Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~60~

„Otevři pusu," řekne mile Yoongi a přiloží mi konec dávkovací stříkačky ke rtům. Pusu tedy pootevřu a nechám si tubičku nasunout dovnitř. Sotva se mi konec opře o jazyk, už ucítím pachuť nahořklé tekutiny, jak se mi začne v ústech hromadit. Všechno to spolknu a poté rychle chytnu po skleničce s vodou, abych antibiotika zapil.

„Šikovný," pochválí mě tmavovlásek, načež se ještě s plnou pusou vody uculím a protočím očima nad jeho pochvalou. Udělal to schválně, dobře věděl, jak na to zareaguju, ale nemůžu si stěžovat, od něj je hezké úplně všechno, co mi řekne.

Hlavně jsem teď rád, že dodržel slib a odjeli jsme od Jina a Namjoona hned po obědě. Nevadilo by mi tam být déle, ale při přítomnosti té mladé ženy jsem se prostě necítil komfortně, už i proto, že o mojí nemoci nevěděla a já byl při ní v neustálých obavách, aby si o mně, bůh ví, co nemyslela. Jistě jsem na ni musel občas působit hodně zvláštně, ať už u jídla, kdy jsem žvýkal jeden kousek pizzy celou věčnost, nebo při mém opatrném pohybování se okolo, anebo celkově při pohledu na moje dlouhé rukávy a obzvlášť rukavice.

Sice se naštěstí na nic neptala, ale jistě jí to kolovalo myšlenkami.

„Když už stojíte u té ledničky, podejte mi kečup," přeruší nás hlas Yoongiho mladšího bratra, jenž právě stojí u sporáku s pánvičkou, na které smaží jakousi rajčatovou směs na nudle. Voní i vypadá to moc dobře, nikdy bych do Jungkooka neřekl, že i on bude takový kuchař, nejspíš je to tím, že ho takhle vidím poprvé, Yoongi za něj často dělal práci, když on trávil čas se svým...kamarádem. Ani nevím, jestli už jsou spolu nebo ne, nepřijde mi slušné se na to ptát, ale nejsem hloupý, abych neviděl, jak se k sobě navzájem táhnou.

„Taehyung odešel brzy, že?" pronese zase Yoongi, který akorát podal svému bratrovi kečup, o který si žádal. To jméno mi stále vypadává z hlavy, ale je to jistě ten kluk, o kterým jsem teď přemýšlel.

„Jo, taky má své povinnosti, rozhodně jich má víc než já, vzhledem k tomu, že školu už dokončil a byt má taky svůj vlastní, už mě k sobě pozval, jdu tam zítra a nejspíš i na přespání, mm, to mě chce ještě seznámit s nějakým...um, Yeontanem? Myslím, vůbec nevím, o koho se jedná, ale měl bych se asi slušněji obléct, pokud je to někdo z rodiny, chci udělat dojem," vysvětlí všechno blonďák a opatrně ochutná rajčatovou směs, vypadá to, že se mu povedla, podle jeho výrazu.

„Mm, musím se pochválit," zasměje se a nabere další malou várku na lžičku, „Jimine, chceš ochutnat?" trochu sebou škubnu nad jeho oslovením, moc spolu nekomunikujeme, jsme si přeci jen trošku cizí, proto mě tohle trochu zaskočilo, ale i mile potěšilo.

„Um, tak jo...pokud můžu."

„Heh, proč bys nemohl, stejně to za nějakých patnáct minut budeš jíst," uchechtne se a už ke mně lžičku natáhne, ale Yoongi jeho ruku ještě zastaví a párkrát do rajčatové směsi na lžičce foukne, aby ji ochladil.

„Myslím, že tvoje prskance Jimin chutnat nepotřeboval," zavtipkuje Jungkook.

„Huh?! Chceš pohlavek? Aspoň se snažím o to, aby se Jimin nespálil!" nemůžu si pomoct, zasměju se nad tím taky. Líbí se mi, jak se ti dva pošťuchují, ale je to zcela jiné pošťuchování než to, které zažívám při společnosti Yoongiho a Jina, tohle je totiž pošťuchování z lásky a je na nich vidět, že se mají opravdu rádi a cokoliv jim projde ústy, není to myšleno vážně či zle.

„To je dobrý, Yoongie, děkuju," uculím se a otevřu pusu, Jungkook mi s úsměvem do úst vloží lžičku a já sním trochu směsi. Vynikající chuť se mi rozleze po jazyku a já to hned dám najevo spokojeným zamručením.