Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 76. - Pocit boje

„Tak jo. Co budeme dělat?" Udýchaně jsem řekl a snažil se uklidnit.

"Aki kolik jich vidíš?"

Aki měl zavřené oči a ruce pevně sevřená u sebe. Jeho kouzlo vidění funguje asi dost dobře. Kenji ho už umí nejspíše taky. Já popravdě odložil své zdokonalování v normálních kouzlech a soustředil se pouze na dračí kouzla. Měl bych se zase vrátit k učení normálních kouzel. Měl bych si odpočinout od toho neustálého tvrdého trénování s draky.  Dračí kouzla mi šli od ruky a rychleji jsem se je naučil než ty "normální"

„Dva temní elfové a 12 fúrií. Zdá se, že spolu mluví. Asi jim tu celou dobu pomáhají." Řekne Aki a otevře svá mystická očka.

„K sakru. Jsou v přesile. Sice jich není tolik, ale oproti minulým nepřátelům oni lítají a je tu mlha. A i fúrie mají svůj druh kouzel. Takže musíme být obezřetný." Zamyslí se nahlas Fuyu.

Podepře si bradu a zapřemýšlí se. My ostatní se tiskneme na zeď, aby nás nezahlídli. Sice ví, kam jsme utekli, ale nemusí vědět, že je sledujme. Tento dům je naštěstí opuštěný. Žádný nábytek, jen prázdné zdi.

„Tak jo. Já s Yoko se postaráme o ty elfy."

„Ne." Ozve se rázný hlas Shiky.

Všichni se na ni překvapeně podíváme.

„Shiko?" Zašeptám s neskrývaným překvapením.

„Jsem elf, a i když jsme si každý vybrali jinou stranu, pořád máme stejné kořeny. Elfí techniky jsou těžké a pokud správně předpokládám, tihle budou mistři . A nic proti tady princezničce je jen upír a žádný kouzelník."

Yoko už otevírala pusu, ale Fuyu ji zastavil svoji rukou.

„Dobře tedy. Ostatní se pustí do těch potvor. Yoko ty tu zůstaň. Sice si upír, ale ne mág. A kdyby to nebyli specialisti na vzdušné útoky, šla bys neboj. Přijdu si pro tebe."

„Dobře lásko." Sladce se na něj usměje a pohladí ho po tváři.

Já mezitím přispěchal k Shice. Ta nána je mi stejnak dost volná.

„Shiko, jsi si jistá? Co když se ti něco stane?"

„Víš Iruko, nebyl jsi jediný, kdo poslední dobou trénoval a i já mám nějaké esa v rukávu." Mrkla na mě.

„A neboj, zvládnu je oba najednou a Natsu mi bude krýt záda."

Ohlídnu se za Shičiný rameno. Zde se najednou z ohně, ve své ruce, Natsu přivolal svůj oštěp. Podíval jsem se do jeho žlutých očí. Byly jisté položit za Shiku i život. Až tak moc ji miluje? Došlo mi to nedávno, že Natsu je do Shiky zamilovaný a Kenji mou teorii potvrdil. Sami jsme za ním došli a zeptali se ho. Teda spíš jsme ho vyslýchali a dostali to z něj. Najednou se jeho panenky zúžily a bylo mi jasné, že tím mi odpovídá na moji myšlenku. Jen na něj kývnu hlavou a on mi to oplatí.

„Věř mi."

„Věřím." Usmál jsem se a ustoupil zpět k oknu.

Opřel jsem se o zeď. Zavřel oči. A zhluboka dýchal. Vše kolem mě utichlo a já slyšel jen tlukot svého srdce. Ty minuty před bojem jsou to nejlepší a i to nejhorší zároveň. Ta sladká ambrozie adrenalinu se rozlívá po vašem celém těle a vy se toho nemůžete nabažit. Je to droga, kterou se žádný bojovník nemůže uspokojit. Ptáte se, jak se vždy všichni z jednoho boje můžou hrnou do dalšího? To pro tento nepopsatelný pocit. Je to směs pocitů, kterou prostě chcete zažít znova a i kdyby jste měli v tom boji umřít, budete bojovat, abyste aspoň jednou znova okusili tenhle pocit, protože se mu nikdy nic nevyrovná. Naposledy se zhluboka nadechnu a vydechnu. Otevřu oči. Jsem připraven. Shice zazáří ruka a v ní se objeví hůl s bílým krystalem na konci. Odkdy ji má? Asi vážně zesílila. Shika se rozejde ke dveřím a prudce otevře. Všichni ji následujeme. Všem proudí tělem stejný pocit. Pocit boje.

Tak je tu další. Krapet nezajímavá ale líbil se aspoň trochu? Pište kdyžtak 😊