Země Vzdálená (DOKONČENO)

kapitola 18. - Zem

„Ahoj, kluci. Chci vám představit Kenjiho." A ukázal na rozklepaného kluka, co stál vedle mě.

„Moc rád vás poznávám. Chtěl bych se vás strašně moc na něco zeptat." Rychle ze sebe vyplivl.

„Ahoj. Já sem Haru. Klidně se ptej."

„Já vím, že tady Iruka je asi Váš učeň, ale já si strašně přál vždy být Váš učeň taky. Jste pro mě hrdinové! A chci se učit od nejlepší. A tím jste pro mě vy! Pokorně Vás prosím učiňte mne Vaším učněm. Udělám proto cokoliv!"

Všichni zaraženě koukali. Asi je jeho řeč dostala. Fuyu si odkašlal a jako jediný byl schopný promluvit.

„ Samozřejmě tě rádi příjmem, ale my se vracíme na do světa zvaného Zem, kde máme dosti práce s lovem. Nevím, jestli ti to dovolí rodiče."

„Ano. Už jsme to probírali a pustili by mě. Chtěl jsem Vás jít i hledat než mi o Vás řekl tady můj kamarád." A usmál se na mě.

Mé nitro zaplnilo štěstí. To bylo poprvé, kdy někdo řekl, že je mj kamarád. Chvíli bylo ticho. Docela to vypadalo, že ho nepřijmou a mé srdce se rychle sevřelo.

„Ale no tak to by stačilo. Jasně, že jdeš. Sbal si věci. Jedem z toho dle ústavu." Řekl Natsu a rozcuchal mu vlasy.

••••••••O 3 hodiny později•••••••

Dorazili jsme do naší skromné vily. No mí tak úplně ne, ale tak co bydlím tu a teď už s námi i Kenji.

„Pojď, ukážu ti to tu." Vypískl jsem ve dveřích. Zahodili jsme věci a běželi do kuchyně.

„Hej a co ty věci?!" Křikl Aki, ale ignorovali jsme ho.

„Nech je. Jsou to ještě děti. Oplatíš jim to při zítřejší lekci." Pobaveně se smál Haru a poklepal ho po zádech.

Aki si jen zhluboka vzdychl a šel taky do pokoje.

Kenjiho jsem tu provedl úplně všude krom třetího patra, který vím, že pro kluky bylo citlivé a rozhodně by nebyli nadšený tam pouštět cizího člověka. Aki nás pak našel při naší prohlídce a šel nám ukázat, kde Kenji bude nyní bydlet. Po tom, co jsem si jeho pokoj prohlídl, jsem plnit své povinnosti. Jeho pokoj byl úplná kopie mého, takže tam nebylo, co k vidění. K

„Chceš pomoc?"

Otočil jsem se za hlasem a tam stál Fuyu.

„Pokud chceš." Usmál jsem lhostejně se a šel položit maso na linku. 

„Moc rád." Odpověděl. Udiveně jsem na něj koukal, jelikož jsem si myslel, že z něj pouze mluví sarkasmus, ale on to myslel vážně.

Vzal jsem nůž a chtěl jít nakrájet maso, když v tom mě zarazila Fuya ruka na té mé. Srdce mi okamžitě začalo zběsile bušit.

„Puč mi to. Nakrájím to." Zašeptal mi do ucha a zmáčkl mojí ruku.

Pustil jsem nůž a odstoupil na stranu. Fuyu se vítězně usmál a začal krájet maso.

Co to k sakru bylo? Konečně se můj tep začal uklidňovat. Růž z mých tváří taky mizela. Byl jsem úplně mimo z toho okamžiku, že jsem jen stál a koukal do blba.

„V pohodě?" Zeptal se trochu starostlivě Fuyu.

„Hm? Jo. Tedy ano, ano jsem." Řekl jsem a šel k plotně hlídat brambory.

Za pár hodin jsme už seděli všichni u stolu a jedli.

„Tak Kenji, kolik ti je?" Zeptal se Aki, aby zahájil nějakou konverzaci.

„Je mi devatenáct. Zeptal bych se i vás, ale vím, že je Vám teď 25, 24, 23 a 22."

„Vážně? A víš i to, že jsme upíři." Zeptal se škodolibě Natsu a naschvál si olízl své tesáky.

„Ano vím. Tak tím jste asi nejznámější." Zasmál se a vložil do úst další sousto.

I ostatní se začali smát. Natsu se sarkasticky zasmál a dál se věnoval jídlu.

„Mmm Iruko, to maso je výborný!" Pochvaloval si Haru.

„To jsem nedělal já." Řekl jsem ostýchavě.

„A kdo?"

,,Fuyu."

Všem bratrům spadla brada.

„Fuyu vařil??? No tak to chce oslavu." Zasmál se Natsu.

„Sklapni. Já umím vařit na rozdíl od tebe."

Natsu se mu jen vysmál a Fuyu vypadal, že za chvíli po něm skočí. Místo toho voda z jeho pohárku začala levitovat a skončila na Natsuovi.

Natsuovi vzplanula ruka. Jeho oči zase začaly zářit. I Fuyu si stoupl do útočné pozice.

„Tak jo. Uklidněte se. Na Vaše tajfunové období je brzo." Stoupl si mezi ně Haru.

Chvíli na sebe ještě vražedně koukali a pak si v klidu sedli.

„Promiň." Omluvili se naráz a věnovali se jídlu.

„Co je to tajfunové období?" Zeptal jsem se.

„Mají takový období, kdy se ti dva nemůžou ani vidět. Jsou tak odlišní, že jednou za čas dojde ke střetu zájmů." Vysvětloval Aki a neudržel se u toho nesmát.

„A kdy to zas vypukne?"

„Nebojte se, vše je v pořádku." Sykl Fuyu.

„Dobře." Zamumlal jsem a věnoval se zbytku jídla.

Dneska to byl dlouhý den. Naštěstí se nabídl Haru a Kenji, že za mě umyjí nádobí. Já si dal krásně dlouhou a teplou koupel. Vyčistil jsem si zuby a zapadl do postele. Než jsem, ale usl vybavilo se mi to, co se dnes stalo z Fuyem. Při vzpomínce jsem zrudl. Motýlci začali ševelit v mém břiše. Bože, Iruko klid. Nic to nebylo. Řekl jsem si pro sebe. Zavrtěl jsem hlavou, přetočil se na bok a usl.