Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 37. - tým 3

Kostelní hodiny odbíjí druhou hodinu odpoledne. Iruka a teď už dva jeho společníci čekají před lesem na další instrukce. V čem bude spočívat další zkouška?

„Tss... Je nás tu nějak málo. To se mi nelíbí." Brumlal si Kenji.

„Třeba je nás tak málo." Odpověděla Shika.

„Nene. Na obědě bylo víc lidí, než je tady."

Kenji má pravdu. Na obědě bylo přerváno a tady jich je sotva čtvrtka. A ke všemu je mezi nima ten idiot černovlasej. Po očku jsem se na něj koukl. On na mě zíral a vůbec se nesnažil být nápadný. Na co tak čumíš?! Nikdy si neviděl kluka či co?! Mé vnitřní já doopravdy křičelo. Musel jsem se otočit, abych se uklidnil.

Přímo z lesa k nám mířila skupina lidí. Už jsou tu. Skupina se skládala z jakých si mladíků v uniformách a v čele šel starý známý pán. Asi něco jako náš učitel, který nás stejnak neučí. Došli konečně k nám. Muž si promnul svůj dlouhý bílý plnovous. Odkašlal si a spustil:

„Vítám vás u třetí, a poslední, zkoušky. Tato zkouška ktví ve spolupráci s ostatními mágy. V tohdle hlubokém lese se schovává 6 krystalů. Vás je tady 8 týmů. Takže to znamená, že dva neprojdou. Další háček je v tom, že se přemisťují, tím pádem se můžou i přemístit i mimo les a tím přijdete o další kámen. Na cestě se můžou skupiny střetnout a být lapeni do arény, ze které vyjde jen jeden tým. Dále je tu hodně divoká a agresivní fauna. Pokud se ji neubráníte, tak automaticky končíte. Na nalezení krystalů máte časový limit. Ten trvá do zítřejšího rána. Přesně v 8 hodin. Teď vás po 7 minutách budeme pouštět. V 15:00 až budou všechny týmy v lese. Spustíme čas. Tady ti kluci budou tam a budou hlídat, jestli hrajete fér. Tak hodně štěstí." Zakřenil se a zmizel.

„Tak jo tým jedna přistupte." Rozkázal jeden z mladíků.
•••••••••••••••••••••••

„Tak týme osm. Jste poslední. Hodně zdaru."

Ano byli jsme poslední, ale tady nejde o to, kolikátý jdete.

„Hai. Děkujem." Poděkoval jsem a vešel do toho strašidelně vypadajícího lesa.

„Ten les je krásný." Vzdychla Shika.

„Heh. Já si krásný les představuju jinak." Odpověděl opovrženě Kenji.

„Je krásný, ale smutný. Lidé se ho bojí. Stromy pláčou. Tak nahlas. Křičí. Já...já.. Je slyším... Přestaňte..dost..au..to bolí doooost."

Shika se najednou skácela na zem.

„Shiko!" Křikl jsem a rozeběhl se k ní.

„Co je ti? Co s ní je?" Zmateně jsem se ptal Kenjiho, ale ten byl stejně zmatený jako já. Těkal jsem očima po celém jejím těle. Svíjela se. Víčka pevně u sebe a kňučela. Bolelo jí to a my nevěděli, co dělat.

„Shiko! Shiko! Kde tě to bolí? Mluv s námi?!" Snažil se teď na ni mluvit Kenji.

Nic.

„Tsss. Vy hlupáci. Takhle ji nepomůžete. Je pod kouzlem mé iluze."

Zvedl jsem hlavu ke koruně stromu, odkud hlas přicházel. Stála tam dívka s hnědými vlasy a blonďatými melíry.

„Ty!" Zavrčel Kenji.

Najednou nás oslepilo světlo. Kolem nás se udělala jakási modře průsvitná bariéra. Doufal jsem, že se s nikým nestřetneme. Asi nám to hold nebylo přáno.

„Zdá se, že máme s vámi bojovat."

Přidal se další hlas. Byl to kluk. Byl černovlasý a měl pihy. Vedle něj se objevil dost podobný kluk. Jen měl zrzavý vlasy a nebyl pihovatý.

„Tým 8 proti nám, Gaji, Erikovi a Naně, týmu 3." Řekl zrzek. Tedy Erik.

„Až skončíme s vámi dvěma. Dojdem si pro tebe a ukážeme ti kouzlo reality." Houkl jsem na holku nahoře a propíchl pohledem Gaje.

Gaj bude můj protivník, jak to tak vypadalo. Vyměnil si se svým společníkem místa. Sice jeho nasraná grimasa vypadala děsivě, neměl jsem strach. Nesmím mít strach.

„Tak se ukažte." Pohrdavě odsekl Erik a probodl Kenjiho vedle mě.

„Ohnivá koule!"

Gaj se s tím moc nemazlil a poslal proti mně kouzlo.

Rozmáchl jsem rukama a po vyhrčení kouzla se přede mnou vytvořila vodní stěna. Taky jsem nečekal a započal protiútok.

„Vodní kulová rotace!"

Těm se nemohl vyhnout. Vlastně se ani nehl. Počkat co?! On je zastavil?? Vytřeštěně jsem koukal na koule, které levitovali ve vzduchu před ním. Co teď? Oh ano. Mám nápad!

Rukou jsem praštil do země a vyřknul kouzlo:

„Kořeny povstaňte."

Než stačil zareagovat, tlusté šlahouny kořenů ho svíjeli kolem končetin. Postupně začli obmotávat celé jeho tělo, až nakonec byl uvězněn v zemi.

Kenji zatím bojoval s Erikem na druhé straně pole. Ani jsem si nevšiml, kdy odešel. Nakonec uspěl tím, že mu vlezl do hlavy. On je horší než červ. Pomyslel jsem si.

„Tak kdepak si Nano?" Houkl jsem do prázdna. Na místě, kde byla už není a Shika taky ne, což mě dost znepokojuje.

Na mou otázku však odpověděl strašlivý křik Shiky.

„Dooost!" Zařval jsem a snažil se rozeběhnout, ale kam?

Zůstal jsem stát. Otáčel jsem hlavu na všechny strany. Už se mi začala motat hlava. K sakru kde je ta mrcha? Panikařil jsem. Svět kolem mě se točil a já stál. Shičin křik se znovu ozval, ale už nepřestával. Křičel furt a stále sílil. Bylo to nesnesitelné. Zacpal jsem si uši, ale to nepomáhalo. Stále se ji zvyšoval o oktávu ten její jekot. Už přestal patřit Shice. Bylo to jiný kvílení. To kvílení jsem znal, ale koho je? Do prdele o co tu jde? Pomoc! Přestaň křičet. Grrr.

„Aaaaaaaaa Mamiiiiiiii!!" Zařval jsem z plných plic.

Černo. A ticho. Krásné a lahodné ticho. Ještě chvíli a už bych se zbláznil.

„Iruko? Iruko, jsi v pohodě?"

Ten hlas znám. To je Kenji. Těžce jsem rozlepil víčka. Ostré světlo a mlhavý obrys blonďatých vlasů. Jsem zpět.

„Co se stalo?" Zachraptil jsem.

„Dostala tě. Zatím co já se vypořádával s Erikem, ty jsi chtěl přejít k Shice a pak ses zhroutil. Rychle jsem ji sundal ze stromu, a když byla rozhozená, tak jsem ji vlezl do hlavy a dal ji ochutnat vlastní medicíny v podání mých vložených myšlenek. Poté se bariéra zbořila a vy jste se přestali třást. Její kouzla nejspíš fungovali, jen do určité vzdálenosti."

„A-aha... A Shika? Je v poho?"

„Jo. Jen ji musím vzbudit. Tak se zvedej. Nemůžem tu zůstat. Je to tu příliš otevřené a nebezpečné."

Jen jsem kývl hlavou. Kenji se usmál a poodešel k Shice. Tak to bylo tedy o fous.