Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~10~

„Myslím, že nám to jde skvěle, ještě tak tři schůzky a dílo bude dokonáno. Pak si k tomu natočím ještě nějaký videoklip, ale to už asi zvládnu sám," usměje se mile hnědovlasý mládenec u mikrofonu, jenž právě vypnul a s výdechem se posadil na menší gauč u stěny nahrávacího studia.

Já už sedím – na kulaté stoličce určené přímo ke klávesám, přesto docela nepohodlné. Nechci si ale stěžovat, nemůžu přeci jen sedět v nějakým křesle a stát se mi u toho taky nechce. Napiju se ze své skleničky vody a elektrické klávesy jedním tlačítkem vypnu.

„Už se těším na finále, pak mi to nezapomeň poslat."

Sice Hoseoka sleduju na jeho kanálech všech různých sociálních sítí, kde svoji tvorbu sdílí a upozorňuje na ni, ale stejně jsem schopen to přehlédnout, ale to už mě Hoseok zná a nemá mi to za zlé, holt jsem s těmito věcmi trochu zpomalený.

„Neboj, uvidíš to jako první," ujistí mě hnědovlásek.

Jsem rád, že můžu aspoň něčím přispět a potom mít nějaký podíl na jeho skladbách. Budu na sebe pod dlouhé době docela pyšný, že jsem svůj hudební talent, aspoň, co se týče klavíru, nějak využil k prospěchu někoho dalšího, na kom mi záleží.

„Jen si odskočím, jo?" Hoseok ke mně zvedne zrak a s úsměvem mě pobídne k odchodu.

„Jasně, běž, počkám. Víš, kde jsou záchody, že?" Jak bych jen mohl zapomenout, byl jsem tady už tolikrát, ale je pravda, že od doby, co je to tady nové, je možné, že bych se dokázal trochu zatoulat.

„Heh, jo, myslím, že vím."

Opustím nahrávací studio a vyjdu zatočené betonové schody až ke dveřím nahoře vedoucím do předsíně domu. Panuje tady příjemné ticho. Jen se letmo kolem sebe rozhlédnu a zamířím směrem, kudy by měla být toaleta. Naštěstí se trefím.

Koupelna je pořád stejná. Stále je tady menší vana i sprchový kout, bledě modré kachličky smíchané s částmi bílých stěn. Šedý kobereček pod umyvadlem, které se nalézá hned vedle záchodu. Přistoupím k míse a vykonám svoji potřebu.

Stále si to tady musím prohlížet, i když se zde opravdu moc nezměnilo, jsou tady určité drobnosti, které přeci jen bijí do očí.

Rohy skříňky jsou přelepené jakousi tlustou zaoblenou gumou, podél vany jsou poskládané přírodní sprchové gely s hojivými přípravky, přes topení je přehozený až moc huňatý ručník, pod umyvadlem jsou košíky s různými náplastmi a obvazy, na poličce několik různých krémů, které rozhodně nevypadají, jako obyčejné krémy na suchou pokožku, ale další hojivé masti.

Pomalu si tady připadám, jako v lékárně, což mi trochu nejde do hlavy, ale z nějakého důvodu mám pocit, že s tím vším má opět něco společného Jimin.

Po vykonání potřeby přestanu skenovat svoje okolí a raději si umyju ruce, abych se mohl vrátit za Hoseokem. Nanesu si do dlaně trochu mýdla, ale zamračím se, když mě jeho vůně připomene spíše pach dezinfekce. Nejistě se na nádobku s mýdlem kouknu a povzdechnu si, když si všimnu stručného popisu.

„Další přírodní sajrajt s hojivými účinky...to už je snad přehnané," zamrmlám si pro sebe, rychle mýdlo smyju pod proudem vody z kohoutku a opustím koupelnu. Měl jsem se ihned vrátit do studia, ale místo toho se zastavím a zaposlouchám se do zvuku vycházejícího z kuchyně.

Zní to naprosto přesně, jako by někdo něco vytahoval ze skříně a poté si naléval nějaký nápoj. Teď už přece dávno vím, že tady Hoseok nebydlí sám, s jeho bratrem jsem se dávno seznámil, ale stejně mi to nedá a ke kuchyni se na vlastní pěst vydám.