„Myslím, že všichni máme něco, na co je třeba si zvyknout... třeba já si budu muset zvyknout, že je můj přítel pořádný blázínek," uchechtnu se. Jimin ke mně zvedne svůj zmatený a zároveň stále ublížený výraz, nakonec se ale zamračí a zaboří svůj obličej do mojí hrudi.
„Uhm, nedělej si z toho srandu..." zabručí do mého trička a já ho se zasmáním pohladím po zádech. Odtáhnu ho od sebe trochu dál, chytnu jeho bradu mezi moje dva prsty a měkce přiložím svoje rty na ty jeho, krásně se do nich zabořím a Jimin si to nechá líbit.
„Mm, pojďme vyrazit na to místo, pěšky tam jsme za deset minut, ještě vytáhnu z kufru peřinu," řeknu a on opět nastaví udivený pohled.
„Huh? Peřinu...?"
„No jo, nechtěl jsem brát deku, byla by moc tenká a nechci, abys seděl na tvrdé zemi, tak jsem vzal raději celou peřinu," uchechtnu se a otevřu kufr auta.
Jungkook p. o. v.
Taehyung odemkne svůj byt a nechá mě vejít dovnitř. Konečně mám u sebe svoje věci, které jsme s Namjoonem vyzvedli na policejní stanici v Masanhappo-gu, naštěstí se nic neztratilo, dokonce i můj mobil přežil, jen peníze zmizely, ale ty mi prý budou zpátky vráceny, a to mě ještě čeká bolestné za tu modřinu na tváři.
Spokojeně vejdu dovnitř Taehyungova bytu, hned se mi ale k nohám přihrne malý chundelatý pes s ostrým vítavým štěkotem. Protočím očima a skloním se k němu, abych ho podrbal za uchem.
„Mm, nazdar, Yeontane, pořád jsem na tebe naštvaný, že jsem si kvůli tobě bral košili, ale máš štěstí, že jsi tak roztomilý," hlesnu, ale na tím se zasměje vcházející hnědovlásek za mnou, jenž mě pohladí po rameni a taky svého čtyřnohého kamaráda přivítá.
„Ale no tak, náhodou to bylo pěkné, že jsi chtěl na něj udělat dobrý dojem," tohle raději nechci komentovat, Taehyung mi měl říct hned, že se jedná o psa, ne o žádného inteligentního člena rodiny, někoho více lidského, na koho bych ten dojem opravdu udělal, teď mu tahle vtipná situace bude ležet v hlavě stejně, jako mě, akorát on mě s tím bude jistě provokovat a bavit se nad tím.
„Ahh, konečně si můžu v klidu sednout a nepřemýšlet už nad tím, co se stalo," vydechnu s pousmáním a nechám svůj zadek spadnout na měkký povrch gauče v obývacím pokoji. Taehyung mě hned následuje a natáhne se pro malou krabičku na kontaktní čočky.
„Jsem rád za tebe, doufám, že už se to nikdy nezopakuje," řekne, zatím, co si čočky vyndá a nasadí si svoje brýle, ve kterých opět vypadá tak nevinně a vlastně i trošku přihlouple, ale teď už mi to spíše přijde vtipné, rozhodně to nemyslím špatně, ne, jako ze začátku, když jsem ho viděl poprvé.
„Konečně se zase cítím víc atraktivní, než jsi ty," uchechtnu se a pohladím ho po vlasech, jako malého kloučka. On nad tím pozvedne obočí, ale s hlavou neucukne.
„Potřebuješ snad, abych trpěl pálení očí pro moji atraktivnost?"
„Heh, jasně, že ne, dělám si srandu, vlastně... jsem rád, že se zase můžu cítit dominantněji, dneska ses snažil hezky, ale oba víme, kdo z nás je ten roztomilý méďa, který potřebuje chránit," zasměju se, ale on se jen ušklíbne, přisune se blíž ke mně a nahne se těsně k mému obličeji, jako by mě chtěl políbit, ale se rty se ještě zastaví.
„Myslím, že chránit potřebuješ spíš ty," šeptne a palcem se dotkne mojí kůže jen kousek pod nateklou modřinou na mém líčku. S tichým syknutím ucuknu, ač mě to ve skutečnosti nebolelo, Taehyung se mě na ráně nedotkl, ovšem, byl to reflex.
„Možná... se potřebujme chránit navzájem," zamumlám nakonec a omotám kolem něj svoje paže, abych se k němu mohl přitulit. Naštěstí se usměje a nechá mě, abych se přivinul k jeho voňavé tmavé mikině.
„Co bys chtěl dělat, Kookie? Mohli bychom dát nějaký film, hmm?"
„Jen pod podmínkou, že si spolu vlezeme do tvojí postele," zazubím se, načež mě Taehyung se zakřeněním políbí na krku, vmísí se do mojí jamky mezi krkem a ramenem a nasaje vůni mojí voňavky, jako nějaký predátor, jenž se seznamuje se svojí večeří.
„Jo, dneska budeme lenošit, souhlasím," řekne nakonec. Se zasmáním konečně udělám krok k tomu, abychom spojili naše rty, vezmu si je dravě, hned nad polibkem převezmu veškerou kontrolu, ač se ji snažil získat právě Taehyung, nenechal jsem ho. Po chvilce se ode mě odtáhne a přeměří si mě svýma očima, které se zdají pod sklíčky trochu větší.
„Zdá se mi to, nebo jsi dneska nějaký... odvážný?" usměju se a na rameno mu prstem nakreslím pomyslné kolečko.
„Jen tě zase rád vidím, po tom, co se stalo... jsem asi prostě víc přítulný, potřebuju se asi cítit v bezpečí, nevím. A tebe moc miluju a cítím se teď vážně dobře," přiznám už klidnějším tónem hlasu, nad tím i on změkne a jeho rty se okouzleně zavlní.
„Ohh, taky tě moc miluju, ani nevíš, jak moc jsem rád, že tě mám pěkně u sebe a můžu mít jistotu, že jsi v pořádku, slibuju, že si tě tento týden trochu rozmazlím, zasloužíš si to, teda... pokud mi to dovolíš, pane dominantní," usměju se a znovu ho políbím na rtech, tentokrát láskyplněji a klidněji, jako bych si chtěl každičký kousíček jeho polštářků pořádně vychutnat.
„Dovolím, že jsi to ty," odpovím, „navíc to teď asi vážně potřebuju..."
Proč ten čas tak moc utíká?!
Dobré odpoledne, omlouvám se za slabou aktivitu, ale ten čas je vážně hrozný, když ho kombinuju se školou... aishhh :ccc
No, doufám, že se máte dobře <33
Jinak, co se týče toho Yoonmin smutu, už jsem se rozhodla, jak to bude, ale neřeknu vám to dopředu :Dd
ale taekook smut nebude, nikdy nepíšu smuty vedlejšího shipu, ale pokud chcete udělat radost, v některé kapitole se Jungkook může trošku zmínit, kdo byl bottom, protože vás to určitě hrozně zajímá, teda... pokud k něčemu vůbec dojde, že jo ;))
No, mějte se, budu se snažit vydat další část dřív, než za 4 dny!! <33
YOU ARE READING
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
