Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 74. - Sklep

Iruka prochází těžkým období. Jeho poměrně dokonalý život ničí mladá princezna a odporný chování Fuyua. Vrátí se to někdy do normálu?

Celý den a noc jsem strávil venku s Rikuem. Celou noc jsme trénovali. Po sněhu nebylo ani stopa. Vše v okruhu 500 metrů byla jen rozrytá půda. Žádná tráva ani jehličí nezbylo.

„Tak to by už stačilo, Iruko. Nechci, aby se ti něco stalo, a hlavně už nemáš ani triko." Zasmál se drak, ale jeho zbylá slova nebyla až tak zábavná.

Musím uznat, že s Rikuem se lépe spolupracuje než s Hikarem. Přeci není tak temperamentní drak, ale i tak to chvílemi bylo těžké ho krotit. Draci jsou velmi nevyzpytatelná zvířata. Jednu chvíli se chovají, jakoby váš život byl snad důležitější než ten jejich, a pak vás dokáží svojí mocí zabít a to záměrem. Dračí kniha mi dala dost na to, abych věděl, jak tyto zvířata myslí, ale víte co? Nevěřím tomu ani slovo. Nikdy za to nemůže jen jedna strana. Ti, co byli zničeni dračí mocí, byli zlý, chamtivý, sobecký lidi, co si mysleli, že své slabosti vyplní touto mocí. Draci nejsou krvelačné bestie. Jsou moudří a dobrý. A takový chci být i já. Chci, aby mi plně věřili. Na první pohled se může zdát, že tu s nimi trénuju pouze sílu, ale není tomu tak. Trénuji s nimi i důvěru. Nechci je zklamat. Jsem teď jejich součástí a oni mou.

„Dobře Riku. Pro dnešek konec." Usmál jsem se na něj a popadl batoh a hodil jsi ho přes jedno rameno.

„Iruko, až budeš doma, jdi do sklepa. Musíš něco najít na ty modřiny."

„Ale neboj. Jsem v pohodě."

„To nebyla prosba." Pohrozil hlubším hlasem Riku.

Jen jsem kývl a mávl rukou. Drak přede mnou se rozplynul. Vytáhl jsem si z batohu mikinu a nasadil si ji.

„Nebudu tu chodit polonahý." Řekl jsem si pro sebe a rozešel se zpět k domu.

Došel jsem tam už za světla. Ach teď chci jen sprchu a postel. Na to se ozval můj hladový žaludek. Chytl jsem si ho a pousmál se.

„Dobře. Nejdřív jídlo." Řekl jsem si a otevřel hlavní dveře. Zul jsem si boty a zahodil batoh. Potichu jsem se vkradl do kuchyně a ukořistil jedno ze zelených jablek, co byly v míse položeny na pultu. S chutí jsem se do něj zakousl a vyrazil dolů do sklepa.  Zalapám po malém světle, které osvěcuje chodbu plnou zamčených dveří. Vydám se po čichu kupředu. Předpokládám, že místnost plnou bylin jen tak nepřejdu, aniž bych něco cítil. Naštěstí jsem nešel nijak daleko. Čich mě zavedl přímo k cíli. Na nic jsem neváhal a otevřel těžké staré dveře, ale zarazilo mě, co jsem tam viděl. Spoustu usušených květin a byliny v květináčích. Místnost doslova pohlcovaly, ale to co mě zarazilo, nebyli květiny. Byl to stůl a osoba za ním.

„Haru?" Vyhrkl jsem překvapeně.

„Iruko! Konečně ses vrátil. Báli jsme se, kam si zmizel." Přilítne ke mně a pevně mě obejme.

Na to se ozvou mé modřiny a já hlasitě zaskuhrám. Haru mě okamžitě pustí a začne si mě starostlivě prohlížet.

„Copak se děje?"

„Nic. Máš moc silný stisk. Hehe." Řeknu a podrbu se na zátylku a radši ustoupím.

Najednou mě dvě silné stonky chytí kolem zápěstí a zvednou mě do vzduchu.

„Hej! Haru pusť mě!"

„Až mi řekneš, co ti je a proč jsi tady?"

„Ježiš přestaň být paranoidní a pusť mě! Jen jsem si sem přišel udělat mast. To je snad zakázaný?!"

Haru ke mně přistoupí. Teď mu koukám přímo do jeho pronikavých zelených očí. Cítím, jak ve mě hledá. Pátrá a čeká na každou skulinku. Počkat on taky čte myšlenky... Snaží se mi hrabat v myšlenkách? Ne to by neudělal.. O co mu jde? Instinktivně uhýbám očima před těma jeho. Najednou natáhne ruku a chytne mi konečný lem od mikiny. Vytřeštím oči na něj.

„Haru ne..." Hlesnu. Haru nic neřekne a pomalu mi začne zvedat mikinu. Jeho oči sklouzly k mému hrudníku. Cítím, jak začínám rudnou. To není dobrý. Po celém těle mi naskočí husina. Srdce mi začne nezastavitelně bušit. Jsem v pasti. Nemohu nic udělat. Z mého panikaření mě vytrhne jeho zalapání po dechu. Kouknu se dolů a vidím, jak je celý můj hrudník odkryt. Haru nemůže spustit oči z mých modřin a jizev. Šlahouny povolí a já se skácím na něj. On mě chytne. Stáhnu si mikinu a rychle se od něj odtrhnu.

„Jak se ti to stalo? Kdo ti to udělal?"

„Nikdo... Trénoval jsem."

„Trénoval?! Takhle trénuješ? Tvoje tělo... To ti dělaj ty draci?"

„Ne. Ježíš neřeš to."

„Neřeš to?! Dyť se v podstatě sebepoškozuješ!" Zařval na mě. Vztekem jsem se otočil tak rychle, že malá tlaková vlna ovála místnost. Sevřel jsem v ruce pěst. Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit.

„Iruko... Co se to s tebou děje? Proč tak usilovně trénuješ?"

Ucítil jsem hebké prsty na mé tváři. Hárův medový hlásek promlouval k mému srdci. Tak moc ten jeho hlas a dotyk pro mě znamená. Neudržel jsem se a po tváři mi stekla slza.

„Musím být silnější." Zašeptal jsem a ztěžka otevřel oči a podíval se do jeho smutného obličeje. Haru mi palcem utřel slzu a usmál se na mě.

„Ty jsi takový blbeček Iruko Huro."

„Já vím." Zasmál jsem se.

„Běž nahoru a já ti připravím tu mast." Jen jsem pokýval hlavou a vydal se k východu.

„Iruko?"

„Ano?"

„Prosím slib mi, že kdykoliv budeš mít s čímkoliv problém či budeš mít zas další modřinu, tak přijď. Prosím. Aspoň nám dovol ti pomoc."

Přes rameno jsem se na něj otočil. Jeho zelené oči svítily v tom širém světlu, až mě propalovali skrz na skrz."

„Dobře slibuju." Řekl jsem a zmizel.

•••••••••••

„Tak jo lidi, Natsu při své dnešní prohlídce našel hnízdo furií v západní části města. A ano jak vám došlo, nejsou na naši stranně. V naší nepřítomnosti tu terorizují město a unáší mladé muže. Musíme se o ně postarat. " Řekl Fuyu v salónku, kde jsme se všichni sešli.

„Fuyu, jdu s vámi. Proti furiím už jsem stála a chci ti pomoc. Nemůžu o tebe přijít, lásko." Řekla Yoko a pohladila ho po tváři.

Proti furiím už jsem stála... No to je jasné, když si ji ty sama. Řekl jsem si v hlavě, přičemž se Kenji potichu rozchechtal. Podíval jsem se na něj a taky se usmál. Aspoň si budu moc vylít svůj vztek na pár oblud. S radostí jsem si prokřupnul prsty a vítězně se usmál.

Uuuff.. Tak je tu další kapitola 😪 Promiňte jestli jste čekali dlouho, ale tak znáte, buď není čas či nálada. Tak co na to říkáte? Nějaký názory. Co třeba Iruka a Haru? Má někdo rád tendle ship nebo ne? Pište pište 😈😄

PS: Ne že bych tím to komentářem realizovala Harua Iruku to NEE! Je to jako vždy taková otázka na fan ship. I když možnáá... 🤔🤔🤔 No uvidíme ale neberte to nějak oficiálně ano 😂😂😂