Země Vzdálená (DOKONČENO)

kapitola 17.- zkouška

Ty dva dny utekly jako voda. Za dvě hodiny mě čekají nejdůležitější zkoušky v mém životě. Kluci snad z toho mají větší vítr než já. Teda Fuyu samozřejmě ne, ale ostatní no musel jsem je nechat doma a dojít do školy sám, protože bych snad byl ještě nervóznější, než jsem teď.

Postavil jsem se před budovu. Zaklonil jsem hlavu a koukal na tu barabiznu. Jak je možný, že je tak obří zevnitř a tak malá a obyčejná zvenku? V hlavě se mi začali linout různé myšlenky. Co když to teď nedám? Zklamu kluky. Nechci nikoho zklamat... Co když nejsem dostatečně připravený. Třeba nejsem mág. Třeba se ta ženská spletla.

„Irukooo!" Volal někdo na mě z dálky a tím mě vytrhl z myšlení.

Otočím hlavu a v dálce vidím běžící blonďatou čupřinu.

„Kenji!" Zvolám a mé rty se ze široka roztáhnou do úsměvu.

„Tak co? Taky si nervózní?" Zeptal se, když ke mně doběhl.

„Popravdě? Jako prase." A začal jsem se smát a Kenji se přidal.

„Tak aspoň nejsem jediný, kdo má takový pocit." Řekl Kenji.

„Myslím, že tak to budou mít všichni."

„Jo to jo. " Na chvíli jsme se oba odmlčeli. "Tak jdem?" Řekl opatrně Kenji.

Zhluboka jsem se nádech a vydechl a řekl: „Tak jdem na to."

Vlezli jsme do budovy. No ani jeden jsme nevěděli kudy, ale naštěstí zde byli ukazatelé, které nás dovedli do správné třídy. Došli jsme do třídy, která byla z poloviny plná. Lavice byli ve třech řadách a jen pro jednoho. Sedl jsem si do čtvrté lavice a Kenji za mě. Ještě jsme si chvíli povídali a opakovali. Pak už zazvonilo a mně se v tu chvíli zastavilo srdce.

Po chvíli do třídy přišel postarší pán s pár mladíky. Kluci si stoupli buď ke stěnám, nebo k oknu. Poté jsme se dozvěděli, že jsou to hlídači. Stařík si nás očima přeměřoval a skenoval. Pak rozhodil papíry do vzduchu a ty se snesli každému z nás na lavici.

„Takže jsem váš zkoušející číslo jedna. V těchto zkouškách jde o to, abyste odpověděli správně na zadané otázky a předvedli tak, své základní znalosti. Muži po obvodu třídy vás budou hlídat, abyste nepodváděli. Kdo bude podvádět, bude vyloučen ze zkoušky a bude moc přijít až za tři roky. Takže není času nazbyt. Začněte pracovat. Máte na to hodinu."

Rychle jsem otočil papír a začal si pročítat otázky.
••••••••••••••••••••

Odhodil jsem tužku a utřel si pot, když nám učitel řekl, ať skončíme. Dalo mi to hodně zabrat, ale mám vše. Papíry se hned jako poslušné ovečky vrátili zpátky k učiteli. Otočil jsem se na Kenjiho. Ten vyřízeně ležel na lavici. Pousmál jsem se a otočil se zpět.

„Máte teď hodinu volno. Pak vás zavoláme. Zatím nashle." Pousmál se stařík a odešel a s ním i ostatní mladíci. Ostatní "spolužáci" odešli taky a my tam zůstali sami.

„Kenji vstávej."

„Zkazil jsem to, kámo." Zamumlal do desky.

„Ale no taak. To není pravda."

„Ale je, spoustu toho tam mám špatně."

Zvedl jsem se a Kenjiho obejmu.

„Věř mi. Vše dopadne dobře." Zašeptal jsem mu do ucha a sedl jsi zpátky.

Kenji konečně zvedl hlavu a usmál se. Začali jsme probírat otázky a za chvíli se začala plnit opět třída.

Opět se vrátil starý pán, ale už bez doprovodu. V ruce už neměl takový štos papírů. Byli to srolované diplomy.

„ Nebudeme to protahovat. Komu dopadne diplom na lavici, prošel. A ještě než odejdete, tak pro Vás mám důležitou informaci. Tyto diplomy jsou pouze potvrzení, že jste splnili základní test mágů. Další zkouška vás bude čekat za rok od toho to dne. Vašim úkolem bude si najít co nejvíc užitečných kouzel, která potom uplatníte v další zkoušce. Nejlépe uděláte, když si najdete mistry, které Vás vycvičí. Radím Vám, vybírejte si své mistry velmi dobře a nepodceňujte svou přípravu. To co Vás čeká rozhodne o tom, zda se stanete váženými mágy nebo ne. Přeji vám hodně štěstí." A zmizel.

Diplomy po jeho zmizení začali všude kroužit po místnosti a kroužily jak ptáci na nebi. Byla to nádhera.

„Miluju kouzla." Špitl jsem nadšeně.

Najednou se zastavily a spadly. Nemohl jsem tomu uvěřit. Diplom spadl na moji lavici!! Otočil jsem se s radostí na Kenjiho. Ten seděl jako zamrzlí a koukal na svou lavici. Byl tam taky. Můj úsměv se rozšířil ještě víc. Kenji konečně odtrhl oči. Slavnostně jsme si zaječeli a začali se objímat. Prostě nepopsatelná radost. Když jsme se konečně uklidnili, vydali jsme se ven.

„Tak ke komu chceš jít?" Zeptal jsem se ho, když jsme šli ze schodů.

„Chtěl bych najít bratry Naruno a překecat je, aby mě učili. Slýchal jsem, že jsou úžasný a výborní mágové, i přes to, že jsou smíšeného původu v mnoha světech má jejich jméno velkou slávu. Jen nevím, jak vypadají a kde by mohli být. A co ty?"

Moje brada mi spadla na zem po jeho slovech. No to je snad vtip. Chtěl jsem něco říct, ale předběhl mě jiný hlas.

„Koukám, že si to dal." Houkl Natsu.

Usmál jsem se a otočil se na Kenjiho.

„Tohle jsou mí mistři. Kenji chci ti představit bratry Naruno."

Kenji si všechny nadšeně prohlídl. Já jsem se jen blaženě usmál a sledoval rozzářeného Kenjiho.