Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~29~

Přijdu z koupelny do své ložnice s ručníkem kolem pasu a rozsvítím malou lampičku. Po celém dni jsem rád, že jsem se zase dostal do sprchy první a mohl jsem si užít horkou vodu. Teď ale málem vypustím duši, když si na poslední chvíli všimnu Jungkooka ležícího v mojí posteli.

„Ahh! Sakra, co tady děláš, vyděsil jsi mě," štěknu a posadím se na okraj postele, abych si mohl obléct spodní prádlo zády ke svému mladšímu bratrovi, který ovšem tohle nejspíš nevnímá, namísto mě zírá do stropu a vypadá, jako by přišel o veškerý život ve svém těle.

„Ale, ale, nějaké deprese? Co máš na srdci, Kooku?" optám se, přitom si dál nasazuju boxerky, poté ze sebe shodím ručník a přijdu ke své skříni, abych si mohl vytáhnout nějaké delší tričko na spaní. Ač je v noci docela teplo, většinou celou noc větrám a k ránu už není úplné horko, spíš naopak.

„Mám dvě špatné zprávy, hyung...za jednu mě asi zabiješ, mimochodem..." vydá ze sebe bezvýrazně, jako by mu už vlastně bylo všechno jedno. Nasadím si černé tričko a sednu si na postel vedle svého bratra, jeho oči dál sledují strop, blonďaté vlasy má do všech stran a tričko lehce vyhrnuté, takže se mu odhaluje část jeho vypracovaného břicha. Protočím nad tím očima a tričko mu shrnu až dolů, než se mě zmocní závist.

Sice mám taky břišáky, nebudu lhát, ale s Jungkookem se nemůžu rovnat a občas mě to opravdu trýzní, neboť je mladší, přesto má lepší fyzický vzhled, co se týče svalů a výšky, nejspíš to má ale po svém otci, to já tomu svému moc poděkovat nemůžu, je na tom téměř stejně, jako jsem já.

„Tak to vyklop," pobídnu ho a plácnu ho do holého stehna. Jungkook na chvilku zavře oči a všechno to pronese naráz.

„Zaprvé, trochu jsem ti škrábnul auto. A za druhé, asi jsem se zamiloval," vytřeštím oči a zamračeně se vyšvihnu do stoje.

„Děláš si ze mě prdel?! Co jsi dělal za volantem?!" křiknu, ale poté si promnu čelo, abych se trochu uklidnil, „a kdo je ten šťastný...?"

„No, asi to nějak shrnu. Přišel sem ten tvůj žák na klavír, ten starší ode mě, jak jsem ho provokoval. Taehyung. Kdosi na něj hodil šutrák a ten mu rozbil brýle, a kousek sklíčka mu vletěl i do oka, takže jsem ho vzal do nemocnice tvým autem, řídit přeci jen tak nějak umím a já jsem jel tou druhou cestou, kde skoro nic nejezdí, ale jak jsem parkoval, trochu jsem škrábnul o lumpu. Každopádně...už předtím jsem si říkal, že je docela pěkný, nemohl jsem to zapřít, ale dneska...on si sundal brýle a byl z něj úplně jiný člověk. Ještě, jak jsme kecali v autě, a on bez těch brýlí...ahh, on byl tak strašně krásný, hyung..." vydechne tu poslední větu tak zamilovaně, ještě nad tím přivře oči. Zasmál bych se nad tím, ale spíš je ve mně vztek ještě z té první zprávy. Tohle není poprvé, co si Jungkook vzal auto, ač na to nemá doklady, slíbil, že už to dělat nebude a ejhle, skutek utek.

„No, to je hezké, že se ti líbí, můžeš se s ním scházet, aspoň se nebudeš nudit doma, ale ksakru, co to auto? Jeone Jungkooku?" blonďák se posadí do tureckého sedu na matraci.

„Nebude to hloupé zvát ho někam ven, když jsem se k němu choval tak...povýšeně? Já jsem si vážně na první pohled myslel, že to bude takový ten typický moula, ale on, jak mluvil v tom autě, vlastně má i docela dobrý humor, ale hlavně...sakra, ten obličej! Ty oči... Kolik mi toho schovaly ty jeho obroučky..." zaskučí a přitáhne si do objetí můj polštář. S povzdechnutím se tedy posadím vedle něj a poplácám ho po rameni.

„Mm, myslím, že on je typ, kterému opravdu vadit nebude, když ho někam pozveš i po tom tvém výstupu, spíš si myslím, že to ani tolik neřešil, on bude něco na způsob Jina, ne? Myslím, co se týče pohledu na lidi..." vydám ze sebe a Jungkook nejistě pozvedne rameny.