Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~71~

Jimin p. o. v.

„Ahh, musím tady uklidit, týden jsem si ležel, je načase něco dělat," pronese si spíše pro sebe můj bratr, jenž se pustil do srovnávání věcí v kuchyni, zatím, co já sedím u stolu a dojídám chleba ve vajíčku. Už dlouho jsem zpět doma u Hobiho, Yoongi touhle dobou bude s Jungkookem na policejní stanici a jak slíbil, vyzvedne si mě zase zítra, o tom ale můj hyung ještě neví, myslím, že by ho ani nenapadlo, že budu chtít s Yoongim trávit až tolik času.

„Mm, dával ti vůbec Yoongi ten papír od doktora?" zeptám se ještě s plnou pusou a Hobi-hyung letmo kývne hlavou na souhlas, svoji pozornost ale věnuje nádobí v dřezu.

„Jo, už jsem té paní volal, je schopná tě přijmout už ve středu, chodíval bys tam jinak každý týden dvakrát, to se ještě dozvíme, které dny to budou, ale v tu středu teda jdeme na první schůzku," obeznámí mě a já si nahlas povzdechnu, schválně chci dát najevo, jak jsem vlastně nespokojený, chodit tam dvakrát týdně nezní lákavě.

„Jak dlouho tam budu muset být?" zeptám se ještě a opatrně kousnu do chleba.

„Tak dlouho, jak bude potřeba. Pokud to ale myslíš na dobu tam v ten jeden den, tak prý je to dvouhodinové cvičení i s přestávkami. Hmm, já to ale tušil, že tě to nemine, kdykoliv ses pro něco natáhnul nebo zohnul, už jsi skučel bolestí, jsem rád, že se to nakonec řeší," odpoví hnědovlasý mladík a umyje poslední hrnek, poté se s výdechem posadí naproti mně.

„Jak ses měl vůbec u Yoongiho? Moc jsi mi toho neřekl, od doby, co tě přivezl," trochu se mi stáhne žaludek, když Hobi-hyung otevře tohle téma. Mohl bych prostě říct, že jsem se měl dobře a nerozebírat to, jako by o nic nešlo a jak bych reagoval, kdybych byl u kohokoliv jiného, ale já bych ve skutečnosti chtěl, aby to můj bratr věděl.

Čím dřív se o tom dozví, tím to bude pro mě i pro něj jednodušší.

„Um, bylo to fajn, vlastně... hodně fajn, Yoongi je opravdu hodně... skvělý člověk. Hrozně se o mě zajímá a stará se pečlivě a... je ke mně citlivý a milý a... prostě když jsem u něj, jsem v těch nejlepších rukách," vydám ze sebe zarudle a lehce se mi splaší dech, když mi na to Hobi odpoví.

„Páni, vůbec bych to do vás neřekl, ale jsem rád, prospěje ti, když nebudeš jen závislý na mně, a Yoongi si tě očividně taky oblíbil, hmm?" usměje se a já rychle přitakám na souhlas. Musím využít každé pozitivní věty a směřovat to právě k tomu, že je Yoongi pro mě ideálním nejen přítelem, ale i partnerem.

„Heh, jo, navzájem jsme si padli do oka..." špitnu a opatrně odložím zbytek chleba ve vajíčku, neboť teď nemám úplně žaludek na to to dojídat, myslím, že bych se akorát za chvíli pozvracel. Raději se napiju mléka v hrnku a přemýšlím, jak bych jen pokračoval.

„To je dobře. Poslyš, Jimine, přemýšlel jsem, že se ti teď asi v poslední době moc nevěnuju, protože pořád něco nahrávám a upravuju... napadlo mě, jestli si třeba nechceš pustit film? Uděláme si konečně pořádný společný večer, co myslíš?" vezme mi to všechna slova, nečekal jsem takový návrh, ale nadchne mě natolik, že úplně zazdím, co jsem mu chtěl říct. Hobi-hyung opravdu tráví většinu času u sebe v nahrávacím studiu a já se tady sám akorát nudím, ale přeci jen se naskytla příležitost být zase jen se svým bratrem společně.

Moje koutky se zvednou a v očích mi zajiskří nadšením.

„Ano! Rozhodně ano!" Hoseok se nad tím zasměje.

„Heh, tak bezva, můžeš vybrat film, mě zaujme stejně cokoliv," opět s úsměvem lehce povadnu a moje mysl se vrátí na start svého plánu vše prozradit. Nesměle se zavrtím na židli a vzhlédnu k hnědovláskovi.