Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 70. - Princezna Yoko Hiroaki

„Kde je Fuyu? Kde je můj snoubenec?" Řekla rázným hlasem.

Vytřeštěně jsem se podíval na dívku přede mnou. Todle... Todle je snoubenka Fuyua? Ale... Ale kdyť se nikdy nezmínil, že je zasnoubený.

„Vítejte, princezno Hiroaki-san." Pozdravil král a pokynul hlavou.

Fuyu byl po boku krále a propaloval černovlásku svýma ledově modrýma očima. Dívka si toho všimla a taky se na něj zadívala. Pomalu se k němu začala přibližovat, jakoby je k sobě táhl magnet. Čím víc se přibližovali k sobě, tím víc jsem je chtěl zastavit. Nevím, proč ale srdce se mi začalo zužovat a v ústech hořkou pachuť závisti. Dívka k němu došla a trochu se usmála. To co se ale stalo, mi vrazilo nůž do zad. Fuyu se na ni usmál! Tak jako se usmíval na mě, když jsme byli sami na bále. Byl to ten jeho hřejivý a opravdový úsměv, který jen tak nikomu nechtěl ukázat. A ji? Ji ho ukáže hned! Sevřel jsem ruku v pěst a dál koukal, o co půjde.

„Dlouho jsme se neviděli Fuyu." Řekla medovým hlasem černovláska.

„Rád tě opět vidím Yoko." Odpověděl a vzal její ručku a políbil ji na hřbet její alabastrově bílé ručky. Hiroaki v očí zajiskřily malé jiskry. To jméno budu do smrti proklínat...

„Copak tu chcete, princezno?" Zeptal se Haru a usmál se.

Pche, ať se vrátí na svůj hrádeček a nás nechá být. Probleskne mi hlavou.

„Čas se krátí, a tak jsem předtím chtěla ještě být se svým snoubence, než se všechno vyplní. Přeci jen je to doba, co jsme se viděli, že Fuyu?" A usmála se na něj.

Víc jsem sevřel ruku v pěst. 

„Promiňte, že Vás ruším..ehm princezno. Mohl byste mi však někdo vysvětlit, o co tu jde?" Zeptala se Shika.

Jo to by mě taky zajímalo... Ušklíbl jsem se a zkřížil ruce na prsou.

„O náš sňatek tu jde. Když mi bylo 13 let, byla jsem zaslíbena Fuyuovi, jakožto zachránci mého otce. Samozřejmě v té době ho zachránili všichni Haruno, ale jako nejstarší on dostal to nejcennější, co náš otec měl a to jsem byla já. A jelikož brzy dosáhnu 18 let, tak se náš sňatek blíží. Ano sice to bylo před 5 lety, ale můj otec, král upírů, dodržuje slovo."

„Tvůj otec je král upírů?!" Vykulil oči Kenji.

Yoko se pořádně usmála a ukázala její špičaté zuby. Všichni jsme užasle mlčeli. Teda já bych měl pár slov, co bych jí řekl, ale nemám dostatek odvahy na to.

Iruko, kroť se! Nezapomeň, že i upíři čtou myšlenky.

Promlouval Kenjiho hlas v mé hlavě. Zakroutil jsem hlavou a radši na nic nemyslel.

„Ale Yoko my se vracíme na Zem." Řekl Fuyu klidným a šarmantním tónem, jakoby to snad nebyl on.

„Tušila jsem, že to řekneš. Neboj se, můj otec mi dal svolení, že můžu jet s Vámi. "

„Dobře. Pokud je to tvoje přání, tak pojeď s námi."

„Děkuji." Zajásala a skočila mu kolem krku.

„Tolik radosti!" Tleskal král.

„Nebudu vás už zdržovat. Vaše služby prozatím nebudu potřebovat. Vraťte se a odpočiňte si hlavně. Budete potřebovat načerpat sílu. Princezno, rád jsem vás viděl." Uklonil se král. Yoko se taky uklonila a s tím král odešel, jakoby ho naše odpověď nezajímala.

••••••••••••••••

„Tak dovol mi ti představit naše učedníky." Řekl Fuyu a ukázal na mě, Kenjiho a Shiku.

Seděli jsme v našem malém salónku a zpovídali naši malou princezničku. Jen jsem seděl s rukama na prsou a poslouchal ty žvásty. Ani nevím, proč tu sedím. Chtěl jsem se už zvedat k odchodu, ale v tom Fuyu začal s naším představováním.

„Tak todle je Shika Yui z Idila." Ukázal na ni.

„Ó slyšela jsem o Idilaně. Je to krásný svět, avšak nikdy jsem jej nenavštívila. Ráda tě poznávám."

„I já Vás, princezno." Řekla Shika a uklonila se.

"Formalit netřeba. Říkejte mi prosím Yoko."

„Tohle je Kenji Samaro z Flishe."

„No páni! Nečekala bych, že dědic z Flishu bude u Vás. Myslela jsem, že Vaše rodina je striktně proti upírům. Prý je loví i dodnes." Uštěpačně řekla. To Kenjiho trochu naštvalo. Bylo to poznat z jeho svraštěné tváře a tónu jeho hlasu.

„Ne všichni z rodiny jsou takový. A loví se pouze ti špatní, pokud vím."

Nikdo k tomu nic neřekl a dál se pokračovalo v představování. 

„A tohle je Iruka Huro ze Země."

„Ze Země? Hmm... " Řekla a propalovala mě pohledem. Díval jsem se jí též zpříma do očí. Nemám chuť s ní prohrát. Oba jsme na sebe upřeně koukali, dokud Natsu nepráskl rukama.

"No tak to je vše. Tak snad se ti tu Yoko bude líbit."

„Fuyu ukážeš mi to tu ještě? Chtěla bych vidět bytosti tohoto světa."

„Samozřejmě."

Konečně příležitost odejít. Rychle jako vítr jsem vyběhl do svého pokoje. Flákl jsem tam rovnou o svoji měkkou postel.

„Grrr nenávidím ji." Zahuhlal jsem do peřiny.

Taky se mi nelíbí. Ozvala se Kita v mé hlavě.

„Jo mě taky ne."

Hlavně klid, Iruko. Řekla.

Jen jsem se usmál a šel jsi dát sprchu. Kapky padali po mém těle posetém modřin. Koukal jsem, že mi i nějaké přibyli od posledního boje. Mé tělo pomalu začíná být tupé proti té bolesti. Ani už neboleli. Vylezl jsem a rozhodl jsem se jít připravovat do kuchyně večeři. Už byla tma a venku zářil měsíc, co ozařoval napadlý sníh. Ach to nemám rád na zimě. Je strašně brzo tma.

Seběhl jsem schody a vesele si to štrádoval do kuchyně. Dokonce jsem zapomněl i na tu hloupou Yoko. Projdu jídelnou a zahnu do kuchyně. Tam o všem strnu pohledem. Fuyu byl opřený o linku a na něm Yoko a líbali se spolu. Fuyu se na mě podíval a trochu odstrčil Yoko od sebe.  Strnule jsem tam stál a nic neřekl. Srdce právě mělo zástavu. Procitl jsem, když se slzy začali drát na povrch.  Rychle jsem se otočil na patě a utekl.

No jo prostě mě někdy ta múza oslovil někdy ne, ale tak jste už asi zvyklí 😅😄 snad se líbila 😊