Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~78~

Přidržím hlavní dveře velké oranžové budovy, aby mohl Hoseok se svým malým bráškou vejít dovnitř, nakonec i já je následuju do prostorné chodby, ve které se ozývá snad každičké malé klapnutí našich podrážek o naleštěnou podlahu. Rozhlédnu se kolem sebe stejně, jako Jimin, který se mě ještě chytil za ruku, nejspíš, aby se cítil trochu bezpečněji v neznámém prostoru.

Na pravé straně od vchodu je recepce, kde sedí starší žena u monitoru za malým okýnkem prosklené bariéry, k ní se hned rozejde Hoseok, a i já s Jiminem se přiblížím, abych slyšel.

„Dobrý den, my jdeme za paní Kim Jisoo, můj bratr s ní má dneska cvičit, už jsme si volali, máme to na pokyn od doktora," řekne a okolím se rozlehne jeho ozvěna.

„Máte papír od lékaře?" optá se žena za okýnkem a Hoseok ihned přikývne a vytáhne poskládaný papír z menšího batohu na Jiminových zádech, podá ho ženě a ta si ho letmo pročte a uloží vedle sebe na stůl, „dobře, ten si nechám, vaše jméno a jméno bratra?"

„Jung Hoseok a můj bratr je Park Jimin."

„Pokud je váš bratr plnoletý, klidně sem potom může chodit sám, pokud není, musí mít doprovod plnoletého rodinného příslušníka, pokud by jeho doprovod z rodiny nebyl, musí se mi tady nebo u slečny Kim zapsat, aby ho mohl doprovázet, to jen oznamuju naše předpisy," řekne to všechno žena a já už čekal, že se o mně Hoseok zmíní, ale on jen přikývne na souhlas.

„Dobře, děkuji za informaci, stejně ho sem budu doprovázet já, takže-..."

„Hyung," skočí mu do řeči Jimin, který nejspíš myslí na to stejné, na co myslím já, „a co když nebudeš mít čas a vezme mě sem Yoongi? Mohl by se pro jistotu zapsat, ne?" Hoseok očima sjede od Jimina až ke mně a mě opět přepadne menší strach, zda jen nejsem překážkou, ale Jimin si za tím očividně stojí a Hoseok tedy s povzdechnutím souhlasí.

„Tak jo, ehm, tady můj kamarád sem možná zajde místo mě jako doprovod, takže... kam se má zapsat?" oddechnu si, když žena z okýnka vytáhne dva papíry a propisku, položí to na pult, o který se Hoseok opírá pažemi a kývne na mě hlavou.

„Vyplňte mi to, nic jiného není potřeba, dole jsou potom tři podpisy, musíte to podepsat vy, jeden rodinný příslušník, že s vámi souhlasí a taky osoba, která je doprovázena, zda též souhlasí, takže všichni tři mi to tam prosím podepište." Přistoupím k pultu, chytnu žlutou propisku do ruky a začnu vyplňovat prázdné řádky v papíru.

Otázky nejsou nijak složité, ale zastavím se až u řádku s otázkou, jaký vztah mám k doprovázené osobě, tedy k Jiminovi. Kroužím propiskou těsně nad papírem a rychle si urovnávám v hlavě, jestli by bylo vhodné napsat, že jsem jeho partner, nebo mám raději zůstat u kamaráda. Hoseok si nejspíš všiml, že jsem se zasekl a nakoukne mi přes rameno.

„Napiš známý, tím nic nepokazíš," šeptne mi mladík vedle mě a já se už dotknu hrotem propisky papíru, ale ještě zaváhám, zkousnu si vnitřní stranu líce a na poslední chvíli bez přemýšlení začnu psát slovo přítel.

Jen co to dopíšu, zvednu zrak k Hoseokovi, ale ten nevypadá moc nadšeně.

„Klid, to slovo má víc významů," šeptnu mu nazpátek a vyplním zbytek, nakonec se podepíšu na poslední řádek a předám propisku Hoseokovi. Bez řečí se podepíše vedle, a nakonec k pultu pustí i Jimina.

„Tady se podepiš, Minie, na to prázdné místo v rohu." Jimin svého bratra poslechne a napíše své příjmení obyčejným písmem, které je lehce kostrbaté kvůli neúplné schopnosti držet propisku nezalepenými prsty.