Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 75. - Změna plánu

Neuběhla ani hodina a všichni už jsme čekali před dveřmi. No zkuste hádat, kdo jde pozdě? Naše princeznička si určitě nemůže vyjít bez nalakovaných nehtů, že? No asi po deseti minutách se konečně uráčila přijít. Na sobě měla maskáčové mini kraťasy a k tomu černý tílko s černou koženou bundou. Vlasy si sepnula do culíku. Na rtech měla temně rudou rtěnku. By mě zajímalo, kam si myslí, že jdeme, když venku je mínus pět stupňů.

„Promiňte." Usmála se a vyšla k autu. Jen jsem protočil oči a otočil se též k autu, ale to co jsem viděl no... Chtěl jsem si vypíchnout radši oči. Naše princeznička měla až na můj v kus krátké kraťasy.

To je příšerný, že jo?

Ozval se my v hlavě velmi znechucený hlas Shiky. Jen jsem nepatrně pokýval hlavou a šli dál.

Souhlasím. To je fakt moc. Musela si vzít ty nejhorší věci, co na Zemi může někdo nosit?

Uslyšel jsem hned Kenjiho. Otočili jsme se Shikou na něj a ten nám gestem prstu u jeho otevřené pusy, dával najevo jeho znechucení. Neudržel jsem se a začal se nahlas smát. Ke mně se oba hned přidali. Princezna po nás jen hodila okem a pak pyšně zvedla nos a nastoupila.

„Tak v tom si měl pravdu." Řekla Shika a přitáhla si mě a Kenjiho k sobě, aby přes nás přehodila ruce. Jen jsme s úsměvem přitakali a též nastoupili.

•••••••••••••••

Moje milované Taiyō, tak dlouho jsem to městečko nenavštívil. Sice jsem pořád její součástí, ale i tak si přijdu, jako bych byl miliony kilometrů daleko a teď jsem se vrátil. Tolik vzpomínek tu mám. Sice nejsou to ty nejlepší, ale jedna z nich bude vždy v mém srdci. Momo- chan. Doufám, že si teď na lepším místě, odkud na mě můžeš dohlížet. Své oči jsem zvedl k čistě modrému nebi. Momo-san měla jsi pravdu. Našel jsem přátele, které miluji. Doufám, že na mě jednou budeš pyšná. Najednou auto zastavilo a my se objevili uprostřed náměstíčka. Aki zaparkoval a my vystoupili z auta ven.

„Pojďte tudy." Mávl na nás Natsu.

Vydali jsme se úzkou uličkou do západní části města. V západní části města už bydlí jen starý usedlíci. Vlastně to kdysi bylo centrum ještě tehdejší vesničky, ale jak to tak bývá, vesnice se rozrostla na město. Domy zde byly velmi staré a taky už víc zchátralé. Teda nebyly na tom tak špatně jako domy v mé části, ale už si to tu na nich taky vybírá svou daň.

„Nepřijde vám tu něco zvláštního?" Zeptá se Haru.

„Ano, chybí tu lidi. Kde jsou všichni?" Odpoví Shika.

„Asi jsou schovaný." Zapřemýšlí nahlas Aki.

„Ale před čím? Fúrie přece odnáší jen mladé muže." Ozve se Kenjiho hlas.

Najednou se Fuyu s Yoko zastaví. Všichni je dojdeme. Najednou se kolem nás objeví hustá mlha.

„Co se to děje?!" Vyjekne princeznička.

„Klid. Buďte ve střehu." Řekne klidnou hlavou Fuyu.

Z mlhy se pomalu začnou vynořovat siluety. Postavy se rychle přibližují. Srdce mi začne silně tlouct. Mám pocit, že tady nejsou jen fúrie. Z mlhy vystoupily tři vysoké postavy v kápi.

„Co jste zač?" Zařve na ně Natsu.

Postavy šáhnou po svých kápích a stáhnou si kapuci. Odhalí svojí tmavě modro- šedou pleť a zářivě bílé oči. Shika vedle mě hned zalapá po dechu.

„Co je Shiko?" Zeptám se ji a trochu s ní zatřesu.

„Temní elfové." Zašeptá.

Podívám se na ně lépe. Byli vysocí a měli dlouhé vlasy, ze kterých tyčili úzké špičaté uši.

„Já myslel, že jsou elfové hodní." Řekl jsem.

Shika na to zakroutila hlavou.

„Všechny bytosti mají buď dobré anebo špatné druhy. Není to o tom, co jsi za druh, ale co si vybereš. Je to na tobě jestli si vybereš světlou nebo temnou část ve svém srdci."

Nevěděl jsem, co ji na to odpovědět.

„Koukám, že ve vaši skupince máte světlého elfa.. Teda jen částečně." Promluví velmi hlubokým a mystickým hlasem elf uprostřed.

„Ukaž se." Rozkáže.

Všichni se semkneme, že Shiku v žádném případě nevydáme. Bohužel i Shika má svou hlavu a i tak si stoupla před Fuyua. Muž udělal dva kroky vpřed. Shika se jen vzpřímila a také udělala dva kroky vpřed.

Shika

(poznámka:konverzace je v elfské řeči)

„Kdo jsi?"

„Já jsem Deris. Jsem poručík armády Ythien temného krále Oxuse." A hrdě zvedl bradu.

Trochu jsem poodstoupila.

„Haha takže se k vám doneslo moje jméno." Zasmál se hrubě.

„Co tu chcete?" Vyštěkla jsem na něj.

Až moc dobře znám jeho jméno a jeho pána. Jsou to úhlavní nepřátelé. Jsou mocní a nevyzpytatelný. Musí mít nějakej důvod, proč tu jsou.

„Co by? Jen si užíváme krásy Wakai wakusei." Slizce se usmál.

„Vraťte se, odkud jste přišli. Varuji vás."

„Nebo co Yui z Idila?" Srdce mi párkrát vynechalo. Jak to že mě zná?

„Odkud..."

„Moc dobře vím, kdo jsi." Zasmál se pohrdavě.

Iruka

„Shiko už se k němu nepřibližuj!" Zařval jsem na ní. Nerozuměl jsem řeči, kterou mluvili, ale z jejího obličeje jsem soudil, že to nebyl zrovna milý rozhovor.

„Ještě se potkáme." Řekl elf a slizce se ušklíbl. Najednou to ticho prořízlo děsivé ženské křiknutí.

„To jsou fúrie!" Zařval Natsu.

„Rychle schovejte se!" Rozkázal Fuyu.

Všichni jsme se rozutekli do domu kousek od nás. Tak nejen, že tam na nás teď čekají tři temní elfové, ale ještě do toho přiletí ty potvory. No koukám, že nám to pěkně změnilo plány.

Tak máte tu další kapču 😊 Co na ni říkáte? Jinak budu se snažit třeba do Vánoc vydat víc kapitol jako takový mini dárek, ale ještě uvidím.. Neslibuju vám to 😬