Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~25~

„Kde teď vlastně bydlíte? Někde na hotelu?" optá se Jungkook, když od svých rtů odtáhne okraj hrnečku s kávou, kterou tady popíjíme téměř všichni, výjimkou je Jin, který si dal raději čaj. Já už mám ale skoro vypito, spěchám, protože chci za chviličku vyrazit na cestu – slíbil jsem Jiminovi, že se na něj přijdu podívat a už jsem dával vědět i Hobimu.

„Mm, měl jsem v plánu jít na hotel, ale nakonec nás u sebe ubytovala Jinova sestra, nedávno se sem odstěhovala se svým přítelem, takže hotel nebyl potřeba," vysvětlí Namjoon a svůj šálek kávy si odloží na stolek vedle něj.

Málem bych i zapomněl, že má Jin vlastně sestru, jež už tady v Changwonu žije, svým způsobem je to dobrá zpráva, Jin tady má rodinu, bude sem tedy moct jezdívat častěji, ale teď opravdu nejde o něj, spíš o Namjoona, je s ním neustále a znamenalo by to tedy, že bych se vídal mnohem častěji právě se svým přítelem.

„Kdyby sem přijel jen Namjoon, klidně bych ho ubytoval tady u nás," řeknu, a i já odložím svůj hrnek, oproti ostatním však už prázdný. Už jsem nachystaný kdykoliv vstát a odejít z bytu směrem k domu Hoseoka.

Jin ke mně stočí pohled a usměje se pro sebe.

„Je hezké, že na NÁS tak myslíš," zdůrazní a usrkne čaje. S úšklebkem přitakám na souhlas, pochopil to senzačně, myslím, že mám jediné štěstí, že Jin není urážlivý typ člověka, to spíš Namjoon mi očním kontaktem dává najevo, abych byl přeci jen trochu milejší, vždyť je to jeho partner, ale já si nemůžu pomoct, neumím se moc dobře přetvařovat a když je mi někdo nesympatický, prostě neměním svoje přirozené chování.

„To je v pohodě, já bych tě ubytoval ve své ložnici," ujistí Jina ihned mladší blonďák sedící vedle mě, lehce do mě drbne ramenem, sám ale zůstane úsměvem natočený k mladíkovi na vozíčku. Ten se usměje nazpět, jako důkaz vděčnosti.

„Ty jsi zlato, Kookie," pronese spokojeně. Já už se do rozhovoru moc nezapojuju, letmo zkontroluju čas a vstanu z gauče, čímž si získám všechny pohledy nalepené na mojí osobě.

„Někam odcházíš?" zeptá se Namjoon. Sice bych měl být s ním, přeci jen, dlouho jsme se neviděli a těchto pár hodin nestačilo k tomu, abychom si všechno povyprávěli, ale musím jít za Jiminem, nebo spíš chci, chci vidět, jak na tom je, popřípadě mu zase zvednout náladu, vlastně i on mi je zvedá, dnes by se mi to hodilo, potřebuju natřásat energii na několik následujících dní ve společnosti Namjoonova partnera.

„Jo, za Hoseokem, má tam mladšího brášku a já za nimi teď většinou pravidelně chodím," vysvětlím ve zkratce, jak už jsem mohl tušit, opět se ozve ten, který by měl raději držet jazyk za zuby.

„Oh, ale, to musíš mít velkou motivaci tam chodit, pročpak se zase ozývá můj gay-radar?" zasměje se s úšklebkem Jin, Namjoon mu ale položí dlaň na stehno, nejspíš, aby ho trochu utišil, i Jungkook naštěstí zasáhne a ihned zakroutí hlavou v nesouhlas.

„Yoongi-hyung není gay, Jine, nemusíš v tom vidět hned něco zvláštního."

„Neřekl jsem, že v tom něco vidím, pouze říkám, že se ozval můj gay-radar, kdo ví, kvůli komu se spustil, třeba kvůli tobě, Kooku, nemluvím o Yoongim," řekne ihned, ale všichni jsme jistě pochopili, že s tím mířil na mě. Raději se zdržím konverzace a odejdu do chodby se obout.

„Tak pokud je to mnou, pak je to asi jasný, heh, ale Yoongi je čistokrevný heterák, je náhodou pěkné, že si začal rozumět s někým novým, navíc, Hoseokův bráška za to stojí," usměju se nad slovy vlastního bratra, brání mě pěkně, ač mi ještě nedávno doporučoval, abych návštěvy Hoseokova domu raději vynechal, přeci jen, od doby, co znám Jimina, jsem se domů vracel skleslý, zamyšlený, zmatený, ale to bylo ještě před tím, než jsem se o nemoci motýlích křídel dozvěděl.