Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~8~

„Takže, poprosím jednu vanilkovou, jednu čokoládovou a jednu míchanou," odříká Hoseok prodavačce u stánku s točenou zmrzlinou, zatím, co my s Jiminem čekáme opodál.

Nekoukám ale moc na Hoseoka, spíš na toho drobného blonďáčka, jenž poklidně stojí vedle mě, ruce má schované v kapsách široké mikiny, do obličeje mu moc nevidím kvůli kšiltovce, ale poznám, že jeho zrak směřuje k jeho bratrovi.

Nechápu, jak mu nemůže být v té vrstvě oblečení horko, i já mám na sobě jen tričko a přesto cítím, jak se začínám potit, možná se potím i z pohledu na zababušeného Jimina. Doslova je mi horko za něj. A to jsem myslel, že já jsem s tímhle ztracený případ.

„Hele, nechci vypadat, že do tebe rýpu, ale nechceš si tu mikinu sundat?" zeptám se jeho směrem. Nejspíš ho docela překvapilo, že jsem na něj vůbec promluvil, když ke mně otočil hlavu, konečně jsem se střetl s jeho obličejem schovaným ve stínu kšiltu. Zrak ale zase rychle odvrátí.

„Um, ne, to je dobrý, není mi horko..."

„Vážně? Zvláštní," pronesu už trochu mumlavě, abych tím dal najevo, že to spíš říkám pro sebe, stejně už bych ani žádnou odpověď nečekal, Hoseok už konečně přijde se zmrzlinami, sotva je drží, proto si je s Jiminem rychle převezmeme.

„Díky, Hobi, točenou jsem neměl už dlouho," zmíním se, když si převezmu vanilkovou zmrzlinu. Společně přijdeme k lavičkám a posadíme se do stínu, aby nás slunce tolik nepálilo. Jimin si s výdechem sundá kšiltovku a s chutí se pustí do své míchané zmrzliny.

Zarazím se nad pohledem na něj, úplně jsem se zadrhl, když jsem uviděl, v jakém stavu Jimin právě je. Jeho vlasy jsou úplně zpocené a slepené k sobě, lepí se mu i k úplně červenému čelu. Jeho kulaté tvářičky jsou taky zarudlé a lesklé. A prý mu není horko?

„Ježiš, ty vypadáš, nechceš ještě nějaké studené pití?" zeptá se hned Hoseok Jimina a prsty mu odhrne jeho světlé pramínky z propoceného čela.

„Ne, díky, hyung, stačí mi ta zmrzlina," usměje se na svého bratra, který ale znervózní a trochu blíž se k Jiminovi nakloní, aby mohl mluvit trochu tišeji, ale stejně jsem ho ani já nepřeslechnul.

„A...nechceš se přeci jen vysvléct?" šeptne mu do ucha, načeš se Jimin nejistě zamračí a opět koukne na mě, jako bych snad byl součástí tohohle všeho. Jenže já jsem akorát tak zmatený z celkového chování tohohle kluka.

„Hyung..." šeptne nazpátek Jimin s protáhlým tónem, jako by se snad snažil Hoseokovi něco naznačit, ten si jen povzdechne a pohladí smířeně Jimina po zpocených vlasech. Raději sklopím zrak ke své zmrzlině a dělám, že jejich rozhovor vůbec nevnímám, naštěstí to Hoseok zachrání tím, že mě osloví.

„No, Yoongi, a jak se vlastně má tvůj bratr?" odlehne mi, když se konečně dostaneme k normálnímu tématu.

„Je mu fajn, stále někam vyráží už teď od začátku prázdnin, i když...trochu jsem ho naštval, když jsem pomaloval poslední plátna, musím mu rychle sehnat nové, než mě sežere zaživa," uchechtnu se. Hoseok chápavě pokývá hlavou a poté se otočí na svého mladšího bratra.

„Jimine, to ani nevíš, že? Tady Yoongiho bratr taky studuje na umělecké, kam tě přijali, nejspíš se tam budete vídat, akorát on už je starší, příští maturant, že?" přikývnutím tohle potvrdím a kouknu na Jiminovu reakci, jež je ovšem jen pouhým pokývnutím hlavou.

„Tak tebe přijali na uměleckou, to ti přeju hodně štěstí, ale nejspíš se ti tam bude dařit, jestliže jsi zvládl talentové zkoušky, Jungkook tehdy tvrdil, že vybírali přísně," podotknu a bezvýrazně olíznu zmrzlinu. Jimin se trochu stydlivě pousměje.