Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 44. - Plán

Zlomení vesničané. Temné síly. Podivní Minotauři. Staré knihy. Co se za tím vším skrývá? Proč se to všechno děje?

„Tak jaký je tvůj plán, Kenji?"

Seděli jsme u stolu všichni s jedním korbelem piva. Kenji si hrál na pana záhadného. Od radnice až do putyky nepromluvil. Má vůbec nějaký plán?!

„Ano mám, Iruko!" Zavrčel.

„Heleee! Přestaň mi lézt do hlavy, ty jeden mrňavej.."

Začal jsem na něj řvát a lomcovat s ním.

„Nezkoumal jsem tvoje myšlenky, ale ostatních. Nechci, aby odposlouchávali. Co ty víš, kdo tu může být špeh!"

Křikl na mě a vysmekl se.

„Tak dost! Nemáme čas. Můžou zaútočit každou chvíli!!"

Pustili jsme se a sedli si zpět na místo. Fuyu nás po jeho krátkém rozkazu zpražil pohledem. 

„Takže. Za prvé. Obrana. To, co oni chtějí, jsou ty knihy. Skvělí na tom je, že je chrání kouzlo, ale nevíme jak silný. To se dá, ale zjistit. Naší prioritou jsou vesničané. Měli bychom se tu porozhlídnout po budově, kde bychom je mohli všechny ukrýt a chránit.  nesmí se plést do cesty. Mohli by je zabít či je použít jako rukojní. Minotauři jsou poměrně hloupá stvoření, ale tohle nejsou přeci obyčejní minotauři. Musíme tedy zajistit bezpečí vesničanů.  A teď za druhé. Náš útok. Uděláme návnadu a past. Udělám jim v hlavě iluzi dřív než sem přijdou. V jejich hlavě přestavím úplně celou vesnici. Uděláme jim z toho bludiště. Návnada bude sloužit k tomu, aby jim ukázali směr. Musíme je chytit živé aspoň jednoho z nich, abychom zjistit lokaci jejich táboru a kdo za tím stojí. Je to jednoduchý, ale efektivní plán. Rozdělíme se do týmů. Souhlasíte?"

„To je báječný nápad, zlato!" Konstatoval Aki.

„Kolikrát jsem ti říkal, že mi tak nemáš říkat před nimi!! Baaka! Baaaaakaaa!"

Kenji celý zrudl. Nevím, jestli vzteky nebo studem. Ostatně s Akim hezky zacloumal. Asi jako já s ním před dvěma minutami.

„Počkat coooo?! Vy dva jste spolu?!"

Jejda. Někdo to zapomněl nějak oznámit Shice.

„V..v..vv..vy...dva...s...s..sssspolu?!" Koktala další větu, ale nedokázala ji říct. 

„Souhlasím s tím plánem." Snažil se Fuyu změnit téma a jakoby se poslední konverzace nestala.

Byla to ale podívaná! Kenji furt lomcoval a nadával Akimu a Shika na ně teď dost divně koukala. Jako zamilovaná spisovatelka fanfikcích o svých přátelích smíšená se smrtí závistí a..bože zas ta divná aura. Fuyu to přenesl na ni! Třeba to i já mám. O můj bože... Nenene ne! Fuyu už začíná pěnit... to je zlé...

„Tak dost. Nechte naštvat Fuyua ne? Hehe." Snažil jsem se všechny uklidnit.

Kenji se podíval na Fuyua. Jeho vražedný pohled Kenjimu stačil. Rychle ho pustil a zase si dřepnul. 

„Tak zpět k plánu. Já tedy budu vytvářet iluzi. Natsu mě bude krýt. Iruka a Fuyu budou hlídat osadníky. Aki budeš dávat pozor z povzdáli na Shiku. Shiko budeš návnada. Haru ty budeš u lesa. Zkus nějak zjistit, odkud se monstra přiženou. Nějaké námitky?"

„Až na to, že sem návnada, tak ne." Zamumlala Shika.

„Dobře. Tak já s Irukou jdu najít nějaký vhodný místo na shromáždění. Natsu a Aki zatím mohou oznámit náš plán starostovi a shromáždit lidi. Kenji a Shika zatím mohou jít hledat něco, kam ty bestie zavřeme."