Země Vzdálená (DOKONČENO)

Kapitola 58. - Mokro

Nechali jsme ty dva o samotě. Myslím, že to oba teď potřebovali.

„Prosím. Dovolte, abych Vás tu nechala přes noc. Dáme Vám naše nejlepší pokoje pro hosty."

„Moc rádi to přijmeme, madam." Odpověděl vévodkyni Fuyu.

Ta máchla na dva sluhy, co stáli na chodbě jako stráž.

„Prosím odveďte je do našich komnat pro naše hosty. Ty v jižním křídle." Upřesnila Tokoma. Muži se jen poklonili na známku souhlasu.

„Teď když mě omluvíte, musím za svým manželem." Řekla vévodkyně a s pokorou odešla. 

My se vydali do komnat.

Mezitím v komnatě vévody a vévodkyně

Senshiro stál u okna a zaujatě pozoroval tmavé moře ve svitu hvězd a měsíce. Tokoma třískla dveřmi. To vévodu značně znepokojilo. Prudce se na ni otočil a už ji chtěl začít nadávat, když si všiml jejího výrazu. Tokoma zuřila.

„Ty..." Začla vrčet.

Senshiro chvíli nechápal, ale pak mu to došlo a znovu se napřímil.

„Ty si málem zabil našeho jediného syna!"

„Co to meleš? Nic jsem neprovedl."

„Ne? A toho rytíře vysvětlíš jak. Až moc dobře vím, že ty máš rytíře. Stejného jakého měl Kenji nad sebou. Ty si ho zaklel! Našeho syna!"

„Nebuď směšná. Bylo to pro jeho dobro."

„Aby umřel?!"

„Však já nechtěl zabít jeho. Já mu chtěl otevřít oči. Paktovat se s těmi pijavicemi. Kam náš rod upadá? Taková ostuda! Všichni si o tom šuškají!"

„Zabil si málem jeho nejlepší přátelé. Takhle si mu chtěl otevřít oči. Zničit ho?" Ječela vévodkyně. Bylo jasné, že tohle už není mezi čtyřmi stěnami.

„Musíš vyplenit vše do základu, aby si mohl stavět ty nové."

„Co jsi to za monstrum...? Moc dobře víš, kdo ti čtyři jsou. Nejsou zlý."

„Ne? A jak vysvětlíš tu ranku na jeho krku? Asi včela, co? Všechno je to tvoje vina! Ty tvoje nesmysli o dobru. Zatemnili našemu synovi mozek. Ty si ho zničila!"Senshiro se rozmáchl a vrazil Tokomě facku. Ta se složila se vzlykotem k zemi.

„Cekni o tom a postarám se o tebe jednou pro vždy." Zašeptá výhružně a opustí místnost.

•••••••••••••••••••••••••••••

Slyšel jsem lehké zaťukání. A hned dovolil příchozímu vstoupit. Byl to Kenji.

„Promiň, můžu být s tebou na pokoji. Do svého nechci."

„Um jasně. Myslel jsem, že budeš spíš s Akim, ale samozřejmě, je to tvůj dům."

„Tss to byste nikdo nespal, kdybychom byli spolu na pokoji."

„Prosím?" Zakuckal jsem se a vytřeštil oči.

Kenji se začal nahlas smát a sedl si ke mně na zem.

„Co si tu na tý zemi vlastně dělal?"

„Meditoval jsem. Mělo by mi to pomoc posílit moji magickou energii."

„Aha. Nesmysl. Tvá síla se zvyšuje každým bojem. Až přijedeme, dáme si zápas. Dlouho jsme proti sobě nebojovali." Šibalsky jsme se na sebe usmáli.