zprávu?"

Haru jen zakýval hlavou.

„Kde jsou? Je v pořádku? Co říkali?" Vyhrkla na blonďáka Shika.

„To nevím, ale trpí. Fuyu mluvil už z posledního. Máme být opatrní a zachránit je." Odpověděl ji vážně Natsu.

Shika koukala na všechny tři. Taky jsem se díval na Akiho a hledal v jeho očí známku emoce. I Natsu se tvářil vážně. To nebývá tak častý. Něco se vážně děje.

„Musíme něco udělat. Hned! Potřebujme nějaký hledací kouzlo. Neznáte někdo takový?" Očima jsem těkal po všech. Nic.

„Já znám." Otočil jsem se za Akim.

„Jako malý jsem vytvořil vyhledávácí kouzlo speciálně pro bratry, abych je našel a vyhrával tak schovky."

„Cooooo?!" Zařvali Natsu a Haru společně.

Oba se chtěli vrhnout na Akiho. Rukou jsme je s Shikou zastavili.

„Ty hajzle!"

„Tak proto jsi vyhrával!"

„To není fér! Musel jsem kvůli tobě dělat tolik ponižujících úkolů!"

„Počkej! Jestli tohle přežijeme tak tě zabiju!"

Řvali jeden přes druhého.

„ Držte hubuu!!" Zařvala Shika. 

Aki se zatím poklekl na jedno koleno a dal ruce k sobě. Spíš vypadal, že se modlí. Zavřel oči a soustředil se.

„Bratrské pouto." Řekl.

Z jeho ruky najednou vystřelila rudá nit. Kličkovala kamsi mezi stromy. Aki si stoupl a rozešel se stejným směrem, kam se nit pohybovala. 

„Jdem." Otočil k nám kousek obličeje a rozešel se dál.