Zrovna odjede poslední vlak, ten náš by měl přijet každou chvilkou. Mírný vínek si pohrává s mými tmavými vlasy, i s těmi Jungkookovými, který ještě ke všemu stojí po proudu vánku, takže svůj čas zabírá převážně odhrnováním svých světlých pramínků z obličeje. Pustil bych ho na své místo, ale chci mít výhled k podchodu, odkud by měli každou vteřinou vyjít Hoseok s Jiminem.
Jsem rád, že nakonec pojedou, tajně jsem doufal, že se s Jiminem zase potkám a vlastně i díky němu půjdeme tu jednodušší a méně náročnou trasu.
„Vlak je tady za deset minut, jestli to ti dva nestihnou, mají smůlu, další vlak by jel až za dvě hodiny," řekne ihned Jungkook, co se na jeho displeji mobilu objeví další vyšší číslo u hodin. Protočím nad tím očima a netrpělivě si skousnu spodní ret. Už tak jsme vstávali vcelku brzo, Jungkook chtěl, abychom do té hospůdky došli přesně na oběd a najedli se tam.
„Vždyť už jdou," vypadne ze mě hned, co uvidím dvě známé osoby vycházet z podchodu. Jeden vyšší hnědovlasý s volným tričkem a sportovními tepláky, na zádech menší batoh a kolem pasu mikinu.
Vedle něj jde se sklopeným pohledem menší klučina zahalený v černé mikině a dlouhých teplácích, ruce v kapsách, na hlavě látkový klobouk, jenž mu zakrývá nejen jeho jemné světlé vlásky, ale i polovinu obličeje má schovanou ve stínu. Vidím jen na jeho plné rty, které jsou ovšem lehce stočené směrem dolů, jako by se snad mračil.
Jen doufám, že ho do toho Hoseok nenutil, nechtěl jsem mu kazit náladu výletem, jak už jsem stačil poznat, tohle je pro něj nezvyk a vlastně ani neznám jeho názor na tenhle návrh, ač jsem si prvně říkal, že by mohl být pozitivní.
„Ahoj, Yoongi, Jungkooku, tebe jsem taky dlouho neviděl," usměje se ihned mile hnědovlásek, když k nám společně se svým bráškou přijde. Ani je nestačím pozdravit, Jungkook už Hoseoka poplácá přátelsky po rameni.
„No čau, jak se daří, hudebníku?"
„Ahh, to víš, že daří, teď i díky Yoongimu," pronese hrdě směrem ke mně, ale já mu věnuju jen letmý pohled nazpátek, jinak se dál soustředím na toho drobného hocha stojícího v tichosti vedle.
„Ahoj, Jimine," pronesu nakonec a lehce skloním hlavu, abych uviděl lépe do jeho obličeje, ten ho ke mně naštěstí sám zvedne, ale z jeho pohledu neodkážu vyčíst nadšení, „jsem rád, že jsi tady taky, jistě to bude větší zábava," řeknu opět, abych navázal kontakt, ale on mi na to nic neřekne, jen bez zájmu pozvedne rameny.
„Nechceš se odfouknout a normálně se s námi bavit?" promluví na něj jeho bratr a já nad tím vytřeštím oči. Tahle věta zněla vážně zle, skoro mám pocit, jako bych slyšel vlastní matku. Jimin se ještě víc zamračí a kopne do imaginárního kamínku.
„Bavím se normálně..." cekne.
„To vidím, od doby, co jsme vyšli z domu na mě jenom vrčíš," protočí očima Hoseok a vytáhne z kapsy dva předkoupené lístky do vlaku, „promiň, moc se mu nechtělo," ujasní mi. Hned to všechno dává smysl.
„Oh, neměl jsi ho nutit, Hobi, nemusel chodit..."
„To je dobrý, on to zvládne, trochu čerstvého vzduchu a náročnější trasa ho nezabije," řekne rozhodně a mávne směrem ke kolejím, kde už zastavuje náš vlak. Jungkook se k němu vydá jako první a Hoseok ho s úsměvem následuje. Je tam ale dost lidí a vlak taky neodjede ihned, proto na rozdíl od těch dvou nespěchám.
„Aby ses pak nedivil..." zaslechnu tiché šeptnutí vedle mě, rychle stočím zrak k Jiminovi. Nejspíš si to řekl pro sebe, letmá poznámka na Hoseokovu připomínku, ale stejně mě to trochu znepokojí.
„Um, hele, Jimine, můžeme si cestou podívat, jistě to uteče rychle, nakonec to bude třeba i fajn. Ale já ti rozumím, taky na ty delší procházky moc nejsem, heh, tohle je všechno Jungkookův skvělý plán a já ho musím podstoupit," uchechtnu se a už chci Jiminovi položit svoji dlaň na rameno, ale vmžiku se zastavím těsně nad ním, neboť si uvědomím, co pod oblečením skrývá a mě přepadne nejistota, abych mu tímhle dotykem nějak neublížil.
„Nejsem nakažlivý..." špitne a opět ke mně zvedne svoje kukadla. Zadrhne se mi nad tím hlas a náhle nevím, kam tu svoji nataženou ruku dát, zda ji přeci jen položit anebo stáhnout k sobě.
„Já...ne, takhle to nemělo vypadat. Nevím, co všechno si můžu dovolit, abych tě nezranil," vysvětlím mu, a nakonec se rozhodnu ho lehce pohladit po klobouku. Konečně uvidím na jeho rtech menší úsměv, ač mi nepřišel moc nadšený, spíše...skleslý.
„Aspoň někdo bere moji nemoc trochu vážně."
„Jak to myslíš?" světlovlásek si povzdechne a vytáhne svoje ruce z kapes, vyjasní se mi tak pohled na jeho ručky schované v rukavičkách.
„Nevím, jestli to zvládnu..." jeho hlas se trochu zatřese, z té věčné sebejistoty a chladnosti se nakonec přeci jen stane nejistota a obavy. Konečně v něm slyším toho Jimina, na kterého jsem byl doteď zvyklý.
Starostlivě se trochu zohnu, ač není o moc menší, než jsem já, možná jen hlavu. Jeho hlava je sklopená a obávám se, že když ho oslovím, stejně ke mně nevzhlédne.
„Určitě ano! Myslím...spolu to zvládneme, hmm? Jungkook vybral tu nejrychlejší trasu, a Hoseok by tě taky jistě nehnal do něčeho riskantního, užijeme si to, co říkáš?" pokusím se ho povzbudit ještě upřímným úsměvem, ten se mi přeci jen vrátí zpátky od něj, ale jen na chvilku, poté opět poklesne.
„Yoongi, já...asi jsem udělal jednu blbost a bojím se to teď říct Hobimu-hyungovi," vydá ze sebe tak moc zoufale, až mi to roztluče srdce neuvěřitelnou silou. Chtěl bych mu podat pomocnou ruku.
„Copak jsi udělal? Můžeš mi to říct," ujistím ho a opatrně chytnu jednu jeho ručku do své dlaně, opravdu opatrně, skoro se ho nedotýkám, jen lehce cítím hladký povrch jeho speciálních šedých rukavic. Trochu nabere růžovější barvu v obličeji a zrakem sklouzne na špinavou zem.
Už se nadechl, že něco řekne, ale někdo na nás zvolá.
„Yoongi! Co tam vy dva děláte! Vlak už bude odjíždět, pokud sis nevšiml!" křikne Jungkookův hlas. Povzdechnu si a kývnu hlavou za sebe.
„Měli bychom jít, ať tady nezůstaneme."
Zdravím <33
Dneska <333 13. 6. <333
Všechno nejlepší BTS k 8. výročí~~ luv youuuu <3333
Kdybych jen mohla, poděkuju jim za všechno, co pro nás dělají, poděkuju jim i za to, že mi strašně pomohli a dál pomáhají a objala bych je, uwu, jsem na ně pyšná, že se zase dostali o další kus dál <333
YOU ARE READING
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
