Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~41~

Jimin p. o. v.

„Ahh, šest! Konečně, takže beru další kameny a stavím město a spojuju cesty a můžete mi předat kartu," usměje se hrdě Jin, ještě si se svým vozíčkem popojede trochu dopředu, aby dobře viděl na to, co právě na hrací desce vybudoval. Trochu se zasměju nad Yoongiho výrazem, když si od něj Jin přebral kartu s dvěma body navíc, neboť právě dosáhl nejdelší cesty. A do toho ještě získal body navíc za své město.

„Neraduj se, máš jen o...čtyři cesty navíc, to doženu," prskne celkem nahněvaně Yoongi a hodí kostkou, bohužel mu padne sedmička, a to znamená kontrola kartiček. A vypadá to, že Yoongi má víc, než by měl mít, musí tedy polovinu oddělat pryč.

„Haha, no to vidím, už jsi mi v patách, teda spíš v kolech, heheh," zasměju se nad tím taky, líbí se mi, jak si Jin dělá srandu sám ze sebe, tohle já bych nejspíš nedokázal, jsem hodně citlivý a sebemenší srandička či poznámka na moji nemoc mě dokáže až příliš rozhodit.

Ale jsem rád, že mi Namjoon promluvil do duše a ukázal, že se nemusím stydět ani před ním, ani před jeho partnerem na vozíčku. Vlastně jsem si je oba dva za těch pár hodin tady dost oblíbil, obzvlášť Jina, se kterým je opravdu zábava.

Byl skvělý nápad vytáhnout dlouho nepoužívanou deskovku, kterou měl Jungkook schovanou pod postelí, donesl to a hrál s námi, poté ale musel odejít, přišel pro něj nějaký tmavovlasý mladík, takže jsme skončili jen ve třech. Namjoon šel zase ohřívat polévku.

„Drž pysk," cekne náhle Yoongi směrem k Jinovi, nad tím se trochu zamračím, mě by tohle ranilo, kdyby mi tohle někdo řekl jen kvůli blbé hře, ale Jin to kupodivu opět bere s úsměvem, v tomhle ho skutečně nechápu. Raději na to nic neříkám a přeberu si kostky, hodím s nimi a lehce se pousměju nad svým číslem.

„Teda, Jimine, ty máš sena na prodávání," zasměje se Jin a já musím přikývnout. Nejspíš jsem si vesničku postavil na špatném místě, nenapadlo mě, že budu mít tak dva zdroje se senem hned vedle sebe.

„Mm, pravda, kdyby mi dal Yoongi naopak svoje hlíny, mohl bych dostavit zbytek cest a kartu si přebrat, ale Yoongi teď asi taky šetří," pronesu spíše z legrace, opravdu jsem nepotřeboval, aby mi Yoongi dával své karty za výměnu se senem, ale on se toho náhle chytl a karty mi nabídl.

„Nešetřím, vezmi si je, taky mám hlíny na rozdávání," řekne, a ještě se na mě mile usměje. Uculím se nad tím a s trochu růžovými tvářičkami si od něj převezmi čtyři karty s hlínou a na oplátku mu dám svoje přebytečná sena.

„Děkuji, Yoongi," špitnu a začnu stavět svoje cesty a spojovat tak všechny svoje vesnice rozmístěné po hrací desce.

„Nemáš zač, motýlku, zasloužíš si tu kartu víc než Jin," opět sebou trochu cuknu nad jeho oslovením, ale od doby, co mi dal ten krásný kompliment s tím, že si pod pojmem motýl představí jedině mě, přestalo mi to tolik vadit, vlastně se mi to ještě líbí, když to říká.

„Mm, čím to asi bude," uchechtne se Jin a začne si v klidu rovnat svoje kartičky a poté mi mile předá hlavní kartu s dvěma body, když dostavím poslední cestu. Trochu se pokloním, když mi ji předá a s úsměvem mu předám kostky. Trochu se ale zamyslím nad tím, co řekl. Hmm, čím by to bylo?

„Čím by to jako bylo?" optá se ostře Yoongi, jako by mi snad četl myšlenky, zabodne svůj zrak do Jina, ale ten se jen pro sebe usměje a hodí kostkami.

„Možná jsem ochrnutý, ale nejsem slepý," mrkne na tmavovlasého sedícího vedle, který náhle nabere trochu rudé barvy v obličeji, ale poté se zamračí a ukáže prstem na Jinovu osobu.