Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~90~

A zamíří se mnou k ložnici.

Yoongi mě elegantně položí zády na matraci postele a poslepu vyhledá moje rty, neboť je tady tma a lampička postává až u nočního stolku daleko za našimi hlavami. Proniká sem jen mdlý pásek od světla z obýváku, ale ten tolik nepomáhá tomu, abychom na sebe navzájem viděli. Vlastě je téměř nepostřehnutelný a jen se tiše táhne po podlaze kousku postele.

Tmavovlásek se pozorně věnuje mým rtům, naráží do nich a boří se do jejich měkkosti, jen lehce mi je skousává a povytahuje ještě víc ven, stále ale jemně, protože moc dobře ví, jak snadno se může moje kůžička na rtech protrhnout a vytvořit bolestivý puchýřek.

V téhle tmě a naprostém klidu se člověk snadno soustředí na zvuky a dotyky. A zatím, co já plně vnímám každičký dotek u lemu mého trička a párkrát na holé pokožce pod ním, Yoongi jistě zaslechl, jak hlasitě a tvrdě teď bije moje srdce. Položí si na moji hruď hlavu a zaposlouchá se do něj.

„Neboj se, pod mými křídly budeš v pořádku," řekne polohlasem, aby tolik nepřerušoval ticho. S pousmáním mu do vlasů pletu svoje prsty a hlubokými nádechy se pokusím zklidnit ten tlukot uvnitř mě, jenže mi teď tluče ještě pevněji, ale nemyslím si, že by to bylo ze strachu.

„Nebojím se... jsem jen nervózní." Yoongi chápavě zamručí a odtáhne se ode mě. Napjatě sleduju jeho siluetu, jak míří k čelu postele a hned poté se ložnicí rozleze žluté světlo z rozsvícené lampičky. Na chvilku přivřu oči, abych si na nové osvětlení rychleji zvykl a kouknu, jak se jeho ruka z vypínače přemisťuje k malé skříňce, u které je opřená igelitka. Něco z ní vytáhne a vrátí se zpátky ke mně.

„Co to máš?" zeptám se zvědavě a nadzvednu se, abych lépe viděl, ale Yoongi to přede mnou nejspíš neměl v plánu skrývat. S malým povzbudivým pousmáním mi to dá do rukou a já mám tak možnost si detailněji prohlédnout malinkou průhlednou lahvičku s bezbarvým gelem uvnitř a zelenou nálepkou s drobným nápisem na těle lahvičky.

„Tohle ti neublíží, dostal jsem to tam, vlastně je to i zároveň dezinfekční, kdyby ses náhodou trošičku poranil, ale to se nestane, neboj se, na to jsem až moc opatrný a dám si záležet, abych ti nic neudělal," ujistí mě a natáhne ruku k lahvičce. Ještě chvilku si ji prohlížím, ale poté ji ochotně podám Yoongimu a sleduju, jak ji pokládá vedle sebe na matraci.

„Ummm, připadám si trochu hloupě, že mi pořád nedošlo, co přesně mě čeká..." přiznám se zarudle, ale Yoongi nad tím pobaveně zakroutí hlavou a nahne se zpátky k mým rtům. Nespojí je, jen lehce s nimi přejede okolo a vydechne mi do nich trochu svého teplého dechu ovoněného brusinkovým čajem.

„To je v pořádku, brzy pochopíš, nechci ti tady do detailu říkat, co se chystám udělal, ztratilo by to tu... romantickou atmosféru, víš?" zašeptá a konečně mě sladce políbí a předá mi chuť svých rtíků. I když bych ale i rád věděl podrobnosti, v tomhle mu důvěřuji a dál se tedy neptám, jen ležím a vnímám jeho přítomnost velice blízko mě.

Stále mě líbá a dlaněmi pomaličku zajíždí pod moje tričko. Prsty se jen letmo dotýká mých náplastí, přitom si ale hledá cestičku po mojí zdravé pokožce. Začnu se trochu uvolňovat, zvykám si na jeho intimní blízkost a už mám dokonce i potřebu se do polibku aktivněji zapojovat. A nejen do polibku.

„Mm, tady je to příjemný?" zeptá se mile Yoongi, když jeho dlaň nasměruju ke svému bříšku. Musím s tím souhlasit, líbí se mi, jak mě hladí, jeho ruce jsou tak teplé a hladké, až mi z toho vyskakuje husí kůže. On si ale náhle v pár vteřinách sundá tričko a ladně chytne moji ručku. Opatrně z ní sundá ochrannou rukavičku a poté moji dlaň přiloží ke svému břichu.