„Víš, co bych si přál? Letět ke hvězdám. Když jsem byl malý, chtěl jsem být astronautem, tehdy jsem si myslel, že je to jednoduché sednout do rakety a prostě odletět. Docela mě štve, že kvůli stárnutí a nabývání vědomostí už nevidím svět stejně, jako tehdy, kdy jsem o světě vůbec nic nevěděl a všechno bylo jednoduché..."
„Chybí ti snad ty dětské domněnky?"
„Jo...docela jo. Realita pro mě nehrála vůbec žádnou roli v tomhle složitém světě."
„Ale svět není složitý, je takový, jaký si ho uděláme, jaký ho vnímáme, jak se na něj dokážeme dívat. Není ostuda snít o letu ke hvězdám, i když už víš, že to není jenom pouhé nasednutí do rakety. Není ostuda být občas na chviličku zase dítětem."
„Hmm, když jsem byl malé nechápavé dítě, bylo to jednodušší. Nevěděl jsem, co to znamená, když mě všichni začali přezdívat „motýlek", ale líbilo se mi to, připadal jsem si výjimečný, teď už ty souvislosti znám a spíš se za to stydím..."
„Nemáš jediný důvod se za to stydět. Ty JSI výjimečný. Pro mě jsi úplně jiný motýlek než pro ostatní."
Dva hlasy vycházely od dveří, za kterými postával mladý hnědovlasý hoch, slyšel všechno, co bylo vyřčeno z úst dvojice, ale nepřiměl se k úsměvu, naopak, pocítil těžký tlak na svém hrudníku, strach o bezpečí svého nejbližšího, hněv, ale zároveň zklamání sám ze sebe.
Byl zklamán sám ze sebe, že se na to nedokázal dívat tak, jak bylo žádáno, mrzelo ho, že je v něčích očích viděn jako cizí člověk. Pochopení nepřišlo ani z jedné strany a obě strany toho tiše litují, ale nikdo nic neřekne nahlas. Ani teď ne.
Mladík odtáhne ruku od kliky a s povzdechnutím se otočí zády ke dveřím. Tady už by nemělo smysl zůstávat a stávat se součástí konverzace, jediné, co by v místnosti vyvolal, je ticho, nejistota a odcizené pohledy.
Pochopil, že je nejvyšší čas odejít zpátky domů, ač s těžkým trápením v srdci.
Zdravím <333
Vítejte u nového příběhu, konečně, zdravím své staré známé i nováčky <333
Pro začátek vám jen sdělím, že moje vydávání kapitol nebude pravidelné, jako předtím, kdy jsem vydávala každý den, teď to bude třeba do tří až čtyř dnů, podle toho, jak budu stíhat atd, protože si chci dát jednoduše záležet na každé kapitole :33
No, jsem zvědavá, zda vás bude téma bavit, je možné, že od toho někteří odejdou, ale budu ráda za každého jednoho čtenáře, který dá novému příběhu šanci <33
Luv you, purple you, užívejte dnešek <33
YOU ARE READING
Little Butterfly (Yoonmin) CZ
Fanfiction[dokončeno] Přezdívá se mu „motýlek" nebo „motýlí dítě", na první pohled roztomilé nevinné oslovení, ovšem skrývá za sebou srdcervoucí význam. Ten kluk se pro mě stal někým důležitým, udělal můj život doslova jemnější a křehčí, protože on sám je tak...
