Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 39. - cíl je na dosah

Krystal je na dosah ruky a s ním i vítěztví poslední mise. Zvládnou to však?

Nová naděje nám vlila život do těla. I když jsme nevyspalí a mrzutí, tohle bylo pro nás jako znovuzrození. Klopýtali jsme přes obří kořeny. Povrch začal být bahnovitý. Museli jsme se blížit k močálům. Zatuchlý a smrdutý pach začal být čím dál víc intenzivnější.

„Ugh. Nechutné." Zadrmolila Shika.

Nikdo to však nekomentoval. Já s ní plně souhlasil a Kenji ten se soustředil na náš cíl. Dorazili jsme do rozlehlých mokřad. Kolem nás začalo být šero. Čas se krátí.

„Kam teď?" Se zacpaným nosem jsem došel ke Kenjimu.

Svěsil hlavu a zakroutil.

„Nevím."

„Kluci podívejte! Támhle je!"

Na konci močálů se nepatrně něco blyštilo. Zeleňkavá barva ve tmě byla snadno rozeznatelná a asi je vám jasný, že zvíře to nebylo. Udělali jsme krok v před, ale nově vyvolaná bariéra vše zhatila. Někdo tu musí být.

„Tak prej vítěz dostane poslední krystal." Záhadný hlas promluvil. Tři siulety se k nám blížili.

No to snad ne?! Ten černovlasej idiot. On a jeho tým nás dělí od splnění mise.
Jeho havraní vlasy byly úhledně sestříhané na patku. Postavu měl hodně vypracovanou. Široké ramena a svalnaté ruce. Cosi se ve mně zachvělo při pohledu na jeho postavu, ale hned to zmizelo, když jsem uviděl jeho namachrovanej obličej.

„A heleďme se! Tak tebe už si chci podat dlouho!" Řekl a ještě víc umocnil svůj frajerskej obličej.

Vedle něj stál o pár centimetrů menší hnědovlasý kluk a malá blondýnka s dost velkým poprsím. Bože proč si to nezakryje?! Jedno ale měli stejný...výraz. Ten samolibný namachrovanej výraz.

„To platí i o mě." Zavrčel jsem na něj. Věřil jsem svému týmu. Jsme dost silní, abychom je porazili.

Ve vzduchu byl opět cítit známý pach boje. Teď je to ale víc. Jde o vše. Poražený prohraje a nesplní misi. Na nebi se drali první paprsky slunce. Už nezbývá moc času. Dnes byl východ slunce dost pozdě. Sluníčko nám chtělo dát čas. Teď ale vypršel a mi ho musíme, jak se patří využít.

„Tak si mě chyť." Řekl s úlisným hlasem a zmizel.

Najednou se objevil na hladině močálu. Co je to za kluka?!

„My se postaráme o ty dva." Řekl Kenji.

Jen sem kývl a vyběhl za ním.
••••••••••
„Shiko vem si tu holku. Já se pustím do tady toho."

„Jasně."

Shika se rozeběhla proti blondýnce. Kenji zůstal jako jediný na místě stát. Kluk na proti němu stáhl obočí do jedné linky a rozkročily nepatrně nohy.

„Vím, kdo jsi, potomek slavné rodiny Samaro. Věř, že tvá manipulace na mě fungovat nebude."

Kenji sevřel ruku v pěst. Byl naštvaný. A to hodně. V jeho očí jako by se zablýskl plamen vzteku.

„Nepotřebuju tyto kouzla na to, abych tě porazil."

Kenji se jedním pohybem odrazil a zmizel ve svém kouzlu rychlosti. Utíkal kolem hnědovláska, a jak se patří, mu dával jedno pěstí za druhým. Hnědovlásek netušil, co se to děje. Teda jen na chvíli. Najednou chytl Kenjiho v jeho plné rychlosti, za límec trika.