Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 41. - Audience

Probudili mě jemné sluneční paprsky. Bylo 9 hodin, když jsem se podíval na hodinky. Zaposlouchal jsem se do zvuku domu. Všude ticho. Takže jsem se probudil jako první. Otevřel jsem znova opatrně oči a rozhlížel se. Rána jsou těžká, řekl jsem si. Vylezl jsem z postele a rovnou zalezl do sprchy. Dal jsem si pořádně dlouhou horkou sprchu. 

Vylezl jsem z oné koupelny, kterou jsem přetvořil na saunu a oblékl se. Šel jsem dolů připravit snídani, když v tom někdo zaťukal.

„Už jdu." Houkl jsem.

Má štěstí, že jdu dolů, jinak by se nedoklepal. Pomyslím si. Otevřu dveře a tam stála má kamarádka, Shika.

„Ohayo!" Pozdravila a vřele se usmála.

„Dobré. Copak potřebuješ?"

Byl jsem krapet mimo z její návštěvy.

„ To je ale hnusné přivítání." Zkřivila obličej do ublíženého výrazu. "

Můžu jít dál? Nechci se o tom bavit tady."

„Jo jasně. Promiň, teď jsem vstal. Jdu udělat snídani." Řekl jsem a šel dovnitř.

„Super. Pomůžu ti."

Zula si rychle boty a cupitala, zamnou. Vyndal jsem věci na přípravu snídaně.

„Tak s čím chceš pomoc?"

„Můžeš zatím nakrájet zeleninu a já zatím usmažím ryby."

Shika se vrhla po zelenině a noži a začala krájet zeleninu.

„Tak už mi to povíš?" Zeptal jsem se po dlouhé prodlevě.

Shika odložila nůž a podívala se na mne.

„Chci být s vámi! Celou ceremonii jsem přemýšlela, jak to teď bude. Jestli na mě zapomenete nebo jak. A když jsme tam stáli na podiu, došlo mi, že na vás nechci zapomenout. Chci být pořád tým.  Víš nemám moc přátel. Jste mí jediný kámoši, které teď mám. Znám vás sice krátce, ale přirostli jste mi k srdci. A chci se stát taky tak silnou jako si ty a Kenji. Proto chci potom poprosit bratry Naruno, jestli by mě naučili to, co umíte vy."

Celý jsem ztuhl. Úplně jsem zapomněl, že bychom se po ceremonii už neviděli. Jak jsem na to nemohl pomyslet?

„Taky tě mám rád a chci, aby si byla s námi. Krom kluků si má jediná kamarádka. A neboj, oni tě vezmou." Mrkl jsem na ni.

Shika se celá rozzářila a skočila mi po pase. Jsem rád, že předtím odložila ten nůž, protože jsem se ji fakt lekl.
•••••••••••••••••

Všichni už přišli na snídani. Ani je nepřekvapila návštěva Shiky. Ta vzala miso polévku a všem jim rozlila. Potom jsme společně položili mísu s rýží a zeleninou na stůl a k tomu dostali už na talíři připravenou rybu. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do toho.

„Já..." Řekla tiše Shika.

Všichni jsme k ní obrátili svůj pohled. Ta se vidličkou nimrala v rybě.

„Chtěla bych být vaším učněm! Vím, že už máte dva, ale Kenji a Iruka jsou mý přátelé. Nechci je opustit, i když je ještě tak dobře neznám. Chci být stejně dobrá, jako jsou oni! Nemám mistra a ráda bych měla... Prosím přijměte mě!""

Její pohled byl velmi sebejistý. Její slova jsou velmi upřímná. Z očí jí to úplně jiskřilo. Byl jsem její odvahou uchvácený. V duchu jsem se usmál a pak jako ostatní přítomní se podívali na Fuya. Přece jen on je z nich nejstarší a má rozhodující slovo. 

Fuyu si se zavřenýma očima užíval svoje sousto v puse. Všichni byli nervózní. Cítil jsem to napětí. Sám jsem si přál, aby řekl ano. Musí to říct. Otevřel své azurově modré oči a zabodl jimi Shiku. Trochu jsem zalapal po dechu. Bylo mi ji líto, že musí snášet jeho pohled. Podíval jsem se na ni a ona... Koukala stejně vražedně jako on! Ježíši, co to děláš?! To nedělej, zabije tě!!

„Tak dobře." Řekl po té věčnosti ticha.

„Ale budeš to mít těžší, protože máme teď práci, takže se to budeš hold muset většinou naučit za pochodu. Nemáme čas na to.."

„Klidně za pochodu! Já to zvládnu!" Odsekla mu.

Fuyu se jen samolibě ušklíbl.

„Jak myslíš. Haru tě bude mít jako první na starosti. Jsi elfka takže by si s Haruem neměla mít problém. Ale dnes to odložte. Až se nasnídáme, musíme do hradu. Jak jsem říkal, máme práci. Všichni."

Do hradu? Jako za králem? Týká se toho, o čem se včera bavil Takashiko a s tím druhým, že je pověřeným králem?

•••••••••••••••

Jak Fuyu řekl, tak se stalo. Vyrazili jsme všichni do hradu. Hrad byl uprostřed města. Byl jako přesný hrad, který jsem si jako malý kreslil. Hradby, vysoké kamenné věže, krásná zahrada za palácem. Vlajky vysoce vláli a stráže hlídali každičký kousek.

„Kam jdete?" Zeptal se jeden ze strážní, který hlídal hlavní vstup do paláce.

„Máme audienci u krále. Jsme bratři Naruno." Odpověděl mu Fuyu.

„Ach. Omlouvám se Vám."  A dali  se svým kolegou kopí pryč.

V klidu jsme prošli. Šli jsme zatraceně dlouhou chodbou. Byli zde obří skleněný okna a kamenné sloupy. Strop byl vysoký až do nebe. Doopravdy jsem neviděl konec. Oproti tomu podlaha se leskla, že sem v ní viděl i svůj odraz. Každý centimetr se leskl. To tu čistí kartičkami na zuby ne? V duši jsem se uchechtl. Hrad musí vypadat spořádaně. Přeci jen tady to město je něco jako centrum všech dimenzí, co jsem tak pochopil.

Vstoupili jsme do trůnního sálu. Uprostřed místnosti, kde nebylo skoro nic, byl obří trůn, na kterém seděl vznešený král. Vlasy už měl dosti prošedivělé a na tváři spousty vrásek a jizev z války, přes to jeho výraz byl hřejivý a vlídný.  Nezdál se nějak zlý. Autorita z něj však čišela tak, jak by měla z každého panovníka.  

Stoupli jsme si před trůn  a všichni se úctyhodně uklonili.

„Vítejte! Dlouho jsem vás neviděl." Řekl radostně král a zvedl se z trůnu.

Došel k bratrům a všechny je objal. Oni nasadili rozjasněný výraz. Dokonce i Fuyu se usmíval. Divný... Hodně divný...poté se podíval na nás tři. Stáli jsme za nimi. Trochu jsme se přikrčili, když nás jeho  oči přeměřovali.

„Tak to jste vy. Ti nový učni. Iruka Huro, Kenji Samaro. Kluci mi o vás vyprávěli. Teda věděl jsem jen o těch dvou. Kdopak je ta slečna?"

„Já jsem Shika Yui, Vaše Veličenstvo. Jejich nový učeň. Byla jsem s jejich učni ve skupině na zkouškách, kde jsem zjistila, u koho se učí. Snažně jsem prosila bratry Naruno, aby mězačali také učit." Odpověděla Shika a uklonila se.

Po jejích slovech se konečně na nás usmál. Spadl mi kámen ze srdce.

„Tak dost tlachání. Mám pro vás úkol. Další Minotauři se vrátili. Zase s kouzelnou mocí. Váš úkol bude najít zdroj toho. Začíná to být vážné. Jejich čím dál víc. Na severu zpustošili celou vesnici. A nejsme jediný. Dneska mi další světy potvrdili útok magických Minotaurů. Jsou pohánění zvláštní temnou mocí. Mám strach, že se zlo opět probouzí. Musíme ho potlačit. Lidé o mě říkají, že jsem starý blázen, ale opatrnosti není nikdy dost. Kde by jinak vzali takovou moc? Hlavně Minotauři. Musí za tím někdo stát a rozhodně ne někdo s dobrými úmysly.  Víte, co máte dělat. Spoléhám se na vás."

„Nebojte, králi. Nezklame vás." Odpověděl rázně Fuyu.

Tohle se mi vůbec nelíbí. Král má pravdu. Musí za tím někdo stát. Ať už je to kdokoliv, musíme ho zničit.