Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~27~

„Nebude Jinovi vadit, že jsi tady se mnou?" otážu se svého přítele, jenž sedí naproti mně u kulatého proskleného stolku na verandě zdejší kavárny. Je příjemné teplo, oproti včerejšku, kdy venku dost foukalo, je dnešek typickým letním dnem s vysokou teplotou i ve stínu. Včera jsem odešel rychle a pořádně jsem si s Namjoonem nepopovídal, chtěl jsem to dneska napravit a zajít s ním alespoň na kávu a zmrzlinu.

„Ani ne, on není moc žárlivý, to spíš on pořád někam chodí, člověk ho musí mít neustále na očích, je až moc společenský a občas to nedopadá dobře," přizná s výdechem Namjoon, ač by jeden řekl, že ho tohle nejspíš trochu tíží, myslím, že u Namjoona tohle neplatí, s Jinem si opravdu hodně dobře rozumí, milují se a případné problémy Namjoon toleruje.

„Aspoň víš, proč ho moc nemusím."

„Vím to moc dobře, on to taky ví, ale stejně...občas je lepší si nějakou poznámku odpustit," přikývnu na souhlas a přitáhnu k sobě lístek s nápoji a občerstvením.

„Spolehni se, budu se víc krotit, nerad bych, aby mi vážně přejel nohu," Namjoon se nad tím uchechtne a vezme si k sobě druhý lístek, aby si mohl též vybrat něco k pití, případně něco sladkého na chuť.

„Poslyš, Yoongi, jak jsi včera odešel, musel jsem trochu víc přemýšlet nad pár věcmi," řekne, tohle mě donutí k němu zvednout zrak, ještě si prstem odhrnu tmavé pramínky vlasů z očí, abych na svého společníka lépe viděl.

„Jin byl jako vždycky zvědavý a vyptával se Jungkooka na podrobnosti o té tvojí schůzce, no, Jungkook dával značně najevo, že je to spíše tvoje soukromí, proto nechce na takové otázky odpovídat, jediné, co řekl, že máš toho kluka plnou hlavu," řekne. Povzdechnu si a přikývnu na souhlas.

„Bohužel, od doby, co jsem ho poznal, jsem prostě na něm viděl něco jiného, a to nepočítám jeho nemoc, prostě...je to zvláštní, jak moc mě dokázal okouzlit šestnáctiletý drobek."

„Hmm? Je nemocný?" přikývnu na Namjoonovu otázku.

„Jo, trpí nemocí motýlích křídel, sice tou slabší formou, takže bys to na něm na první pohled nepoznal, ale i tak to má těžké, Hoseoka i jeho navštěvuju teď hodně často a už jsem tak nějak stačil trochu poznat, jak to u Jimina probíhá."

Namjoon stačí jen kývnout hlavou, už k nám přijde jeden z číšníků a s úsměvem nás pobídne, abychom si objednali. Ještě si rychle pročtu všechny nápoje na lístku a konečně ukážu na jeden z obrázků.

„Jedno latte a vanilkovou zmrzlinu do kelímku, děkuji," odříkám, nižší číšník se zástěrou kolem pasu si všechno zapíše a poté koukne na mého společníka, jenž si také objedná své. Konečně se tady opět ocitneme sami, když muž odběhne pro naše objednávky.

„Yoongi, pamatuješ, jak jsem se ti tehdy svěřil se svým homosexuálním vztahem?" řekne z ničeho nic šedovlásek a zapře se víc do kovového opěradla židle. Aniž bych odpověděl, pokračuje.
„Řekl jsi mi, že na pohlaví nezáleží, že jsi to stejné řekl i svému bratrovi, teď to říkáš mně, ale potom jsi ještě dodal, že ty sám nemůžeš s jistotou vědět, jestli ti někdy bude na pohlaví opravdu záležet, pamatuješ?"

„Pamatuju," zamumlám, nechci znít moc hlasitě ani příliš sebevědomě, vím, kam tím můj přítel míří, nejspíš naznačuje podobnou věc, jako jeho partner včera odpoledne, akorát přijatelnějším způsobem a spíše i tázavým.

„Máš ten stejný názor i teď? Nebo bys dokázal s jistotou říct, že tvojí láskou bude žena?"

„Ne, Joone, nedokázal bych to ani teď a...spíš bych řekl, že obzvlášť teď bych jistotu opravdu neměl, nechci ale dělat unáhlená rozhodnutí, sám jsem lásku ještě nepoznal, nemůžu mít tedy jistotu zatím v ničem, co cítím, ale rád bych tomu věnoval pozornost a snažil se to ujasnit sám sobě," pronesu tak, jak si myslím, že to vyzní nejvíce upřesněně, naštěstí se Namjoon usměje a přikývne hlavou.