Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~51~

S autem zastavím před brankou známého domku, ani ho nezamykám, jen vystoupím a přijdu k bílým dveřím. Zazvoním na zvonek, abych dal o sobě vědět a letmo kouknu na čas na svém mobilu. Za deset minut je pět, ale jistě nevadí, že jsem tady o chviličku dřív. Skutečně už jsem tu poslední hodinu nachystaný seděl na gauči a neustále kontroloval čas, kdy budu moct konečně vyjet.

Z druhé strany uslyším pootočení klíčkem v zámku a poté se dveře pomalu otevřou. Už na mě vykoukne menší světlovlásek s milým úsměvem, když mě také spatří. Bílé široké tričko s krátkými rukávy mu sahá až ke stehnům, jeho černé šortky jdou sotva vidět, obvazy má na svých místech, jako vždycky, a světlé vlasy působí o trochu hustěji než obvykle, nejspíš si je ten drobek umýval a fénoval.

„Ahoj, um, půjdeš ještě na chvilku dál? Něco si ještě potřebuju dobalit," řekne a trochu odstoupí od dveří, abych mohl vejít. Usměvavě přikývnu, vejdu a zuju si svoje boty. Vidím, že na chodbě už jsou nachystané dva batohy a jedna igelitová taška, předpokládám, že má všemožné léky a věci k ošetřování zvlášť od oblečení na celý týden, a jistě si přibalil i svoje mýdla a krémy.

„Jimine, máš všechno? Nekontroloval jsem ti to..." ozve se chraplavý hlas, jenž mluví trochu tišeji. Zvednu hlavu ke schodům, ze kterých pomaličku schází Hoseok zabalený v dece, s rozcuchanými vlasy a s pytli pod očima.

„Ježiš, ty vypadáš. Nepotřebuješ něco? Nemám ti něco během týdne přivést?" promluvím na něj, když sejde až dolů a opře se o zábradlí u schodů. S pousmáním zakroutí hlavou a odkašle si.

„Ne, to je dobrý, objednal jsem si nějaké jídlo, ráno jsem byl ještě v lékárně, mám všechno. Oh, a ještě ti děkuju za tu ochotu, jsem rád, že bude Jimin u tebe, opravdu nechci, aby se ode mě nakazil," řekne a znovu si odkašle do dlaně.

„Ahh, za nic neděkuj, dělám to rád. Mm, sice jdu za tři dny do práce, ale to budu jen u pokladny v jednom krámě, nebudu tam dlouho, kdyžtak se postará Jungkook nebo Namjoon, anebo může jít Jimin se mnou, no, to už si nějak zařídím, neměj obavy."

„Dobře, dobře, hlavně...ať se mu nic nestane," jen přikývnu na souhlas, myslím, že o to se Hoseok pravdu nemusí bát. Jimin konečně vyjde ze svého pokoje s kreslícím blokem v ruce a svým měkoučkým ručníkem. Obě věci si zastrčí do igelitky a napřímí se.

„Hotovo, vše sbaleno."

„Jsi si jistý? Máš všechna obinadla? A náplasti a mastičky? A ty jehličky ode mě z ložnice sis vzal?" začne se ptát starostlivě Hoseok, ale Jimin ho uklidní dalším přikývnutím.

„Neboj, hyung, umím si balit věci. I kdybych náhodou něco zapomněl, můžeme se sem kdyžtak vrátit, Yoongi odtud bydlí přece kousíček," uklidní ho a Hoseok tedy s povzdechnutím přikývne a letmo pohladí Jimina po vlasech.

„Dobře, tak si to u Yoongiho užij a...kdyžtak jsem na telefonu."

„Vždyť já vím, ty vždycky," zahihňá se Jimin a už chtěl zvednou všechny ty svoje batohy, ale já k němu rychle přiskočím a věci si přeberu na svoji stranu, oba batohy si přehodím přes záda a igelitku chytnu do ruky.

„Vezmu to, ty můžeš jít do auta," řeknu, načež Jimin přikývne, zamává svému bratrovi a užuž vyjde ven z domu směrem k mému autu před brankou. Naposledy pohlédnu na Hoseoka a obdaruju ho menším pousmáním.

„Tak se drž, taky jsem na telefonu, kdybys něco potřeboval," nad tím se on usměje a děkovně pokývá hlavou. Taky na něj letmo mávnu a vyjdu ven ze dveří, které za sebou následně zavřu. Jimin už čeká na místě spolujezdce, hodím tedy rychle věci do kufru a posadím se za volant.