„Oh, ještě jsem se chtěl zeptat, jak jsi na tom s nohama?" optám se ještě a letmo nakouknu do koupelny. Jimin si na nohy koukne a poté trochu sklesle pozvedne rameny.
„Um, hojí se to, ale ještě pořád na ně nemůžu pořádně došlápnout."
„Oh, tak snad už budeš brzy v pořádku," zašeptám už tišeji a odejdu do kuchyně čekat na ty dva.
***
„Mm, ta zmrzlina je vážně skvělá," pochválí studenou pochoutku Jimin a sní si další lžičku čokoládo-jahodové zmrzliny. Usměju se nad tím, jsem rád, že jsem vzal správnou příchuť, i Hoseok se svojí pomerančovou vypadá, že je spokojený.
Je vážně horko, proto jsme šli na zahradu pod pergolu, ve stínu je příjemně, i Jimin je rád, že může být na čerstvém vzduchu, přitom se nemusí schovávat v mikině a teplácích, neboť zahrada je obehnaná živým plotem a ani sousedi na něj nemají šanci dohlédnout.
Mají pěknou zahradu, konečně pořádně upravenou, tráva je taky posekaná, vzadu mají dokonce záhonek s jahodami a malinami. Měl bych se tím pěkným pohledem kochat, dokud tady venku sedíme, ale místo toho stočím svůj zrak k Jiminovi sedícímu vedle na židli s měkkým tlustším potahem.
Na sluníčku se jeho vlasy zdají ještě světlejší a zářivější, i jeho kávové oči teď vypadají spíše víc medově, jak je osvětluje horké slunce, tvářičky má do růžova, rty trochu od čokoládové zmrzliny. Vypadá opravdu nádherně. Skoro mě až hřeje u srdce.
Náhle se ale zvedne, kelímek se zmrzlinou položí na stůl.
„Hobi-hyung? Jdu jen na záchod," oznámí a vratce se chytne první židle, která mu vleze pod ruku, aby udržel rovnováhu na ještě bolavých chodidlech. Hoseok se rychle zvedne a doběhne k drobkovi.
„Nechceš pomoct? Nebo to zvládneš?"
„Dobrý, hyung, nějak se tam dobelhám, děkuji," usměje se tak nevinně a kulhavě dojde až ke dveřím pootevřeným směrem dovnitř domu. Ztratí se za nimi a hnědovlásek se tady opět posadí, stále ale pozoruje dveře, zda se v nich ještě neukáže Jimin, že by přeci jen pomoct chtěl, ale ten je nejspíš dál na cestě na toaletu.
„Za jak dlouho bude moct normálně chodit? Četl jsem, že se lidem s nemocí motýlích křídel hojí rány mnohem pomaleji než ostatním," podotknu a Hoseok s povzdechnutím přikývne.
„Jo, mají slabší imunitu a veškeré uzdravování je mnohem delší, ale kůži na chodidlech má přeci jen o trochu pevnější, jistě už to nebude trvat dlouho a bude zase v pořádku, ehm, svým způsobem," vydechne a vezme si zpět k sobě kelímek se zmrzlinou.
„Mm, Yoongi? Teď, když tady Jimin není, chtěl jsem s tebou něco probrat..." řekne nervózně mluvit, tím si získá moji plnou pozornost.
„Děje se něco?"
„Um, ne tak docela, spíš...ahh, příští víkend má můj dobrý kamarád narozeniny a pořádá oslavu, jsem tam taky pozvaný, no, prvně jsem to chtěl odmítnout, přeci jen je mi přes dvacet a na tohle už nejsem, ale zase ho nechci takhle odkopnout, když jsme se už dlouho neviděli, navíc mi párkrát pomáhal tady s barákem s opravami...no, asi bych to odmítnout neměl, ale je mi jasný, že tam bude chlast a asi by nebylo dobrý potom někdy v noci přijíždět domů, nejspíš bych tam rovnou přespal," řekne opatrně, jako by se snad bál reakce na každou jeho vyřčenou větu, já ale dál poslouchám a čekám na úplný konec.
„No, a jde o to, že Jimin tady nemůže být sám, večer je s ním největší starost, protože se umývá a musí se mu opět pečlivě ošetřit, namazat a obvázat rány...no, prostě bych potřeboval, aby se o něj někdo postaral, od sobotního odpoledne do nedělního."
Teď už bych byl úplně hloupý, aby mi nedošlo, že mě o tuhle laskavost žádá. Popravdě, ač se nejspíš Hoseok mojí reakce obává, jistě už mě zná a ví, že u jiného člověka by mě to docela obtěžovalo, i když bych to překousnul, ze slušnosti, ale tohle je zcela jiná situace a já se o Jimina postarám opravdu rád.
„Oh, to je v pohodě, klidně mi Jimina přivez, vysvětli mi, co mám udělat, nebude mi to vadit," usměju se na něj upřímně a mu se zablýskne v očích štěstím. Musí to být pro něj jistě oddech, když ví, že už to nemusí řešit s někým jiným, jako jsou třeba jejich rodiče.
„Ahh, Yoongi, děkuju moc, budu ti strašně vděčný a neboj, nebude to nic složitého, i Jimin už ví, co a jak, bude ti radit, k antibiotikům se taky hlásí sám, jistě to zvládneš, navíc je to až příští víkend," vydechne s úsměvem a já jen kývnu hlavou na souhlas. Myslím, že s tím problém mít opravdu nebudu, co se týče Jimina, vím moc dobře, jak šetrný k němu musím být, Hoseok se nemusí bát o jeho zdraví.
„Jo, neděkuj, je to maličkost," dořeknu, akorát se otevřou dveře a v nich se objeví Jimin. Opatrně se dobelhá k židli a s výdechem se na ni posadí.
„Uh, ty cesty na záchod jsou vždycky nehorší," postěžuje si, nad tím se s Hoseokem lítostně zasmějeme, já mu ještě podám kelímek se zmrzlinou a povzbudím ho milým úsměvem.
Zdravím <33
Pardon za zdržení, jsem teď v kempu a to jsme ho ještě vůbec neplánovali, bylo to všechno na poslední chvíli, heh, alee, naštěstí je tady wifi, takže jsem vám sem mohla dát další kapitolu <33
Mimochodem, tu zmrzlinu, kterou tady dostal Jimin od Yoongiho, právě jím taky a můžu potvrdit, že je fakt výborná :Dd<333 :333
Tak užívejte, já taky užívám xdd
Je tady teda strašný horko, bazén mám přímo před sebou, ale nee, já tam prostě nepůjdu, protože je to studený až moc na mě xddd a musela bych do plavek xddd
No, musím se vám tady trochu rozepsat, když už jste o mně tři dny nevěděli :Dd
Joo, a doufám, že jste všichni v pořádku, pokud je tady někdo, kdo bydlí v okolí, kde byly ty hrozné bouřky a tornádo...snad jste všichni celí a máte střechu nad hlavou :cc<33
YOU ARE READING
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
