Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 49. - Nevzdám se

„Tak hoši, konečně to tu můžu trochu rozpálit."

Natsu vrátil svoje kopí do původní podoby, které je malá dýka a vrátil ji do ochranného pouzdra. Rozkročil nohy. Zavřel oči. Minotauři se škodolibě usmáli a jeden z nich, nejspíše velitel, pronesl:

„To je tvůj konec."

Vytáhl svou obří sekeru a vydal se šouravým krokem.

„Nemyslím si." Uchechtl se Natsu.

V tu chvíli otevřel oči. Jeho panenka se opět změnila v hadí štěrbinu, která pro jeho rasu byla typická. Duhovky nabraly nejen sytě žlutou barvu, ale i oranžovou a červenou. V jeho očích bylo vidět ztělesněný oheň.

„Otevřít bránu sedmi kruhů pekla."

Všude kolem nich se vyšvihl, obří plameny. Bylo zde přesně sedm malých skupinek po 5, které obklíčil různě barevný oheň. Všichni upadli do značné paniky. Tři ze sedmi skupin pohltilo pekelné plameny. Horské ticho prosekly jejich poslední výkřiky. Ostatní odolali. Snad kdyby jen byli normální Minotauři už by byl konec, ale tihle kopytníci mají moc magie, na kterou Natsu zapomněl.

Skrz oheň vyletěla sekera mířená přímo na něj. Natsu jen tak uhnul. Ohnivé kruhy zmizeli a býci byli opět volni.

„Au." Sykl zrzek. Z jeho  levé horní paže se spustila krev. 

„Má sekera nikdy nemine." Pronese se zlověstným smíchem vůdce minotaurů.

Natsu se chytne za ruku. Najednou se mu podlomí kolena a on padne k zemi.

„A rozhodně není jen obyčejná. Teď pociť můj jed, ty hmyze."

Býk se opět napřáhne. Jeho sekera se na povolel vrátila. byla magická a dokázala se vracet k majiteli, aniž by vydal rozkaz. Minotaurus tasí svoji sekeru. Natsu stačí rychle uhnout. Jeho upírské schopnosti ještě fungují. Jeho ohnivý zrak pominul. Oční víčka začali těžknout a on pomalu podléhal jedu.

Teď ne. Nesmím je odtud nechat odejít. Má rodina na mě spoléhá. Před očima mu bleskly vzpomínky jeho přátel. Všichni tu byli. Vše co kdy od koho slyšel. Vzpomínky na dětství na to, jak ho matka objímala. Na to jak se smál s Kenjim. To jak tančil s Shikou. A na to, jak mu častokrát Iruka řekl, že není zrůda. Ano. Nejsem zrůda.  Nejsem jako oni.Nejsem monstrum temnoty. Trochu zvedl levý koutek ve škodolibí úsměv.

„Jsem Natsu Naruno. Jsem lovec magických bytostí a Vy teď poznejte žár mého ohně. Fénixovo vzplanutí!"

Natsu celý začal hořet. Jeho rána se okamžitě seškvařila a stáhla. Opět vytáhl dýku z pochvy.

„Ohnivá čepel."

Jeho zbraň začala světle modře hořet. Máchl s ní a hned proměnila v jeho ostré kopí. S bojovým výkřikem vyběhl proti ostatním. S jeho upírskou rychlostí a skvělým brněním nikdo nestačil ani tasit. Jen oranžová čárka se kolem nich mihla. Nic necítili nic než horký vítr a žár. 

„Jsi na řadě." Zašeptal Natsu, který se najednou objevil u velitele.

Minotaurus se za něj ohlídl. Všem jeho vojákům spadla hlava, za kterým následovalo tělo. Ani nestihli naposled vydechnout. Jen prach na zemi se zvířil pod váhou jejich těl.. Tohle je síla Natsua Naruno.

Býk ani nemrkl a Natsu mu stejně jako ostatním odřízl hlavu od těla. Padl na kolena. Natsu konečně přestal hořet a jen se vítězně usmál na býka.