Čekám, až výtah, do kterého jsme s Jiminem nastoupili, zastaví v našem patře. Už z kapsy vytahuju klíče, i když by touhle dobou měl být Jungkook s Namjoonem už doma, nechci zbytečně zvonit.
Po celou cestu sem jsme byli s Jiminem oba dva zamlklý, ač se mě on snažil několikrát povzbudit a přivést na jiné myšlenky, nedokázal jsem se na to soustředit, pořád mi v hlavě hrál ten telefonát a před očima jsem měl jen Jungkooka a strach, jak na tom teď asi je. Neoplatil jsem Jiminovi žádnou z jeho lichotek, úsměvů ani konverzací, které se snažil rozebrat, byl jsem jako leklá ryba a teď je mi to trochu líto. Sice mám svůj důvod, ale mohl jsem se alespoň pokusit o to vypustit z hlavy to nejhorší. Musím mu to potom vynahradit, nechci, aby se cítil přehlížený.
Pomalu otevřu dveře a nechám Jimina, aby vstoupil první. Bez řečí si v chodbě začne zouvat boty, zatím, co já i v botách rychlejším krokem vlezu do obýváku s domněnkou, že tam najdu svého bratra i s Joonem. A nemýlil jsem se.
„Oh, ahoj, jsi doma rychle, asi před čtvrt hodinou jsme přijeli my," pronese vysoký šedovlásek, jenž vstane z gauče, na kterém teď sedí světlovlasý mladík zabalený v chundelaté šedé dece držící si na čele sáček s mraženým hráškem. Pod očima má pořádné pytle, jako by celou noc nespal, rty popraskané, řasy slepené k sobě ještě od slz. Na pravé tváři se mu rýsuje červená až skoro fialová modřina.
„Hyung..." vydá ze sebe sklesle a zvedne ke mně svoje lesklé oči. S lítostným pohledem k němu hned dojdu, je mi jedno, že jsem stále v botách, a přitáhnu si ho do objetí. Nebrání se, svoji hlavu ještě opatrně položí na moje rameno a zhluboka se nadechne, jako by se snažil znovu nerozbrečet.
„Už jsem tady, klid, všechno je v pořádku," zašeptám mu a vpletu svoje prsty do jeho světlých vlasů, které už ovšem odrůstají a čtvrt hlavy už má ve své tmavé barvě. Trochu si ho od sebe odtáhnu a zamračeně si blíž prohlédnu jeho obličej, palcem se ho jemně dotknu na modřině, načež on tiše sykne a mykne hlavou na stranu.
„Kdo ti to udělal? Jak se to všechno stalo? Kde byl Taehyung?" začnu se ptát na jednu otázku za druhou, ale poté se rychle odmlčím a dám mu prostor na odpovědi, ale i přesto mezi námi ještě nastalo chvilkové ticho, než se Jungkook odvážil promluvit.
„Nevím, co byli zač, já... v devět večer mi měl jet vlak a Tae ještě balil věci na zítra, tak jsem mu řekl, že mě nemusí doprovázet, on chtěl, ale já ho ujistil, že to nepotřebuju. Tak... jsem šel na vlakovou zastávku, měl jsem ještě chvilku čas a vlak měl asi zpoždění ke všemu...," špitne a víc se zabalí do deky.
„Tak jsem tam čekal, byl jsem tam sám, nikdo jiný nejel... a potom tam přišli nějací dva muži, mohli mít... já nevím, třeba třicet let, hrozně hlučili a házeli klacky do kolejí. Nevšímal jsem si jich, ale oni se pak u mě zastavili a... začali na mě mluvit. Strašně smrděli trávou a chlastem," Jungkookovi se zachvěje hlas, proto ho pohladím po zádech, abych ho utišil.
„Co ti říkali?" zeptám se ho opatrně.
„Chtěli po mně jízdenky na vlak, říkal jsem, že nemám, že mám tu svoji koupenou přes internet, tak po mně chtěli peníze... nechtěl jsem problémy, tak jsem vytáhl peněženku a začal jsem vytahovat pár wonů, ale jeden z nich mi ji vzal z ruky, tak... jsem na něj trochu vyjel, aby mi ji vrátil, ale dostal jsem za to silnou facku..."
„Proboha, já je zbiju," syknu naštvaně a letmo kouknu na Namjoona, jenž donesl Jungkookovi utěrku namočenou do studené vody. Opatrně mu ji přiloží k modřině, hned to za něj převezmu a přidržím utěrku u Jungkookova líčka sám.
„Já... nevěděl jsem, co mám dělat, měl jsem strach, že mi ublíží víc, tak jsem se přestal hádat, nechal jsem je, ať si vezmou, co chtějí. Využili toho a sebrali mi celý batoh, kde jsem měl i mobil a všechny věci. Myslel jsem, že už mi dají pokoj, ale ten druhý mi najednou dal do pusy cigaretu, zapálil ji a nutil mě ji celou vykouřit. Nevím, co v tom bylo, co to bylo za cigaretu, asi ne obyčejná... hrozně se mi z toho zamotala hlava a... pak si jen pamatuju, jak jsem omdlel. Probudil jsem se ráno... byla mi hrozná zima a neměl jsem nic u sebe, tak jsem si sedl na lavičku a brečel, měl jsem strach, nevěděl jsem, co mám dělat. Až když šla na vlak nějaká žena, nabídla mi pomoc... chtěl jsem jen, aby mě nechala si zavolat..."
Povzdechnu si, když Jungkook domluví. Jak si jen mohli dovolit něco takového udělat. Každopádně to nenechám jen tak, ještě dneska kontaktuju policii, kromě toho, že chci dostat zpátky Kookovy věci, taky chci, aby bylo o ty dva postaráno.
„Strašně mě mrzí, co se stalo... kdybych to jen věděl. Já se v klidu chystal jít spát a ty jsi prožíval tohle..." šeptnu sklesle, ale Jungkook mě rychle chytne za paži a zadívá se mi hluboko do očí.
„Prosím, to poslední, co bych chtěl, aby ses cítil nějak provinile... prostě se to stalo, nikdo by to přece nečekal, ani já, ani ty," vysvětlí a znovu se opře o moje rameno, téměř se na mě celý položí a já kolem něj ovinu paže, abych ho měl blíž u sebe.
„Měl by ses prospat, Kookie, já zatím pojedu na policejní stanici, Namjoon tady bude s tebou a Jiminem, ano? Slibuju, že se to nějak vyřeší, snad dostaneme zpátky ty věci a ti dva už taky nebudou nikoho ohrožovat. Hlavně, že žiješ a neublížili ti fyzicky víc... i když teď asi budeš mít menší strach i nadále," povzdechnu si, líbnu ho do vlasů, zatím, co on se mi uvelebí v náruči a zavře oči.
„D-Dobře, ale... počkej tady, než usnu... prosím," šeptne rozechvěle. Lítostně ho pohladím po vlasech a kývnu hlavou, ač on to neviděl.
„Tak jo, počkám tu s tebou, pak pojedu... ehm, Joone?" oslovím svého kamaráda a vzhlédnu k němu, „byl bys tu s nimi, než přijedu, že?" mohl jsem čekat, že bude souhlasit, ale přeci jen, nechci ho moc zatěžovat.
„Samozřejmě, budu tady, jak dlouho budeš potřebovat, jen dám vědět Jinovi," usměje se na mě a vytáhne si z kapsy mobil. Odejde s ním na chodbu a já se otočím za sebe s domněnkou, že uvidím na kraji sedět Jimina, ale ten tady v místnosti není.
Nejspíš si zalezl do ložnice, doufám, že není nějak smutný skrz moje chování, ale jistě mu došlo, že v téhle situaci jsem nebyl úplně ve své kůži, a že mě aktuálně bratr potřebuje.
Zdravím <33
Tak, školní povinnosti odstartovány, jsem zvědavá, jak to budu se psaním kombinovat, no, budu to muset nějak stíhat ><
Ale teď :333
Jungkookie, všechno nejlepší k narozeninám!! <3333 We purple youuu!! <3333 aspoň něco pozitivního na tomto dni :333 hodně štěstí a hlavně zdraví <333
ČTEŠ
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
