Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~35~

Vejdu do známé předsíně, kde si zuju boty a následuju hnědovlasého mladíka do obýváku. Uběhl týden, ve kterém jsem toho nezažil tolik, kolik jsem měl v plánu. Byl jsem převážně doma a učil své žáky na klavír, nebo jsem trávil čas s Jungkookem, ale ten teď taky v poslední dny prchá z bytu ven a schází se s tím Taehyungem.

Mojí každodenní rutinou je teď hlavně Hoseokův dům, ovšem kvůli Jiminovi. Tento týden byl ovšem nabitý i pro něj, chodil po doktorech, po různých vyšetřeních a kontrolách, které jsou nejspíše pro něj nezbytné, ale co jsem tak slyšel, zase má teď na pár týdnů od nemocnice klid. Pokud by tam tedy nemusel skrz nějaký problém.

Jak ale uběhl týden, přišel víkend, který si má Hoseok užívat někde jinde než doma. Jeho kamarád slaví narozeniny a já už jsem dávno slíbil a odkývnul prosbu, abych se postaral o toho světlovlasého drobka.

Předtím mi to opravdu nedělalo problém, ale teď se dokonce i těším a jsem opravdu rád. Dokonce jsem byl natolik ochotný, abych si pro něj osobně přijel a oni nemuseli trajdat autobusem či dokonce pěšky.

„Asi si můžeš ještě sednout, Jimin ještě nemá všechno sbalené," pousměje se Hoseok a rukou máchne směrem ke gauči potaženým dvěma měkkými dekami. Posadím se tedy a sundám ze sebe tenkou mikinu přes ruce.

„Jak je na tom vlastně Jimin s těma nohama?" zeptám se na první věc, která je teď mojí nejhlavnější otázkou pokaždé, když se sem dostanu. Naštěstí se Hoseok usměje a kývne hlavou.

„Je v pořádku, už chodí normálně, z nejhoršího je venku," jsem rád za tuhle dobrou zprávu. Hned jsem klidnější i já sám, když vím, že už Jimin tolik netrpí, i když je mi také jasné, že všech puchýřů se prostě nezbaví nikdy.

Hnědovlasý mladík se natáhne pro kousek papíru na stole a předá mi to.

„Přečteš to? Vypsal jsem ti tam všechno, co bys měl vědět, myslím, popisy k jednotlivým vitamínům, k antibiotikům, k dezinfekci a krémům, no...je toho dost, chtěl jsem ti to všechno vysvětlit, ale asi budeš potřebovat nápovědu, abys na to nezapomněl," pronese trochu nervózně, nejspíš je nesvůj z toho, že bude Jimin dva dny mimo jeho dohled, ale myslím, že se mnou bude v pořádku, dokážu se o něj řádně postarat.

„Jo, přečtu, a tohle jsou názvy těch léků a krémů, jo?" optám se a poukážu na menší nápisy, Hoseok ihned přikývne na souhlas a kývne hlavou směrem k futrům, o které je opřený šedo-bílý batoh.

„Ano, tamhle to všechno je, všechny obvazy, obinadla, náplasti, léky, krémy, mastičky...i Jimin ti bude radit, jak už jsem ti říkal. Ale teď jen abys věděl, až dojedete domů, tak mu rovnou dej vitamín C a B, antibiotika měl v poledne, další dostane až večer, taky to máš rozepsané na lístku. Po sprše ho celého promažeš krémem, hlavně opatrně, mastičkou mu natřeš nejpostiženější místa, takže dlaně, chodidla a ohyby pod lokty a koleny."

Snažím se to všechno vstřebávat, ale myslím, že se hlavně budu držet toho papírku s vysvětleními. Na první pohled se to zdá složité, ale nemyslím si, že to doopravdy bude nějak těžké, jistě to zvládneme.

„Ještě mu potom měkkými náplastmi zalepíš jednotlivé ranky, hodně se mu objevují na hrudníku, stehnech a zádech, takže ho hlavně pořádně prohlédni, nesmíš zapomenout na žádný sebemenší puchýřek. Taky, pokud bys viděl nějaký větší a nafouklý, bezpodmínečně se musí propíchnout a opět zalepit, na to nezapomínej, prosím. Ráno ho vlastně opět celého převážeš a v poledne mu dáš zase antibiotika a nějaké ty doplňky, ale to už možná budu u vás. A taky pozor na jídlo, dávej mu opravdu co nejměkčí věci, ať ho moc nebolí jícen."