„To je moudrý přístup, Yoongi, ale stejně chci, abys věděl, že ať už si to ujasníš jakkoliv, neměl bys tenhle názor tajit před svým bratrem, podle toho, co včera řekl, usuzuji, že o tvém přemýšlení nad láskou ani neví."
„Máš pravdu, neví to. Ale nevím, jestli vůbec chci, aby to věděl."
Se svým bratrem si říkám opravdu všechno, Jungkook je skutečně člověk, kterému se nemusím bát cokoliv říct, stejně tak je to z jeho strany, ale obávám se právě tohohle. Už dlouhou dobu si stojím za názorem, že se nemůžu s jistotou považovat za čistého heterosexuála, ale zatím je to opravdu jen pohled.
A nemyslím si, že je třeba ho vykládat bratrovi a plést mu hlavu, nechci, aby si to vyložil, jako náznak toho, že jsem jako on, nechci, aby si to, jakkoliv vykládal, věděl jsem, že Namjoon to pochopí, ale Jungkook takhle nepřemýšlí, vyložil by si to zcela jinak.
„Chápu. Mm, nebudu tě dál zatěžovat, očividně jsi z toho sám zmatený a city si ještě nedokážeš správně poskládat tak, abys z toho usoudil tvůj aktuální vztah k tomu klučinovi, ale chtěl bych ti jen poradit, aby ses nevyhýbal jakémukoliv východisku," řekne klidně Namjoon a podepře si bradu. Jen kývnu hlavou a na chvilku se zadívám na neurčitý bod před sebou.
Z nějakého důvodu se v mém žaludku všechno nepříjemně zhoupne a já se na chvilku cítím stísněný. Možná si začínám uvědomovat, v jaké situaci se vlastně nacházím, jako by mi až teď došlo, že tady s Namjoonem spekuluju nad tím, zda k Jiminovi cítím pouze přátelské pouto, anebo je v tom hlubší cit.
A vlastně mi až teď dochází Namjoonova věta: nevyhýbej se jakémukoliv východisku.
Jungkook p. o. v.
Sedím na gauči našeho menšího obýváku, v rukou držím ovladač od televize a snažím se mezi programy, které přepínám, najít jeden, u kterého bych se mohl zdržet. Za nějaké dvě hodiny mám být u Jinovy sestry, pozvali mě na oběd, když už Yoongi nebude doma a ani mi nic nenavařil, na to, že byl dneska na řadě.
Musím se do té doby nějak zabavit a televize je teď nejspíš nejlepším způsobem. Vyruší mě ale zazvonění na náš zvonek, jenž se rozlehne bytem. Letmo kouknu ke dveřím a poté s výdechem vstanu z gauče.
Třeba mi Yoongi objednal nějaké jídlo, občas to tak dělává, když je někde mimo byt a ví, že by to nestíhal, objedná něco na naši adresu a mně přijede oběd přímo pod nos. Stlačím kliku a otevřu, ale místo poslíčka s jídlem uvidím před prahem stát někoho úplně jiného.
„Zdravím, mohl bych poprosit o laskavost?" ozve se hlubší mladý hlas hnědovlasého mládence, kterého jsem zatím vídal na hodinách klavíru v našem obýváku, ale dnes jistě Yoongi klavír nevyučuje, tím jsem si jistý.
„Ty jsi ten Taehyung, huh? Co tady chceš? Yoongi není doma," řeknu, ani se moc nepozastavuju nad jeho brýlemi, které mají sklíčko u pravého oka rozbité, přes prasklinu pomalu nevidím do jeho druhého oka.
„Já vím, nepřišel jsem za tvým bratrem, potřeboval bych jen laskavost."
„No tak to už vyklop," pobídnu ho, ač jsem si slíbil, že se k němu nebudu chovat tak hrubě, když už je přeci jen starší, ale u něj mi to nedá, on vypadá jako typ člověka, nad kterém je strašně jednoduché se povýšit a dostat se na tu vyšší příčku.
„Procházel jsem okolo dětského hřiště, kluci tam na sebe házeli kameny, omylem mě jedním zasáhli a rozbili mi brýle," řekne a poukáže na svoje rozbité sklíčko, „no, trochu mě bolí oko, bojím se, že mi do něj spadl kousíček skla," pronese. Přivřu nad tím oči, přeci jen mi po zádech přeběhl mráz z toho, co řekl, i tak jsem nechtěl dát najevo nějak velkou lítost, vlastně pořád nevím, co přesně po mně požaduje.
„A dál?" pobídnu ho, tohle ho trochu překvapí, jako by mi snad tahle informace nestačila k tomu, abych ho pozval dál. Prstem se nejistě podrbe na spánku a sklopí pohled k podlaze.
„Já...já nevím, co dál, mohl bych si u vás to oko aspoň vypláchnout?" povzdechnu si a odstoupím do dveří, abych mu dal najevo, že může jít dál. S menším úklonem vstoupí, zuje si boty a než na mě stačí kouknout, už máchnu paží směrem ke dveřím v chodbě.
„Koupelna je tamhle," s přikývnutím odejde ke dveřím a zaleze dovnitř. Zaslechnu tekoucí vodu z kohoutku, odejdu tedy zpátky do obýváku a posadím se na sedačku. Televize by asi neměla smysl, proto ji vypnu a zahledím se z okna ven, opět mě ale vyruší ten hlas.
„Um, nepomohlo to, asi tam fakt něco mám..." Taehyung stojí u dveří od obýváku, po tvářích mu ještě stékají malé kapičky z vody, kterou se vyplachoval. S nádechem vstanu a ukážu na gauč.
„Sedni si," on hned udělá, co jsem mu řekl, já si rychle skočím pro baterku a vrátím se k němu. Poslušně už sedí v tureckém sedu, na očích má stále rozbité brýle. Přisednu si k němu a opatrně mu obroučky chytnu a sundám dolů.
Na chvilku mě zarazí pohled na něj, bez brýlí vypadá úplně jinak, lépe vidím do jeho očí, teda toho jednoho otevřeného, ale skoro mi to sebralo dech, jaká změna nastala přímo před mýma očima.
„Páni, vypadáš hodně dobře, když to na sobě nemáš," přiměju se k vyřčení pravdy a on se lehce pousměje.
„Vážně? Děkuju, přemýšlel jsem o čočkách," poví. S menším pousmáním kývnu a pozvednu mu hlavu, abych lépe viděl do jeho obličeje, ještě rozsvítím baterku.
„Otevři to oko, aspoň trochu," Taehyung se pokusí oko otevřít, ale jde vidět, že mu to moc nejde, okolí má trochu zarudlé a jestli to nemá jen nějak podrážděné, bál bych se také, že mu tam mohl kousek skla vletět. Baterkou namířím do jeho oka s domněnkou, že něco zahlédnu, ale popravdě toho moc neuvidím.
„Ahh, nevím, nejsem doktor, ale asi tě to dost bolí, huh?" hnědovlásek nesměle přikývne, já tedy zhasnu baterku a na chvíli se zadívám na hodiny. Do dvanácti času dost.
„Tak fajn, odvezu tě do nemocnice, to je ta největší laskavost, kterou pro tebe můžu udělat, zpátky už ale dojdeš sám, ne? Zavoláš si třeba taxíka, souhlasíš?" Taehyung kupodivu ihned přikývne a s pousmáním se opět ukloní na důkaz vděčnosti.
„Děkuju moc, Jungkooku, vážím si toho," na tohle mu odpovím, po čemž Taehyung zbledne.
„No to si važ, protože ještě nemám řidičák, takže snad nás nikdo nechytne, heh."
Dobrý večer <33
Vydávám trochu později, ale nevydržela bych s tou kapitolou do zítra xddd, ale asi vám to nevadí :Dd<33
Takže, s Yoongim to tady není tak marný, jako v Silent, tady je trochu rozumnější xdd<333
Ale Jungkook je stále k Taemu docela drzý, uvidíme, jestli zůstane na té "vyšší příčce" nebo si ho Taehyung vychová :Dd<33
Ale vzhledem k tomu, že taekook není hlavním shipem této knihy, můžete trochu zasahovat do děje a navrhnout, kdo by měl být podle vás ten dominant, nebo jestli to necháte na mně ;))<3
Pěkný zbytek večera přejii <33
YOU ARE READING
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
