Čekám před bílými dveřmi s kreslícím blokem a pastelkami v rukách. Netušil jsem, co mám Jiminovi kupovat, nechtěl jsem brát další sušenky, když z minula moc dobře vím, že to asi není to správné, co by ho mohlo potěšit. Vzhledem k tomu, že se chystá na uměleckou, trochu jsem improvizoval a stavil se v papírnictví pro něco užitečnějšího.
Konečně zaslechnu kroky a poté se dveře pomalu otevřou. Pokusím se usmát na Hoseoka, ale na to jsem teď až moc nervózní, jsem nesvůj dokonce i před ním, protože když jsem včera odcházel, neodvážil jsem se zaklepat na dveře, za kterými oba dva zmizeli, abych na sebe upozornil, prostě jsem se sebral a šel domů. Vůbec nevím, jestli jsem nenaštval i jeho.
„Oh, Yoongi, ahoj," pozdraví mě vcelku upřímně, což mě donutí se lehce uvolnit.
„Ahoj, um, neruším? Včera jsem o sobě nedal vědět a dneska vlastně taky ne, ale musel jsem prostě přijít, měl bych se tvému bratrovi opět omluvit...ehm, začíná z toho být taková moje rutina..." řeknu provinile a nejistě se podrbu v tmavých vlasech. Hoseok se na mě naštěstí usměje a pobídne mě dál.
„Říkal jsem, ať si s tím nelámeš hlavu, Jimin je v pořádku," ujistí mě, ale mě to až tak moc nepřesvědčuje. Zuju si boty a rozhlédnu se po chodbě, jestli blonďáčka někde nezahlédnu, ale kolem je prázdno.
„No, včera to tak nevypadalo..."
„Já vím, nenese to moc dobře, když ho někdo proti jeho vůli uvidí s obvazy po téměř celém těle, ale takhle by reagoval na kohokoliv, nemusíš se nějak vinit. Um, kdyžtak ten blok a pastelky polož do kuchyně, potom mu to předám."
Hoseok mluvil s úsměvem a pozitivní náladou, jako by se opravdu nic nestalo, ale tomuhle nevěřím. Je mi jasný, že to nebude úplně v pořádku, už i proto, že zatím Jimina stále nikde nevidím.
„Rád bych mu to dal osobně, šlo by to?" hnědovlásek znejistí. Pomalu natočí hlavu ke dveřím, které jsou mi už dobře známé, předpokládám, že je to teď Jiminův pokoj. Jsou zavřené, stejně, jako včera.
„Promiň, asi spíš ne, už když slyšel zvonek, šel se raději schovat, pochybuju, že se oblékl do mikiny, je horko, nenosí to na sobě, když nemusí, jen před někým, aby lidi neviděli jeho obinadla a náplasti," vysvětlí s povzdechnutím.
Nechci tohle úplně přijmout, přeci jen je mi ho líto, chtěl bych se mu omluvit a dokázat mu, že nemá jediný důvod schovávat přede mnou nejspíš nějaké zdravotní problémy.
„Mm, Hobi, já...opravdu respektuju to, že má nějaké své tajemství, které je asi spojené s těmi obvazy a léky, vím, že je to dost neslušný se v tom pořád šťárat, když to není moje věc, ale Hoseoku, jsme dobří přátelé, vídáme se až moc často a styku s Jiminem asi taky nezabráním. Nebylo by to jednodušší, kdybys mě s touhle situací prostě seznámil? Jde mi jen o to, abych byl víc nápomocný, než abych se neustále dokola omlouval a dělal tady dusno."
Mladý hnědovlásek se nad tím zamyslí, i když to chvíli nevypadá, že by mi chtěl prozradit něco, co je nejspíš hlavně na Jiminovi, ale sám moc dobře ví, že moje nevědomost by všechno jen zhoršovala a k podobným situacím by došlo ještě několikrát.
„Čaj nebo káva?" optá se s povzdechnutím a já to beru jako souhlas na moji prosbu.
„Káva, děkuji."
***
Hoseok přede mě položí hrnek s kávou, sám se posadí naproti mně se svým čajem. Dveře od kuchyně jsme raději zavřeli, aby náš rozhovor nedošel až ke dveřím Jiminova pokoje. Hnědovlásek na stůl ještě položí misku s oříšky a pobídne mě, abych si vzal.
„Jen to klidně sněz všechno, mám to tady schované, ale Jimin to stejně nemůže," pronese tiše a já si tedy do hrstky pár oříšků naberu.
„Všímám si, že toho Jimin hodně nemůže..." šeptnu nejistě, nejsem si stále jistý, která slova můžu používat, aniž bych Hoseoka nějak urazil. Naštěstí jen smířeně pokývá hlavou a usrkne si svého čaje.
„Bohužel, asi už jsi pochopil, že v tom jsou nějaké zdravotní potíže."
„Jo...to mi nějak došlo," přiznám. Myslím, že mi toho došlo opravdu hodně, to mi stačilo vidět jen jeho nohy a ruce schované pod vrstvou obinadel a náplastí, ale přesto potřebuju ještě to poslední ujasnění, které chci od Hoseoka teď slyšet.
„Budu to Jiminovi muset nějak vysvětlit, že je to takhle lepší, když to budeš opravdu vědět, snad to pochopí, když mu dám značně najevo, že jsi jeden z těch lidí, se kterými trávím nejvíc času, takže by se ti nemohl vyhýbat věčně. Ale myslím, že to pochopí, je to chytrý a inteligentní kluk, ví, co je dobré, ať už pro něj, nebo pro kohokoliv jiného, spíš bude mít strach, aby se na něj další člověk nedíval špatně."
Zarazí mě Hoseokova slova. Ať už jde o cokoliv, jsou v tom zdravotní důvody, bolí mě slyšet, že by se na něj kvůli tomu někdo špatně díval. Ale dnešní svět je nejspíš pro takové, jako je on, složitý, a mnozí lidé ani neví, jak moc můžou ublížit jen tím, že nedokáží přijmout něčí odlišnost.
„Mrzí mě, že kvůli některým idiotům musí mít tvůj bratr strach i z těch normálních lidí," šeptnu soucitně a Hoseok pokývá hlavou na souhlas.
„Ani nevíš, jak moc to mrzí mě. Někteří jedinci jsou s prominutím hovada, která hledí jen na sebe, možná i proto se snažím Jiminovi vyhovět a nechat ho, aby to skrýval, ač se mi to moc nezamlouvá, byl bych raději, kdyby se za to nestyděl. Bohužel, on není ten typ člověka, který dokáže hodit za hlavu názory jiných," pronese hnědovlásek. Napiju se své kávy a nejistě zvednu zrak od desky stolu k Hoseokovým očím.
„Co je teda tím důvodem tohohle všeho?" Hoseok chvíli mlčí, ale poté se zadívá mimo mě a sklesle si začne v rukách hrát s jedním oříškem.
„Trpí vrozenou nevyléčitelnou chorobou. Epidermolysis bullosa. Nemoc motýlích křídel."
A je to venkuu :Dd
Dobré odpoledne, mimochodem :33
No, o téhle nemoci jsem si přečetla hoodně článů, rozhovorů a různých stránek, takže si myslím, že už jsem s nemocí motýlích křídel dost seznámená, minimálně dostatečně na to, abych to použila do příběhu, samozřejmě, nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala a na internetu toho taky přeci jen není tolik, abych věděla úplně každičký detail, takže některé ty detaily jsem si musela domyslet nebo odvodit, takže mě za to kdyžtak nesnězte, kdyby se vám někde něco nepozdávalo (ti, co mají více zkušeností), ale nemyslím si, že by tady bylo něco moc bijícího do očí, převážně se opravdu držím toho, co mám načtené a když už si něco domýšlím, tak to jsou takové maličkosti <333
Teď i trochu naznačuju, že mám předepsáno deset kapitol dopředu xdd takže mám teď na chvilku takovou pohodičku xdd
Mějte pěkný zbytek dne <33
ČTEŠ
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
