,,Promiň, jdu pozdě," přišla jsem do pokoje k Miranovi. Závěsy kolem postele byly roztažené a Miran se ve chvíli mého příchodu zvedl na loktech. ,,Spal jsi?"
,,Nemohl jsem spát," odpověděl a položil hlavu na polštář. ,,Kde jsi byla?" Zeptal se zatímco jsem své oblečení a pásy se zbraněmi pokládala na gauč v rohu. Výmluvně jsem se podívala stranou a rozepnula jsem pás s příslušenstvím- tvořil ho bič a několik malých taštiček se šipkami, bombičkou s dýmem nebo jiné hračky.
,,Projít se," zalhala jsem.
,,Na hřbitově?" Moc dobře jsem věděla jaký nasadil výraz. Zatnula jsem zuby a zavrtěla zlehka hlavou. Nesnáším jeho čich! Proklínala jsem ho v duchu a pak opět nasadila výraz, který jasně říkal, že nelžu.
Otočila jsem se s odpovědí: ,,Měla jsem sraz s informátorem." Doufala jsem, že tomu uvěří. Chvíli na mě podezřívavě koukal. Začala jsem z toho být trochu nervózní a nevěděla jsem jak na to zareaguje. Jeho problém byl, že je 'předvídatelně nepředvídatelný'.
,,Pojď sem," mávl na mě po chvíli naprostého ticha. Protočila jsem očima jakoby mi to bylo proti srsti a posadila jsem se k němu na postel. Ruce mi dal kolem ramen a políbil mě na spánek. ,,Teď bych prosil pravdu." Věděla jsem, že mi to nevyjde, sakra! Kdybych mohla dala bych si facku. ,,Já poslouchám," zašeptal mi do ucha a já se otřásla.
,,Byla jsem s Ravenem na průzkumu a potkali se s Veronem," přiznala jsem jen půlku pravdy. Kdyby mu řekla, že jsem se úmyslně setkali s Tezgoranem dostala bych celonoční kázání jako kdyby byl o 30 let starší než já. Oba jsem museli sice předčasně dospět, ale on měl až přehnané ochranitelské instinkty pokud jde o tyhle záležitosti. Podívala jsem se na něj a doufala, že to buď přehlédne nebo mi uvěří. Podle jeho výrazu jsem nedávala šanci ani jednomu.
Docela se mi ulevilo když odpověděl: ,,Měla jsi mi říct dřív, že se zdržíš."
,,Nebyl čas," byla to pravda. Celý den jsme strávili studiem, tréninkem a především vyslýcháním. ,,Přestaň, to lechtá!" Pokoušela jsem se ho odstrčit, ale držel mě moc pevně. ,,Mirane, ty podvádíš!" Nařkla jsem ho když mě políbil na ucho. Jak já jsem ho za tohle nesnášela, dělal to buď když mě chtěl provokovat nebo mučit.
,,Měla jsi mi říct pravdu, teď jsi to odskáčeš." Musela jsem mu říct všechno až potom přestal.
,,Nebude kázání?" Udiveně jsem se na něj podívala přes rameno.
Miran zavrtěl hlavou. ,,Na to jsem moc unavený."
,,Děkuju," zašeptala jsem vděčně a podívala se na strop. Zřejmě bych další výslech tentokrát praktikovaný na mě nepřežila. Jako obvykle jsem se uvelebila na jeho straně postele dřív, než si on sám mohl lehnout a schytala jsem další z jeho uražených výrazů. Zhluboka se nadechl, aby potlačil nutkání mi něco říct a lehl si na mou stranu. ,,Teď si říkáš jak proč mě miluješ, co?"
,,To už jsem si ujasnil," usmál se a políbil mě na čelo. ,,Dobrou noc."
* * *
Probudila jsem se s tím, že se Miran stále převaloval na posteli a pak najednou nic. Zamžourala jsem do tmy a viděla ho sedět na kraji postele. Hlavu měl v dlaních a zhluboka dýchal.
,,Děje se něco?" Pohladila jsem ho po lopatkách a páteři. Vymotala jsem se z přikrývky a objala ho. ,,Máš horečku?" Zjistila jsem, že má úplně rozpálené tváře.
,,Je mi hrozné horko," vydechl. Nebylo divu, teplota se zvedla a on na takové horko nebyl stavěný a ani zvyklí. V pouštích jsou sice noci chladné, ale tentokrát se obvyklá teplota lehce zvedla. Jak se ukázalo tak Miran na změny teplot nereaguje úplně nejlépe. ,,Mám pocit, že umřu horkem."
Rukou jsem mu přejela po rameni. ,,Dej si studenou koupel, pomůže ti to." Vzal si mou radu k srdci. Skoro jsem usínala, protože ve studené vaně trávil dost času. Doufala jsem, že mu to pomůže alespoň trochu, protože by se mohlo stát že z toho onemocní.
Naštěstí se vrátil spokojený a s mokrými vlasy, zřejmě si shladil i hlavu. Když jsem na něj sáhla jeho kůže měla klasickou teplotu. ,,Je ti lépe?"
,,O trochu, ale dlouho to nepotrvá," lehl si zpět do postele. Až teď jsem si všimla, že všechny kožichy jsou rozházené po zemi jak byl vzteky bez sebe z horka a jeho část deky je úplně na mé straně. Přemýšlela jsem jak mu pomoci a pak mě napadlo kouzlo, které mě naučil Karzal když jsem kdysi doma měla horečku. Bylo to dost užitečné kouzlo, které nestálo snad ani zlomek mé moci. Posadila jsem se a pevně spojila ruce, napočítala do pěti a pak s nimi ve vzduchu vytvořila půlkruh. Rázem se v pokoji ochladilo na klasickou teplotu a Miran vypadal spokojeně když jsem se na něj podívala. ,,Jak jsi to udělala?"
,,Mělo by se ti teď lépe spát," políbila jsem ho na ústa a znovu se uvelebila na posteli. Slyšela jsem jak mi něco řekl, ale co to bylo už si nějak nevybavuji. Mám dojem, že to bylo děkuju, ale nejsem si tím jistá. Usnout vedle něj teď už nebyla taková výzva a spát už vůbec ne.