Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~80~

Stojím v koupelně opřený o umyvadlo a čekám, až se Jimin osprchuje. Naslouchám tekoucí vodě, ale pohled mám namířený do kachličkové podlahy. V rukou držím Jiminův žlutý měkký ručník, který mám už pro něj nachystaný, jakmile bude s umýváním hotový.

Jsem nesmírně vděčný, že si mě Jimin pustil dovnitř, nenápadně mi tak naznačuje, že už se přede mnou tolik nestydí a náš vztah bere jako opravdový vztah se vším všudy, už mu nevadí, když je přede mnou nahý, ať už tady v koupelně, nebo při ošetřování. Bál jsem se, že si na mě bude zvykat déle, ale překvapil mě. Přitom necelý měsíc není až tak dlouhá doba vztahu, přesto se cítím uvolněný a stejné pocity cítím i s Jimina.

Teď to ale není Jimin, nad kým jsem nucen usilovně dumat. Od toho uvědomění před několika hodinami musím pořád myslet na Hoseoka. Viděl jsem v něm toho špatného, začínalo mě trýznit, jak se snaží ode mě odcizit, ale neuvědomil jsem si, co doopravdy cítí.

Přitom jsem trpěl, a vlastně zatím stále trpím, naprosto stejným problémem s Jinem a Namjoonem. Procházel jsem tím už od doby, co se ti dva dali dohromady, a přesto jsem to nedokázal vidět v bratrovi mého přítele. Znám ho dobře, vím, že tady v Changwonu nežije příliš dlouho, a ještě si tu nestačil najít přátele, vlastně ani kolegy, neboť jeho prací je samostatné tvoření hudby ve svém vlastním nahrávacím studiu, a to mu žádné nové tváře do života nepřinese.

Jistě byl moc rád, když zjistil, že u něj Jimin bude nejen celé prázdniny, ale i během školního roku, jistě už se tam necítil tak osamělý, protože jak ho znám, on je společenská duše a potřebuje mít někoho poblíž, a teď měl konečně svého vlastního brášku, vlastně měl i mě, ale teď nemá ani jedno, protože s Jiminem trávíme hodně času jen spolu.

Musí se cítit hrozně, stejně, jako jsem se cítil já, když si Jin přebral Namjoona jen k sobě, ale takhle to nechci, nedokázal bych mít s Hoseokem vzájemnou zeď, která by nám kradla náš dobrý přátelský vztah. V nejbližší době si s ním budu muset promluvit, stejně tak Jimin.

„Yoongi, pomůžeš mi...?" osloví mě nervózně ryzí hlásek a já rychle z myšlenek vypluju a s úsměvem zvednu hlavu k blonďáčkovi sedícímu schouleně ve vaně s vypnutou sprchou. Hned k němu přijdu a chytnu ho za ruce co nejšetrněji, když na sobě nemá rukavičky a vlastně ani nic jiného, pomůžu mu vylézt z vany, aby neuklouzl a zabalím ho do osušky.

„Myslím, že mám hodně nových puchýřů, ta voda štípala víc než normálně," povzdechne si a zamíří ťapkavými krůčky ke dveřím. Nad jeho chůzí se zasměju a chytím ho ještě dřív než stačí vylézt z koupelny.

„Počkej, odnesu tě, drobku," jen co to dořeknu, vyzvednu si ho do náruče a on ještě okolo mého krku spokojeně omotá ještě mokré holé paže. Opět je mi tak blízko a já si neodpustím malinký polibek.

„Nad čím jsi tak přemýšlel? Měl jsem pocit, že vůbec nevnímáš," ozve se náhle, když přijdeme do ložnice a já Jimina posadím na postel, zatím, co si sednu na její okraj a přitáhnu k sobě batoh s věcmi, touhle větou mě ale zastaví a já batoh ještě na chvíli odložím bokem.

„Jen... myslím na svého bratra, chtěl jsem mu zavolat, ale asi by nebylo úplně vhodný s ním tohle řešit po telefonu," přiznám. Jimin si shodí ručník z ramen, aby ho zakrýval jen od pasu dolů a oběma rukama mě chytne za tu moji.

„Hyung to zvládne, zítra večer mě přece odvezeš domů a já to taky nechci nechat jen tak, takže si s ním promluvím už zítra a ty můžeš kdykoliv tento týden, možná bude i lepší, když s ním budeš někde o samotě," navrhne a opět mě usvědčí v tom, že tohle je nejspíš nejlepší řešení. Přikývnu, ale nechci tento večer jen přemítat nad něčím, co teď nevyřeším, raději bych se věnoval své druhé polovičce. S malým úšklebkem se k Jiminovi nahnu a lehce mu dlaní přejedu po holé paži ještě s kapičkami vody držících se na povrchu jemné pokožky a hrubých strupů.