Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 94. - Klub

Poté co Shika, Aki, Haru, Natsu a Fuyu odjeli pryč na ples upírů, Kenji a Iruka zůstali doma sami.

„Něco si uvaříme a půjdeme ven? Už mě nebavý být jen doma." Navrhl jsem.

Kenji zaklapl knížku a vyskočil do stoje.

„Jdeme na to." Zajásal.

Vyšvihl jsem se na nohy a následoval Kenjiho. Ze salónku jsem vzal i rádio, abychom si mohli něco pustit. Sice naladění bylo trochu obtížnější, ale z radia se po chvíli vydrali první tóny a mohli jsme se pustit do vaření. Kenji chvíli poslouchal, co to je za hudbu. Myslím, že ho Země stále nepřestala překvapovat.

„Co to je za jazyk?" Zeptal jsem se.

Chvíli jsem nechápal a pak mi došlo.

„No to je angličtina. Jeden z nejrozšířenějších jazyků na světě. Na světě je spousta jazyků, kterým asi nerozumíš. I když tvá kouzla zní jako jednoho mnicha, ke kterému jsme jako malý chodili. Nazývá se latina. Nemluvím jí, ale přijde mi podobná." Zamumlal jsem si poslední věty spíš pro sebe.

„Aha. A ty tou angličtinou umíš?"

„No ehm jo... Tedy trochu... Ve škole jsem ji měl jako povinný jazyk. Je to takový univerzální jazyk po celém světě."

„Aha. A proč všichni nemluví japonsky, jak by nám potom rozuměli?"

„Víš, Japonsko není zas tak velký stát. Je tu spousta větších a mocnějších států."

„Aha. No to ty mocnosti asi nebudou moc rádi, až zjistí, že japonština je základní jazyk ve vesmíru."

„Haha. To asi ne, ale na to má Země dost času. Tedy myslím si, že v minulosti tu magie byla, ale asi zmizela. Proč bychom si jinak vyprávěli takový příběhy, ve kterých jsou kouzla a různé bytosti, kdyby neexistovali."

Kenji trochu posmutněl. Dokrájel zeleninu a začal ji dávat do mísy. Já koukal před sebe a přemýšlel jsem nad tím, co se asi tak mohlo stát, že tyto věci jsou zde jen pohádky.

„Lidstvo před mnoha lety provedlo něco strašného a bylo vyhoštěno z Ráje, ale moc o tom nevím."

„Z Ráje?" Přestal jsem míchat omáčku a podíval jsem se na něj.

„Promluvíme si o tom jindy. Moc o tom nevím, jak už jsem řekl. Ptal jsem se kdysi Akiho, ale taky mi k tomu nic neřekl."

Zdálo se mi nebo se tomu chce vyhnout? Bojí se, že bych to nepřijmul? Nechápal jsem, ale dostál jsem jeho slov a nechal to být. Dosyta jsme se najedli a šli se připravit.

••••••••••••

Vylezl jsem z pokoje už plně připraven. Na sobě košili s trikem a džíny. Vlasy jsem si trochu učesal na stranu, abych udělal malou změnu. Kenji už na mě čekal dole. Měl na sobě modré sako triko s výstřihem do véčka a k tomu bílí kalhoty. Na krku se mu ještě houpal stříbrný křížek. Vlasy si jen pročísl rukou, ale i tak mu to slušelo.

„Můžeme vyrazit?"

„Jasně."

Nostalgicky jsme vyrazili do klubu, kam jsme sledovali kdysi kluky. No nepatří to zrovna mezi mé oblíbené vzpomínky na ně. A do toho ten hnědovlásek... asi jsme měli vyrazit jinam, ale bohužel v Tayo nemá moc míst, kam by mladí mohli jít. Divil jsem se, že je tu vůbec ten klub.

„Taky se cítíš tak divně?" Zavtipkoval Kenji.

„Jo trochu. Tak snad nás tu tentokrát nikdo nekousne."

„Neboj, ohlídám tě. I před chlípníky, co by tě chtěli znásilnit...zas." Poplácal mě blonďák po zádech a vlezli jsme do víru hlasité muziky.

Objednali jsme si drink a šli si stoupnout k jednomu ze stolků. Zábava už tu byla v plném proudu. Koukal jsem na naparáděné holky, co se snažili, co nejvíc předvést.

„Hej Iruko."

„No?" Otočil jsem se na Kenjiho.

Nevím jak ani kdy, ale vedle něj už byly dvě skleničky vypité. Podpíral jsi hlavu a nezaujatě na mě koukal. 

„Líbí se ti holky nebo kluci?"

„Co?" Vyjekl jsem.

„Prostě zda tě přitahují kluci nebo holky nebo snad oboje?"

„Já nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Samozřejmě se mi líbily některé holky, ale uznávám, že se mi v sirotčinci líbil i jeden kluk. Nikdy nebyl čas nad tím přemýšlet. Víš, nebyl jsem nikdy populární ani u jednoho pohlaví." Chabě jsem se usmál.

„Hmmmm." Zamručel.

„V tom případě." Chytl mě za bradu a přitáhl si mě k sobě.

„Můžeme to zjistit." Zašeptal.

 Červeň se mi okamžitě nahrnula do tváří. Stroze jsem stál a těkal očima a hledal odpověď v Kenjiho obličeji. Jeho slova mi nedocházela, tedy do chvíle než se začal víc přiblližovat.

„Hej! Dej ruce pryč ode mě, ty perverzáku!" Vrazil jsem mu pěstí.

„Haha. Drsný jako vždy. Neboj, jen jsem si dělal srandu." A narovnal se.

Vypil jsem drink, abych uklidnil své tělo a mysl. Hned jak jsem to vypil, se přede mnou objevil další drink. Otočil jsem se kolem sebe. Pak jsem viděl, jak barman na nás mává a Kenji mu mává zpět. Poraženě jsem skleničku přijal a dál si povídal s Kenjim. 

„A co Fuyua? Jak to k němu cítíš? Miluješ ho teda? Už mi to řekni."

Co to dnes má za otázky? Vykřiklo mé vnitřní já.

„Taky nevím! Agrh to je snad ještě horší otázka! Fuyu je mi určitě blízký, ale nevím, jestli v tomhle směru. Samozřejmě cítím se.. no.. divně, když se mě dotýká, ale nevím, zda to není jen má rozpačitost a stydlivost. Nemám rád doteky. Něco k němu cítím, ale jestli to má být láska tak doopravdy  nevím. Spíš je to asi vděčnost. Vím, že tě určitě zajímá, jestli je něco mezi námi. To by ses furt neptal, ale zklamu tě blonďáku, mezi námi nic nebylo není a asi ani nikdy nebude. Spíš je to tím, že se bereme jako rodina. Tak jako ty a Shika tak jsme se i já  přimotal hříčkou osudu  do jejich dobrodružství. Jsem vděčný, že s nimi vůbec můžu žít a být ve vašich přítomnosti. Všech teď myslím."

Smaragdově oči na mě překvapeně koukaly. Koukal jsem mu do nich, ale jako by byl daleko ode mě. Toho ty slova tak vzali? Pravda dost jsem se rozjel...

„Kenji? Co se děje?"

„Temní elfové."

Temní elfové znova na scéně. Pro co si myslíte, že si přišli?

PS: Dopředu jsem sistihla tudle kapitolu napsat. Já vím zatím to vypadá, že budu vydávatpravidelně, ale to není jistý, povinnosti mě stejnak doběhnou každou chvíli.Tak snad tu maturitu dám 😄