Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~2~

Víc, než cokoliv na světě nenávidím léto. Když jsem byl ještě studentem, samozřejmě jsem si tohohle období klidu náramně vážil, ale teď už v něm nevidím pomalu žádné výhody. Mám raději zimu, můžu být zalezlý doma ve svém bytě, za okny sněží a uvnitř je tak víc útulno a člověk se cítí pokojně a spokojeně, ještě, když se může zabalit do deky, pít u toho kávu a sledovat televizi.

Budu si muset na to období mrazů zase počkat, teď je teprve začátek letních prázdnin, což je taky důvod, proč je teď Jungkook v lepší náladě, ne, že by ho škola nebavila, naopak si myslím, že právě on patří k těm talentovanějším, ať už ve svém oboru nebo třeba v obyčejné fyzice. Neříkal bych mu šprt, jenom vzorný student.

Po mně to asi nemá, já býval na střední jeho opakem, ale to se nemám čím chlubit, lenost a lhostejnost jsou vlastnosti, které raději skrývám a snažím se je potlačovat. Ale nikdo přece není dokonalý.

Zastavím u bílých dveří menšího domku na konci vcelku úzké ulice a zazvoním na kulatý knoflíkový zvonek s malinkým nápisem nad zvonkem: Jung H., domy jsou tady jen po jedné straně, tu druhou vyplňuje cesta pro auta a živý plot. Je to tady pěkně schované, oproti mému bytu, ze kterého vidím přímo na rušné náměstí.

Cvakne zámek a mě se po chviličce konečně poskytne pohled na vyššího hnědovlasého mládence v širokých tanečních teplákách a v bílém tričku s krátkým rukávem, takže vidím i na jeho opálené paže poseté několika náramky.

„Oh, ahoj, konečně jsi tady, mm, bolí mě vidět, jak jsi zachumlaný v té tvojí mikině, když je venku skoro čtyřicet stupňů," zasměje se a máchnutím paže naznačí, abych už šel dovnitř jeho bydlení.

„Není zas tak takové horko, mám raději dlouhé rukávy, pochop."

„Nechceš aspoň letos chytit trochu barvu? Můžeme spolu přes léto něco podniknout, tohle léto budu převážně doma, přijede mi sem na celé prázdniny můj mladší bratr, takže ho budu mít na starost, chci, aby si i naši rodiče užili dovolenou, chápeš, kvůli bratrovi nikam nejezdili a já už se naopak najezdil po výletech dostatečně, takže to všechno letos beru na sebe," pronese mezitím, co mě vede do svého nahrávacího studia, kde vznikají všechna jeho vlastní díla, která, abych řekl pravdu, jsou už lehce proslavená.

„Ou, tak to je fajn, kolik je tvému bratrovi? Ani jsem nevěděl, že nějakého máš."

Hoseok otevře dveře od malé místnosti vonící po novém koberci, vidím, že přikoupil i nějaké nové mikrofony a bedny jsou taky odlišně poskládané, než si pamatuju z minulého roku. Všude kolem jsou položené všelijaké dráty a kabely, takže mám co dělat, abych nějaký omylem nepřišlápl.

Myslím, že ho čeká ještě hojná budoucnost, má v sobě hudební nadání, které se naštěstí rozhodl vypustit do světa svojí první skladbou, touhle dobou už jich má asi šest a posluchači se nalézají každým dnem.

„Je mu šestnáct, letos dělal přijímačky a přijali ho na uměleckou školu tady v Changwonu, to je taky důvod, proč tady bude často bývat i po dobu školního roku, nemusí dojíždět, ode mě to má hned za rohem, akorát to znamená i další starost navíc, ale je to můj bráška, nevadí mi to samozřejmě."

Z Hoseokova vyprávění jsem pochopil, že ač už se jeho bratr chystá na střední školu, nejspíš není ten typ dítěte, které by se samo o sebe postaralo, což je v tomhle věku sice zvláštní, ale nechci to dál rozebírat, stále je to jejich soukromí, nejsem rodinný příslušník, abych se o takové věci víc zajímal.

Z přemítání mě vytrhne náhlé uvědomění poté, co mi v hlavě znovu zazní Hoseokova odpověď.

„Oh, počkat," houknu, „tady na uměleckou? Tam chodí i Jungkook, akorát on už půjde do čtvrťáku, ale kdyby tvůj bratr chtěl, můžu ho s Kookem seznámit, aspoň se potom ve škole nebude cítit úplně cizí," nabídnu. Docela mě zmátl Hoseokův chvilkový váhavý výraz, který jasně značil, že si tímhle není úplně jistý. Vyvede mě to z míry.

„Um, řekl jsem něco špatně?"

„Huh? Ne, ne, neřekl, jenom...můj bratr není moc společenský, je to docela stydlín a...popravdě, moc přátel nemá, většinou ze společnosti dost vyčnívá, takže znejistím pokaždé, když padne zmínka o tom, že se s někým seznámil, jsem...dost starostlivý, co se týče právě něj."

Tohle je pochopitelné, i já si dávám na svého brášku pozor, teď už má samozřejmě svoji hlavu, ale když byl mladší, dost jsem se o něj staral a byl mu neustále nablízku.
Musel jsem to ale překousnout, nemůžu se vůči němu chovat jako trochu přehnaná druhá matka, tohle už je ale nejspíš individuální a pokud je Hoseok vůči svému bratrovi stále takhle obezřetný, nemůžu mu to vymlouvat.

„Chápu. Nevadí. No, co takhle se pustit do toho nahrávání? Už se těším, až zapneš ty tvoje nové klávesy," mrknu na něj a Hoseok ihned s menším oddechem přikývne.

„Jo, dobrý nápad, pusťme se do toho, ať tady nejsme do večera."

***

„Spíš?" zaslechnu známý hlas od dveří mojí ložnice. Zvednu hlavu a střetnu se s lépe viditelnou siluetou svého bratra. Tohle mu nejspíš stačilo jako odpověď, opatrně přijde až k mojí menší posteli a svalí se těsně vedle mě, takže jsem nucen se trochu víc přimáčknout ke stěně.

„Stalo se něco nebo jsi přišel prostě jen tak?" zachraptím, snad jsem zněl trochu srozumitelně, sice ještě nespím, ale nemám od toho daleko. Není se ani čemu divit, už je po půlnoci.

„Volal mi táta, prý jestli nechci k němu do Busanu na prázdniny," zamručí.

„A ty bys chtěl?"

„Právě, že bych byl raději tady, klidně k němu pojedu někdy na víkend, ale ne na celé prázdniny, jenom nevím, jak mu to mám napsat, aby to nevyznělo zle..."

Povzdechnu si nad tím a otočím se k němu čelem, ač mu do obličeje stejně nevidím. Je to složité, sám to vím, máma se s mým otcem rozvedla, takže jsem chvíli býval ve střídavé péči, až když jsem začal chodit na střední, byl jsem jenom u mámy, která tou dobou už dávno byla s otcem Jungkooka.
Jenže ti se taky nakonec rozvedli a Jungkookův otec se přestěhoval do Busanu, střídavou péči nechtěl kvůli Jungkookovi, aby nemusel neustále jezdit tam a zpátky, ale vím, že každé léto mu píše a rád by s ním strávil čas, což se mému bratrovi ale moc nechce. Ani se mu nedivím, většinu přátel má přeci jen tady v Changwonu.

„Napiš mu, že už máš hodně plánů, tak jestli bys nemohl přijet jen na pár dní," odpovím mu už se zavřenýma očima, ucítím, jak mi Jungkook vydechl do obličeje, nejspíš se mu tam nechce vůbec, ale chápu, že nechce svému otci ublížit.

„No tak, máš celé léto pro sebe, domluv si s ním třeba jen tři nebo čtyři dny."

„Mm, asi máš pravdu, ono to tam není tak hrozné, ale jde o to, že tam nemám co dělat, byt má ještě menší, než je tenhle, nikoho tam neznám a on sám není typ člověka, který by se mnou trávil čas někde venku, pomalu s ním už ani nemám o čem mluvit," šeptne a s dalším výdechem se zachumlá do mojí peřiny a natiskne své tělo na to moje, aby mi byl co nejblíž.

Pousměju se nad tím gestem, a ještě přes něj přehodím svoji paži.

„Neviděli jste se snad celý rok, určitě se rozmluvíte. A ven choď sám, třeba se s někým seznámíš, on zrovna bydlí na takové vesničce, tam bude dost lidí v tvém věku."

„Mm, fajn, když to říkáš, zítra mu napíšu, domluvím si to s ním co nejdřív, abych to měl rychle za sebou," zasměju se nad tím, ale už to nekomentuju. Nechám zavřené oči, svého bratra tisknu k sobě a pomalu začnu přecházet do světa snů.

Ještě, že už mi je dvacet dva let a můj otec je ještě větší introvert, než jsem já. Telefonát od něj ani nečekám, nabídku na přespání už vůbec.

Dobré odpoledne <33

Teď stíhám psát krásně, až od příštího týdne to bude sranda :Dd

No, a kdopak by mohl být Hobiho bráška 👀🤔

Mějte se hezky, přeju pěkný zbytek dne <333