Little Butterfly (Yoonmin) CZ

~38~

Opatrně přiloží svoje dlaně na moje ramena a začne mě mazat směrem dolů, k hrudníku a břichu. Na chvilku to zastudilo, ale teď už cítím jen horké dlaně otírající se lehounce o moji křehkou pokožku.

Tušil jsem to, je extrémně šetrný na každičký kousíček mojí kůže.

„Um, klidně...klidně můžeš trochu zrychlit, teda...nepopoháním tě, to ne, ale nemusíš na to jít tak pomaličku, neublížíš mi, neboj," ujistím ho a on tedy trochu přidá na tempu mazání mého trupu, jakmile dokončí část u podbřišku, vrátí se zpět nahoru k mým pažím, které jsou na tom nejhůř.

„Oh, bože, musí tě to hrozně bolet na těch rukách," šeptne lítostně spíše pro sebe, ale já mu na to stejně odpovím posmutnělým pokývnutím hlavou.

„Jo...nohy a ruce jsou...moje každodenní peklo," vydechnu šeptem, ani se pomalu neodvážím mluvit nahlas, nevím, jestli je to tou klidnou a tichou atmosférou kolem nás, anebo je jen Yoongi hodně blízko a já mám tak pocit, že půjde slyšet každičké sebemenší zašeptání.

„Chudáčku. Mm, jdu teď na nohy a potom se otočíš," oznámí a přesune se k mým stehnům, kterých se jen nepatrně dotkne, už sebou trochu škubnu. Yoongiho tenhle pohyb nejspíš vyděsil, protože hned dlaně ode mě zvedne.

„Promiň, promiň, co jsem udělal?" vyjekne starostivě, až mě to dožene k úsměvu.

„Ahh, nic, já se omlouvám, jen...jen jsem se trošku lekl, to nic..." vysvětlím hned a poníženě odvrátím od něj pohled, přesto uslyším oddechnutí. Vrátí se k mým stehnům, tentokrát mnohem pomaleji, abych si stačil uvědomit, v jakých místech se právě s dotyky nachází.

„Lepší?" šeptne a já mlčky přikývnu na souhlas. Yoongi tedy promaže moje nohy, lehce a šetrně, jako u hrudníku a pažích, opatrně promaže i moje chodidla, která jsou na dotyk úplně hrubá kvůli strupům a prasklým puchýřům.

„Můžeš se otočit na břicho," ozve se jeho hlas a já se tedy překulím na druhou stranu, hlavu si položím na kousek polštáře a čekám, až Yoongiho horké dlaně ucítím na zádech. To netrvá dlouho, s upozorněním je na moje bedra přiloží a začne roztírat další várku krému.
Nejspíš by tady nastalo trapné ticho, kdyby někdo z nás nepromluvil, a já bych to rozhodně nebyl, mám co dělat s tím, abych nějak rozvířil svoje chaotické myšlenky při každém Yoongiho doteku na mojí holé pokožce.

„Tady ty nafouklé puchýře ti budu muset ještě propíchnout, že?" optá se a lehce přejede po jednom z nich, načež sebou opět trochu škubnu, tentokrát opravdu bolestí. Yoongi mě hned omluvně pohladí druhou dlaní po rameni.

„J-Jo...m-mám jich víc..."

„Vidím. Hmm, mohl bych se tě zeptat, co máš třeba rád? Myslím, kromě koníčků třeba nějaká místa, kam rád chodíš, nebo věci, které tě hodně povzbuzují, docela by mě to zajímalo," nemyslím si, že ho to skutečně zajímá, spíše se snaží, abychom se trochu rozmluvili a nepanovalo zde hrobové ticho, ale stejně mu na to rád odpovím, já sám se potřebuju trochu odreagovat.

„No...mám rád přírodu, takže jsem i rád venku, ale někde, kde nejsou lidi. Taky rád poslouchám hudbu, převážně nějaké naše skupiny, vidím v nich svoje vzory, takže mám pak i nějakou motivaci právě ke klavíru a celkově ke svým koníčkům, heh. Ummm, a taky mám rád různé čajovny, nebo pekárny, prostě místa, kam si člověk může sednout a neřešit okolí, ale naopak si vychutnat klid a...třeba si i přečíst knihu," vydám to všechno ze sebe, nad tím se Yoongi spokojeně uchechtne.

„Já sice nečtu knihy, ale jinak to s těmi čajovnami a pekárnami máme podobné, jednu dobu jsem stále chodil do Goyohan pekárny, je to kousek od muzea, kde jsem chvíli pracoval jako pokladní, vždycky jsem si potom zašel právě tam. Je to tam pěkné a ke kávě nebo čaji dávají zdarma takové ty koláčky štěstí, prostě pro zlepšení dne," usměju se nad tím, sice jsem tam nikdy nebyl, ač jsem si jistý, že jsem kolem něčeho takového projížděl třeba v autě, ale zní to hodně mile.

„A teď už tam nechodíš?"

„Mm, ani ne, sám už bych tam asi nešel, nebo ne, jako předtím, jen tak, ale ani nemám nikoho, kdo by tam byl se mnou a trávil tam se mnou čas. Jungkooka to vcelku omrzelo, není na taková klidná místa, on je spíš na nějaké akce. No, pořádnou práci aktuálně taky nemám, takže ani žádné kolegy...ale když nad tím přemýšlím, vlastně bych si tam i rád znovu zašel," řekne to tak klidně, radostně, ale zároveň sklesle, jako by už předem věděl, že tam stejně bude sedět sám a jediné, co mu zbyde, je přemítání nad všemožnými věcmi, které by člověk naopak nejraději z hlavy vypustil.

„Teď se nelekni, jo? Ale Hoseok říkal, že nemám vynechat ani hýždě," upozorní mě včas, než opatrně nadzvedne moje spodní prádlo a dlaněmi mi přejede i po pokožce na zadečku. Zachvěju se nad tím a svůj červený obličej schovám do polštáře. Naštěstí to netrvá déle než patnáct vteřin.

„T-To nic..." špitnu, i když už opožděně, trvalo mi, než jsem rozmotal svůj jazyk z návalu studu, ale už mě ten pocit pomalu opouští, když se Yoongiho dlaně přesunou k lýtkům.

„Napadá mě...nechtěl bys tam někdy zajít se mnou?" ozve se opět, když skončí s mazáním a pomůže mi se zpátky posadit, aby mě mohl začít ošetřovat – propichovat nafouklé puchýře, zalepovat ranky a obvazovat končetiny.

Zarazím svůj zrak do jeho lesklých zorniček, neřekl bych do něj, že by mě zval do pekárny, nemyslel bych si, že by dobrovolně se mnou trávil tolik času, ale nemůžu zapřít, že mě tahle otázka potěšila.

„To bych vlastně rád," špitnu s uculením, i Yoongimu cuknou koutky nadšením.

„Tak to moc rád slyším, Minie, určitě tam brzy spolu zajdeme."

Dobré odpoledne <33

Chtěla jsem vydat kapitolu včera večer, ale nějak jsem se k tomu nedostala >.<

Mějte se hezky, užívejte den <33